Nadprůměrná mafiánská jednohubka režiséra Jakuba Kronera MIKI totiž ukazuje jen první část příběhu. Toho hlavního masakru, ale i následků pro hlavního antihrdinu, se diváci dočkají na konci ledna v kinosálech. Tehdy sem totiž dorazí dvojka s názvem ČERNÁK. Jednička, tedy aktuálně streamovaný MIKI, je nicméně svižně vyprávěná žánrovka, která nejen skvěle odsejpá, ale i trefně vyobrazuje esenci divokých devadesátek.
Milan Ondrík na plakátu k filmu Miki (2024)
Plusem snímku je také to, že by si klidně mohlo mnoho slovenských reálií neznalých zahraničních diváků klidně myslet, že jde o nepřiznanou vykrádačkou kultovní Zjizvené tváře (1983). MIKI nesměl chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
„Honírna“ nad vrahem?
MIKI je podle slov tuzemského distributora příběh muže, který se vrátí ze zahraničí zpět do své rodné vesnice, do země, která se rychle mění a ve které se otevírají nové velké možnosti i v oblasti organizovaného zločinu. Miki, původním povoláním řidič autobusu, v sobě postupně objeví a aktivuje schopnosti k tomu, aby vybudoval jednu z největších a nejobávanějších mafiánských skupin v zemi.
Za sebe bych dodal, že kdybych měl MIKIho zkouknout na základě shrnutí výše, nejspíš bych tak neučinil. V takřka povinné koukání se tahle gangsterka v mých očích proměnila na základě tří skutečností.
Milan Ondrík ve filmu Miki (2024)
Tou první bylo obsazení Milana Ondríka, který mě v posledních letech baví snad v každé roli. Druhou fakt, že se scénáře ujal Miro Šifra - autor scénáře k vynikajícímu Úsvitu (2023). V neposlední řadě rozhodly ohlasy mých oblíbených recenzentů, které mě přesvědčily o tom, že nejde jen o další celovečerní „honírnu“ nad osudy šikovného kriminálníka a la Kajínek (2010).
Gregor Hološka, Marek Fučík, Dušan Cinkota, Jakub Kuka, Milan Ondrík a Michal Kubovčík ve filmu Miki (2024)
Slovenský Kmotr
O tom, že se slovenští tvůrci v posledních letech s oblibou ohlížejí za svou relativně nedávnou minulostí a pochopitelně dospívají k nepříliš optimistickým závěrům, jsem už popsal mnoho novinových stránek. Jako příklad můžeme uvést snímky Sviňa (2020), letošní Válku policajtů, loňského komediálního Invalidu či Čáru (2017), po jejichž zhlédnutí by nikdo Slováky ze snahy o špatnou filmařinu rozhodně neobvinil. Ze seriálů vzpomeňme na Za sklem (2016), jehož děj bolestně odráží fakt, že to u našich východních „bratrů“ vypadá jako v devadesátkách v podstatě do dneška.
Jak již bylo řečeno, film MIKI je inspirovaný skutečnými událostmi ze života bývalého bosse slovenského podsvětí Mikuláše Černáka. Ten byl v roce 1997 zatčen za hospodářské delikty, ale po pěti letech se dostal podmínečně na svobodu. V roce 2003 byl v Praze znovu zadržen zásahovou jednotkou, a to i pro podezření, že je ve spojení s ruskojazyčným organizovaným zločinem. U soudu se nakonec přiznal ke spáchání čtrnácti vražd. A víte co? Většina z toho ve filmu vůbec není.
Milan Ondrík ve filmu Miki (2024)
Cesta k moci
Snímek MIKI dějově pokrývá Černákovi chudé začátky krátce po pádu komunismu a pár let před rozdělením Československa, kdy se živil prací v Německu. Tehdy započala jeho nenápadná a později i sakra dobře nalajnovaná a především promyšlená cesta k moci. Tvůrci nám skrze fyzický výkon Odríka a jeho kolegů ukazují devadesátky jako víno. Nechybí klasické propriety jako úplatky, byznys, rvačky, nějaké to mrzačení, vraždy, rodina, politika, další úplatky, likvidování konkurence, zrada, další vraždy, další bitky, pohřby, no co vám budu povídat... Cesta morálně flexibilního, ale děti a přítelkyně zásadně nelikvidujícího Mikiho napříč bujícím Slovenskem, má perfektní spád. Už samotný fakt, že vám tahle zábavná 106 minut trvající gangsterka uteče jako voda, je už sám o sobě pro tvůrci dobré vysvědčení. Stejně jako to, že i když má film useknutý konec, nebudete po jeho zkouknutí s největší pravděpodobností příliš otrávení.
Milan Ondrík a Rebeka Poláková ve filmu Miki (2024)
Kamarád Černák
Řemeslně je MIKI zkrátka a dobře svižně a zkušeně natočeným thrillerem s příjemnou kamerou, výbornou hudbou a ještě lepšími hereckými výkony. Esence všech dobrých mafiánských filmů je tu zaplaťpánbůh zachována. Touha po moci hlavního hrdiny, stejně jako v případě slavnějších amerických kolegů, totiž rovněž nejprve pramenila z něčeho řekněme dobrého. Pásmo zločinných výjevů si pochopitelně půjde, jak jsem již zmínil, dokoukat v kinech. Není to ale nezbytně nutné.
MIKImu se dá tedy zatleskat. Jediné, co mě ve výsledku znepokojuje, jsou PR tanečky, které probíhaly letos v létě. Všichni ty zápasníci a různé pseudocelebrity, které se v některých případech reálně přátelí se skutečným (aktuálně ve vězení sedícím) Řernákem, jsou totiž ti samí, kteří se na slavnostní premiéře MIKIho motali nejvýrazněji.
MIKI
|
