Jorge Mario Bergoglio, později papež František, se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires italským přistěhovalcům. Než v jednadvaceti letech vstoupil do jezuitského řádu, vystudoval chemickoprůmyslovou střední školu, později absolvoval filozofii a teologii v San Miguelu u Buenos Aires. Knězem byl vysvěcen v roce 1969, biskupem v roce 1992 a kardinálem byl jmenován v únoru 2001.
Většinu svého života strávil zesnulý papež v Argentině a tamní mentalita mu přešla do krve. „Už jako arcibiskup v Buenos Aires si nepotrpěl na žádný luxus, do úřadu nejezdil limuzínou, ale hromadnou dopravou, podporoval řadu sociálních programů pro chudé,“ uvádí církevní historik Jaroslav Šebek. Doplňuje, že v době velké ekonomické krize na konci roku 2001, kdy se v ulicích odehrávaly mohutné krvavé protesty, přispěl významně k uklidnění situace.
Osprchovat a oholit
František nastoupil do úřadu v roce 2013, jeho předchůdce Benedikt XVI. v 85 letech na post rezignoval kvůli zhoršujícímu se zdraví.
Od prvních okamžiků rezignoval na pompéznost. Překvapil i výběrem jména. „František z Assisi byl člověkem chudoby, člověkem míru, člověkem, který miluje a ochraňuje stvoření,“ zdůraznil František po svém zvolení, proč si jako papež vybral jméno podle zakladatele řádu františkánů. Jeho cílem bylo, aby se církev vrátila k ideálům chudoby a sloužila nemajetným a lidem na okraji společnosti.
Sám šel od začátku příkladem. Už v prvních letech v úřadu zřídil blízko Vatikánu místa, kde se mohou lidé bez přístřeší osprchovat, oholit a nechat ostříhat. Uspořádal pro ně také soukromou prohlídku Sixtinské kaple a v listopadu 2017 pozval sedm tisíc bezdomovců na hostinu do Vatikánu.
Na Zelený čtvrtek v roce 2013 sloužil mši v nápravném zařízení pro mladistvé na předměstí Říma a během obřadu umyl a políbil nohy dvanácti delikventům, z nichž dvě byly dívky, což bylo ze strany papeže poprvé.
Transgender nechápal
František si získal značnou popularitu mezi obyčejnými věřícími a bodoval i mimo katolické kruhy.
Během svého úřadu se nicméně musel vyrovnávat s dědictvím, které zanechaly případy sexuálního zneužívání v církvi, na což reagoval snahou o co možná největší transparentnost při jejich vyšetřování.
„Ve vnitrocírkevním dění patřily k těm nejvíce sledovaným kauzám rozšíření možností pro rozvedené a civilně znovu sezdané katolíky vrátit se ke svátostem a také povolení žehnání párům stejného pohlaví,“ doplňuje Šebek s tím, že mnohem méně pochopení měl František pro transgender jedince a genderovou ideologii několikrát jasně odsoudil.
Poměrně dost polemik pak vyvolávaly papežovy názory na mezinárodní dění. Asi nejvíce kritik bylo spojeno s jeho podporou oficiální církve v Číně, která je pod vlivem komunistické moci. Velmi důrazně nabádal také k ukončení rusko-ukrajinského konfliktu, před rokem však mluvil o tom, že by měla Ukrajina vyvěsit bílou vlajku.
František odešel na Velikonoce, jež upomínají na zrození života.
Vybral si své nástupce
V souvislosti s papežovým včerejším odchodem se nyní vznáší otázka, zdali Františkovy reformní kroky z církevního života nemizí.
Je ale třeba připomenout, že František významně promluvil do složení kardinálského sboru – volitelů papeže. Za jeho úřadu bylo jmenováno 163 nových kardinálů. Ustanovil je ze 72 různých národů. „To samozřejmě zvyšuje možnost, že by i jeho nástupce mohl sdílet jeho vizi otevřenější církve, která může svým pojetím zaujmout i ty, kteří o kostelní dveře ani nezavadí,“ uzavírá Jaroslav Šebek.
Již známe favority na nového papeže
Do dvaceti dní od Františkovy smrti se musí sejít takzvané konkláve, které zvolí nového papeže. Účastnit se jej musí všichni kardinálové, kteří v den smrti nebo odstoupení papeže nepřekročili věk osmdesáti let. Maximální počet volitelů je od roku 1975 formálně stanoven na 120, pro konkrétní případy je však možné jejich počet navýšit. Aktuálně je 252 kardinálů, z nichž 138 splňuje podmínky pro hlasování.
Česko má nyní jediného kardinála, Dominika Duku. Je mu však 81 let, překročil tedy povolený věk pro volbu nové hlavy katolické církve. O možném Františkově nástupci se již horečně spekuluje. Mezi favority ve volbě nového papeže jsou podle agentury AP kardinálové z Itálie, Rakouska, Kanady či Filipín.
Italové jsou hned dva, jde o státního sekretáře Pietra Parolina, jenž byl faktickou dvojkou ve Vatikánu, a šéfa italské biskupské konference Mattea Zuppiho. Oba měli k Františkovi velmi blízko.
Představitelem konzervativního křídla je další favorit volby, rakouský kardinál Christoph Schönborn. Agentura AP se pak domnívá, že šance na zvolení mají také kanadský kardinál Marc Ouellet a filipínský kardinál Luis Tagle.
