Už od tří let tě provází rybaření. Jak si vzpomínáš na své
úplné začátky a co ti ten zážitek dal?
Vždycky si vzpomenu na malý český rybník nedaleko
mého bydliště, kde jsem se právě ve třech letech začínal
motat u vody. Neměl jsem žádné moderní vybavení – jen obyčejný klacek
z lísky a špuntový splávek. První rybu si bohužel vůbec nepamatuji,
ale určitě to musel být jeden z perlínů, kteří se na zmiňovaném
rybníce vyskytovali. Ze svých začátků si ale matně vybavuji třeba to,
jak mě táta s bráchou vzali poprvé na přehradu, nahodili mi nějaký
starý teleskopický prut a já u něj prý seděl jako přikovaný více než
deset hodin. Navíc, abych náhodou nepromeškal záběr, který nakonec
stejně nepřišel, odmítal jsem jíst i chodit na záchod.
S rodinou natáčíte videa od dětství. Kdy sis uvědomil, že bys
z toho, co tě baví, mohl udělat něco víc než jen koníček – že lidé to
budou sledovat a že tvoje zážitky mohou inspirovat ostatní?
Takový moment přišel po spuštění prvního dílu mého seriálu Zapomenuté revíry v roce 2019, kdy mi bylo ještě 11 let. Tento projekt se totiž rychle dostal mezi velké množství lidí a měl pro mě naprosto neočekávaný úspěch. Dnes je mi 17 let a postupně se v tom utvrzuji čím dál víc. Hlavně díky fanouškům, zážitkům, které jsem díky tvorbě mohl prožít, i lidem, které jsem díky ní poznal.
Máš dva hlavní formáty videí – „S Matějem u vody“ a „Zapomenuté revíry“. Který tě víc baví a proč? A v čem se liší z hlediska přípravy, motivace, výzvy?
Oba seriály mají něco do sebe. Na Zapomenutých revírech mě baví odhalovat tajemství, která v sobě každý revír skrývá. Na S Matějem u vody mám zase rád různorodost, která je pro mě mimochodem nesmírně důležitá i v životě celkově. Jednou natáčím na malém potoce, pak zase na hluboké přehradě. Díky tomu mě momentálně baví víc právě seriál S Matějem u vody, ke kterému i letos chystáme další díly.
Matějovi se podařilo ulovit i překrásnou štiku amurskou.
Zálesáctví se stává velkou součástí tvé tvorby. Co tě na něm
přitahuje nejvíce? Jsou to praktické dovednosti, být sám v přírodě,
překonávání nepohody, či něco jiného?
Je pravda, že zálesáctvím se poslední dobou začínám zabývat čím dál víc. Vždycky pro mě bylo na prvním místě rybaření. Chtěl jsem se stát komplexním rybářem, který bude zvládat všechny rybářské styly. Teď už jsem se ale dostal do fáze, kdy si dokážu každým rybářským stylem úspěšně zachytat na různých typech revírů, a tak se mohu více věnovat i zálesáctví. Zatímco na rybách hledám adrenalin, v lese spíš relax a čisté spojení s přírodou. Začal jsem se ale zaměřovat i na téma přežití v divočině a praktické dovednosti s tím spojené. A zjistil jsem, že i zálesáctví může být slušný adrenalin.
Nedávno jsi byl na rybách v Mongolsku a o této výpravě mluvíš
jako o naprosto výjimečné. Co tě na této zemi, kromě rybaření, nadchlo
úplně nejvíce?
Když pominu samotného tajmena, tak určitě jedno poznání – že Mongolsko je po všech stránkách zemí kontrastů. Nadchla mě i mongolská divočina. Vydal jsem se totiž do jedné z nejodlehlejších oblastí Mongolska, do míst, kde vládnou medvědi, rosomáci, a hlavně vlci. Být v jejich neustálé blízkosti bylo úžasné i trochu děsivé zároveň. Z hlediska rybaření mě ale nejvíce překvapilo a popravdě i zklamalo celkové zarybnění. Raftem jsem plul řekou desítky kilometrů a za celou tu dobu jsem neviděl ani jednu rybičku. Hodně jsem si uvědomil, jak jsem vděčný našim českým rybářům, kteří se i na úkor volného času starají o naše vody, vysazují ryby a chrání je.
Krpálek mění tatami za prut a chystá se na tvrdý mořský Fishing challenge souboj s Véghem |
Teď k rybám v Mongolsku. Ulovil jsi tam legendárního tajmena.
Jak lov probíhal? Jaký to byl souboj?
První dny expedice pro mě byly hlavně o seznamování se s řekou, abych dokázal zvolit správnou strategii a uměl se v jejím okolí dobře orientovat. Řeka meandrovala místy neprostupnou zarostlou „džunglí“, takže jedinou možností, jak se dostat k nejlepším místům, bylo splavovat ji raftem. Postupně se mi podařilo ulovit velkého lenoka i trofejní a mimořádně vzácnou štiku amurskou – endemitní druh východní Asie. Tajmen mi ale stále unikal. Navíc se vše zkomplikovalo, když jsem v průběhu expedice onemocněl horečkou a přišel asi o dva dny lovu. Místní bohové ale asi stáli při mně a já nakonec tajmena opravdu dostal na prut. Hned po záseku jsem věděl, že to musí být on. Soustředil jsem se jen na prut a druhý konec šňůry. Když se na hladině poprvé ukázalo jeho tělo, byl to pocit,
který mě možná až do konce života bude nutit vrátit se do Mongolska.
Věnuješ se i ochraně přírody a motivaci mladých lidí, aby šli
ven – jak reagují tvoji sledující?
Určitě, od fanoušků dostávám neustále nespočet zpráv, včetně fotek, videí nebo hlasovek. Včera mi třeba přes svou maminku napsal krásný e-mail jeden malý kluk, který se po zhlédnutí mého filmu z Mongolska rozhodl, že si chce také plnit své sny. A den předtím mi napsal sedmdesátiletý rybář, který rybaří celý život, ale ze zdravotních důvodů už nemůže. Moje tvorba mu to alespoň částečně nahrazuje – a to je úžasné. Snažím se lidi inspirovat, ale zároveň to beru jako velkou zodpovědnost.
Je pro tebe důležité, že všechny ryby pouštíš? Co pro tebe
znamená „etický“ rybolov?
Ryby pouštím zpět do jejich domova už od chvíle, kdy jsem s rybařením začal. Žiju v době a situaci, kdy nepotřebuji ryby pro obživu, a dělá mi radost, když si ryba plave dál. Nemám nic proti rybářům, kteří si občas rybu vezmou domů k jídlu. Problém vidím v tom, když si někteří odnesou od vody za jediný rok stovky kilogramů ryb, včetně trofejních kusů, které by se měly vracet vodě.
Natáčení a škola – to někdy koliduje. Jak to zvládáš?
Popravdě je to čím dál těžší. Projektů přibývá a učiva na gymnáziu také, takže to do sebe úplně nezapadá. Může se ale stát cokoli a nerad bych se dostal do situace, kdy budu muset ve své tvorbě dělat něco, co nechci, jen proto, abych se uživil. Proto chci po gymnáziu studovat práva a při tvorbě dál studovat. Myslím, že právě tato motivace mi umožňuje všechno dobře zvládat.
Máš to ve škole lehčí, nebo těžší než spolužáci?
I když mám individuální studijní plán, musím splnit do posledního testu vše jako ostatní. Jsme na tom tedy stejně, jen spolužáci mají víc času na učení doma. U předmětů, kde je potřeba výklad učitele, jako je matematika nebo fyzika, je to pro mě kvůli vyšší absenci složitější.
Co tě motivuje víc – velký úlovek, nebo samotný pobyt v přírodě?
Samozřejmě jsem rybář, takže čím větší úlovek, tím lepší. Ale hlavní podstata je jinde. Rybaření pro mě není o centimetrech ani rekordech. Je a doufám, že navždy bude o příbězích a různých dobrodružstvích.
Co plány do budoucna?
Plánů mám v hlavě spoustu. Už teď mohu prozradit, že jsem začal spolupracovat s nakladatelstvím Albatros Media, pro které píšu novou knihu, která vyjde na podzim. Připravuji také jedno velké překvapení z oblasti filmové tvorby. Pokud vše dobře dopadne, odpověď na otázku, kde se vidím za pět let, bude asi jasná.
Mirek Dušín českého internetu
|
