Jaké je nejnáročnější nebo nejneobvyklejší zvíře, které jste kdy trénoval? A jaké metody jste použil k dosažení požadovaného chování?
Mé metody výcviku jsou velmi tajnůstkářské, nerad je plně sdílím, je to mé know- -how. Umím všechny standardní věci, jako například cvičitelé psů, ale musím zvládat práci se zvířaty, jako je třeba mravenec nebo šváb, myš či had. Dělali jsme kupříkladu reklamu na audi a zadáním byl skok žáby. Když byla žába ve vzduchu, udělala salto. A pak přistála. A když přistála, podívala se do kamery. Lidé žasli. Ale jak jste to udělal? Jak jsem to udělal? Řekl jsem, že jsem to neudělal. Udělala to žába. Existují věci, které žáby povzbuzují ke skákání, ale nikomu bych je neřekl.
Vaše práce zahrnuje širokou škálu zvířat, od vlků po hmyz. Jak přistupujete k tréninkovému procesu – u každého druhu odlišně?
Velmi těžko se manipuluje kupříkladu s kočkou. A v jednom americkém velkofilmu má kočka jít po hraně stolu a spadnout na podlahu. Jsem mimo záběr, dávám povel a kočka je puštěna. Kočka běží, padá, desetkrát přesně totéž. Jak to dělám, to ale neprozradím.
Jak zajišťujete pohodu zvířat na place?
V první řadě je důležitá přeprava. Je to věda sama o sobě. V minulosti jsem pomáhal vládním orgánům ve Velké Británii při tvorbě pravidel pro přepravu zvířat v rámci EU tak, aby dostály všem požadavkům na blahobyt zvířat. Jsem jeden z mála lidí v Evropě kvalifikovaných k přepravě všech druhů zvířat. Existují koňáci, kteří jsou experti, mnohem lepší než já, ale nemohou cestovat s medvědem ani s myšmi. Nemohou cestovat s hmyzem. Všechno má své vlastní otázky týkající se pohody zvířat. Teplota. Udržování vlhkosti, sucha, ochrana před hlukem, udržování tmy. Udržování světla. Každé zvíře je jiné, a když se do toho někdo snaží zasáhnout, může se to pokazit. Dále krmení. Míval jsem tučňáky na zahradě. Ale vedla kolem silnice a děti chodily a ve své nevědomosti jim házely žvýkačky nebo kousky dřeva a zvíře je chytilo, spolklo a zemřelo. Vždycky se někde najde někdo, kdo nemá ponětí, jak zacházet se zvířetem nebo jak ho respektovat.
Kde jste studoval chování zvířat a jak na ně?
Nejsem veterinární lékař, zvířecí behaviorista ani terapeut. Mám padesát pět let životních zkušeností v této oblasti, školu života. Když pracuji s nějakým zvířecím druhem poprvé, najdu si specialistu na daný druh a pracuji s ním. Během mnoha let praktických zkušeností z první ruky se naučíte mnohem více než za dva, tři nebo pět let ve škole. Zkušenosti jsem získával postupně. Jeden muž mi například ukázal, jak pracovat se včelami, vosami a mouchami. A to není těžké. Musíte jen přemýšlet. Víte, co jako první věc přitahuje mouchu? Používáme pár triků, ale mnoha věcí lze dosáhnout přirozeně.
Mohl byste popsat nějaký moment z natáčení, který zdůrazňuje nepředvídatelnost práce se zvířaty?
Víte, mým úkolem je vědět, co očekávat. Takže tohle je pro mě těžká otázka. Zažil jsem třeba situaci, kdy mě zaskočila práce se zvířetem, o které jsem si myslel, že je jednoduchá. Pes na chodbě hotelu měl očurat křížek nakreslený na rámu dveří. Všichni s napětím čekali. Bylo to ošemetné. Na povel „akce“ byl pes puštěn a běžel přímo k označeným dveřím, zvedl nohu a začal čurat přesně na nakreslenou značku. Byl jsem nadšený, pro mě to bylo perfektní. Ale pak režisér začal křičet: „Střih! Střih! Střih!“ Bylo mi řečeno, že pes zvedl špatnou nohu. Tohle pro mě bylo nečekané.
Jaký bývá proces obsazování a výběr zvířete pro roli a jaké specifické vlastnosti hledáte kromě schopnosti provést trik nebo akci?
Dobrým příkladem je, když jsem přijel v roce 1987 do Československa na natáčení britského filmu Vlci z Willoughby Chase beze psů, protože jsme je nemohli přivézt kvůli železné oponě a karanténě. Musel jsem tedy vybrat psy z českých kynologických klubů. Musel jsem najít psy, kteří vypadali spíše jako vlci. Chtěl jsem vlčí obličeje pro detailní záběry, ale zároveň jsem potřeboval i chytré psy, aby provedli akci, která byla potřeba.
Vzhledem k dlouhým hodinám a nárokům natáčení, jaká opatření nejčastěji podnikáte, abyste zajistil, že zvířata ve vaší péči nebudou ve stresu a zůstanou v pohodlí a bezpečí?
Například moje kočky, když někam jezdíme, přepravuji vždy v daleko větších přepravních boxech, než by bylo normálně zvykem. Vždy jedna kočka v jednom boxu, s vlastním záchodem a vodou. A také vždy používám i teploměr, abych měl přehled a kontrolu o teplotě prostředí, ve kterém se nacházejí.
Pracujete v různých mezinárodních produkcích, existují rozdíly v tom, jak různé země nebo kultury přistupují k blahu zvířat na natáčení?
Ano, existují rozdíly. Obecně řečeno, pravidla v EU se enormně zlepšila, a to nejen v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, ale i v oblasti zdraví a bezpečnosti. Byl to ale pomalý proces, který stále probíhá. Když vidím špatné praktiky, opravdu se rozzlobím. Například kdysi jsem v Praze sledoval, jak jeden nizozemský režisér povzbuzoval děti, aby házely kameny po spícím lvu, který si docela spokojeně hověl na sluníčku a staral se o své, to proto, aby ho tímto přiměly k pozornosti na kameru. Jeden z kamenů ho jasně zasáhl do hlavy. Cítím tu bolest dodnes a zároveň hluboké znechucení, jak tohle někdo může udělat.
Mohl byste popsat situaci, kdy bylo obzvláště obtížné natočit záběr a jak jste vy a váš tým dosáhli jasné vize režiséra?
Někdy chráníte více než jen zvíře. Natáčeli jsme americký film Příběh zrození a pro scénu Ježíše v chlévě v Betlému jsme měli skutečné dítě. To jsem původně nevěděl. Říkal jsem si, jak nebezpečné a hloupé je mít dítě na podlaze mezi nohama ovcí, krav, koz. A režisér chtěl zvířata blíž. Musel jsem mezi záběry vkládat nohu, abych dítě ochránil. Bylo to absurdní a nebezpečné.
