„Se splávkem jsem chytal už jako malé dítě,“ vzpomíná Hanáček. „Nejvíc mě na plavané baví variabilita jednotlivých stylů a velké množství a rozmanitost dosažených úlovků. Je to aktivní styl lovu, a to mi vyhovuje.“ Právě tahle aktivita, neustálá práce s prutem, sledování splávku, vyhodnocování situace na hladině i pod ní dělá z plavané fascinující techniku.
K závodní plavané se František dostal později. „Navštívil jsem pár gulášových závodů, kde jsem viděl ligové závodníky, s jakou přesností a lehkostí chytají. Okamžitě jsem se pro to nadchnul a začal na sobě intenzivně pracovat,“ říká. V současnosti patří k nejlepším v republice.
Závodní plavaná je jiná
A jaký je rozdíl mezi tím, když si člověk jde „jen tak“ zachytat a když jde o závodní plavanou? „Obrovský,“ odpovídá jednoznačně. „Při rekreační plavané si můžu chytat, jak chci, jak dlouho chci a kde chci, samozřejmě v souladu s rybářským řádem. U závodní plavané je vše jasně dané – množství návnady a nástrahy, sestavení udice, délka závodu, sektor… V tréninku si krmením soustředím hladové ryby na lovné místo a je to celkem snadné. Ale v závodě to tak jednoduché není. Ryba je opatrnější a k dobrému výsledku je potřeba cvik, zkušenosti a cit.“
Rybařit přímo v centru hlavního města? Pro někoho možná sci-fi, pro jiného každodenní realita |
František Hanáček jezdí chytat nejraději na řeky – nejen kvůli rybám, ale i kvůli přírodě. Ale nezahálí nikde: „Rád chytám všude. Ligové závody si nevybírám, ty jsou dané. Ale na pohárové závody jezdím tam, kde se mi líbí nebo kde je dobrá konkurence.“
Důležitou roli hraje krmení
Čekáte-li, že má komplikovanou výbavu, budete překvapeni. „Sestavu používám vždy co nejjednodušší. Takovou, co se nemotá a chytá ryby,“ usmívá se. Velký důraz ale klade na kvalitu materiálů. Důležitou roli hraje i krmení. „U rekreační plavané to není až tak složité – ryba má hlad a připlave i na jednodušší směs. Ale v závodě je to věda. Musíte se trefit rybám do chuti a dobře vybrat i živou složku. Krmení je základ, na tom se staví,“ vysvětluje.
A jak vypadá příprava před závodem? „S klukama z týmu se domluvíme, co budeme chytat, jaké krmení vyzkoušíme a na co se zaměříme. V pátek máme oficiální trénink, po něm vyhodnotíme situaci a jdeme na to. Po těch letech už máme představu, co se může stát – ale překvapení bývá pořád dost. I to je na tom krásné,“ říká s úsměvem.
Ticho, trpělivost. Rybaření je nejpřirozenější formou terapie. Pohltí vás, říká kouč osobního rozvoje |
V závodech chytá to, co mu přinese nejlepší váhový výsledek – ať už jsou to malé oukleje, nebo trofejní ryby. Ale když jde s dětmi na ryby? „To si chci potahat něco většího, to je jasné,“ směje se. Na otázku, co by poradil začátečníkům, odpovídá bez váhání: „Dneska tráví hodně začátečníků dost času řešením všech možných zbytečností a detailů na internetu – a málo chodí k vodě. Musí to být vyvážené. U počítače nebo mobilu se ryby nikdo chytat nenaučí,“ vzkazuje s nadhledem.
Tým je rodina
A co zážitky? Těch má za ty roky nepočítaně. „Hlavně z týmových soutěží. Strávili jsme spolu spoustu dnů a hodin, a ti kluci jsou pro mě po těch letech jako druhá rodina. Ať už jde o zklamání, kdy byla medaile blízko a nepovedlo se to, nebo naopak obrovskou euforii z výhry – to jsou emoce, které zůstávají navždy.“
Ať už tedy právě teď sedíte třeba s dětmi u rybníka se splávkem, nebo se chystáte vyrazit na první závody, věřte, že plavaná je víc než pouze technika – je to rybářské srdce, které bije už od prvního nahození.
