Nezřídka nastává situace, kdy se u jednoho pacienta vyskytuje srdečních poruch hned několik současně, například, když srdce bije občas příliš pomalu, jindy příliš rychle. Takové arytmie snáší špatně zejména pacienti trpící srdečním onemocněním nebo selháním srdce.
Součástí léčby některých takovýchto složitých situací je implantace přístrojů označovaných jako defibrilátory ICD (implantabilní kardioverter-defibrilátor), které náhlé smrti dokážou zabránit. Raritní situaci nyní řešili lékaři Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, kteří pacientce kvůli alergii na kov implantovali defibrilátor se speciálně zhotoveným obalem ze zlata.
Systém ICD se skládá z vlastního generátoru, přístroje, pacienty často označovaného jako „budík“, který se vkládá do podkoží hrudníku, nejčastěji do levé podklíčkové oblasti. Přístroje mají různou velikost v závislosti na typu, rámcově jsou ale menší než dlaň ruky. Z přístroje vede jedna až tři elektrody, to znamená vodiče, kterým přístroj vydává impulzy do srdce. Elektrody se zavádí přes podklíčkovou žílu až do srdce, kde se fixují do cílových míst tak, aby zajistily správné fungování celého systému a poskytly optimální léčbu.
Vlastní ICD přístroj tedy funguje jako jakási „hlava“ a elektrody pak jako „výkonná ruka“ ICD systému. Implantace probíhá zpravidla pouze v lokálním znecitlivění oblasti podklíčku, která umožní vypreparovat v podkoží kapsu pro uložení přístroje a nasondovat podklíčkovou žílu, přes kterou se zavádí elektrody do srdce. Vlastní zavádění elektrod do srdce je nebolestivé, protože uvnitř cév a srdce nejsou žádné „nervy“. Délka implantace závisí na typu ICD – od 45 minut až po 3 hodiny.
Po výkonu je nutný klidový režim na lůžku po dobu několika hodin. Hojení probíhá celkově 4–6 týdnů, a proto musí pacient po tuto dobu vynechat fyzickou zátěž a větší pohyb paží na straně, kde probíhala implantace, aby nedošlo k zakrvácení do kapsy implantátu nebo uvolnění elektrod ze srdce, které by si pak vyžadovaly reoperaci.
Po tomto období hojení je však možné vrátit se k plné aktivitě. Cílem je, aby pacient při svých denních aktivitách pokud možno vůbec nevěděl o tom, že nějaký implantát má, že pomáhá jeho srdci, a žil prakticky bez omezení.
Systém ICD se implantuje u pacientů, kteří jsou ohroženi náhlou arytmickou smrtí, to znamená náhlým, většinou nečekaným úmrtím, které je následkem maligních poruch srdečního rytmu. Náhlá arytmická smrt se sice může vyskytnout i u mladých a do té doby zdravých jedinců, například některá náhlá úmrtí u sportovců, častěji jsou ale těmito závažnými poruchami srdečního rytmu ohroženi ti, kdo mají známé srdeční onemocnění, se kterým se nezřídka dlouhodoběji léčí.
Nejčastěji se jedná o nemocné s ischemickou chorobou srdeční a srdečním selháním. To byl i případ pacientky, které byl implantován „zlatý defibrilátor“. Na defibrilátor vyrobený z obvykle používaného kovového materiálu byla totiž alergická.
„To je nejen v ČR, ale i celosvětově velmi vzácná komplikace, se kterou jsme se v běžné praxi v naší nemocnici dosud nesetkali,“ říká Lucie Riedlbauchová, která implantaci „zlatého defibrilátoru“ prováděla.
