Pro řadu pracovníků jde o úplně poslední sfárání. Mezi nimi je i závodní dolu Karel Blahut, který pod zemí strávil téměř čtyřicet let. Podle jeho slov i po celé kariéře zůstává nutné mít z práce respekt — v dole se lidé musí jeden na druhého naprosto spolehnout a opatrnost je zásadní.
První dobývání v roce 1782
Cesta k poslednímu aktivnímu porubu není jednoduchá. Po sjezdu těžní klecí více než kilometr pod povrch čeká horníky ještě zhruba dvoukilometrový přesun a další prudké klesání. Ke sloji Natan proto využívají závěsnou drážku, protože pěšky by byla trasa příliš dlouhá. Poslední úsek už absolvují po svých — následuje svážná chodba, která se u začátku porubu, hornicky označovaného jako vrchní kaple, ostře stáčí a klesá dolů.
Odcházejícím zaměstnancům OKD vyplatí na odstupném dohromady přes 500 milionů korun, dostanou až jedenáctinásobek průměrného měsíčního výdělku.
Těžba uhlí v ostravsko-karvinském revíru tímto víkendem fakticky uzavírá kapitolu dlouhou 244 let. První doložené dobývání zde proběhlo už v roce 1782 a tehdy šlo o zhruba tisíc tun za rok.
Závěrečné směny nyní vytěží přibližně tisíc tun uhlí z posledního porubu ve sloji Natan. Přestože v masivu zůstává ještě asi čtyřicet tisíc tun zásob,což by za běžného provozu znamenalo zhruba dva měsíce práce, těžbu komplikují geologické poruchy. Část uhlí proto zůstane nevydobytá; odhadem více než sto metrů porubu o šířce kolem dvou set metrů.
Práce v dole je rozmanitá. Samotní horníci zastávají celou řadu pozic, jako jsou třeba havíři, raziči, předáci, báňští záchranáři, důlní elektrikáři, střelmistři, hlubiči, narážeči či lokomotiváři.
Důl ČSM je nejmladším dolem OKD. První uhlí se zde vytěžilo v prosinci 1968 a celková produkce za dobu provozu dosáhla asi 125 milionů tun. Po ukončení těžby začne demontáž hlavních technologií a postupné uzavírání podzemních prostor. Mnohé zařízení ale zůstane dole, protože jeho vyzvednutí by bylo nerentabilní. Symbolický poslední vozík uhlí vyjede na povrch 1. února a definitivní uzavření dolu je plánováno na podzim 2028.
