Naše touha žít ve lži i v pravdě. Dokument Velký vlastenecký výlet se na konci srpna chystá do kin

Na konci stominutového dokumentu ho tři účastníci Velkého vlasteneckého výletu vyvedou z omylu. Ačkoli volají při setkáních s Ukrajinci pár kilometrů od frontové linie „sláva Ukrajině“ a „sláva hrdinům“ a možná těžce skrývají v srdci dojetí, když naslouchají vyprávění muže, kterému bomba zabila celou rodinu včetně dětí a vnoučat, svých postojů se nikdy nevzdají. Právě okamžiky, kdy naslouchají očitým svědkům a pak se s nimi objímají, patří pro toho, kdo stojí na opačné straně než ona trojice, k nejúděsnějším momentům filmového svědectví. Přemýšlel jsem při sledování, jestli bych dokázal zachovat klid a profesionální asertivitu a neposlat trojici, která si cestou na Ukrajinu v mikrobusu zpívá sovětskou hymnu o „ sojuzu něrušímom“.

Dokument vstupuje do kin 21. srpna.

Směroval jsem proto otázku na Lucii Řehoříkovou, bývalou ředitelkou Českého centra v Kyjevě, která Petru, Nikolu a Iva provázela jako tlumočnice. V jednom momentu, při čekání v autě, jí přece jenom mírně ujedou nervy.

„Ano, byly to pro mě chvíle vnitřního napětí. Tlumočím, ale zároveň vím, co se děje. A přesto jsem se na ně nedívala jako na ‚jiné‘. Dívala jsem se na ně spíše jako na naše sousedy. Kohokoli z nás. Do jisté míry zrcadlo naší společnosti. To objetí s pozůstalými, ta slova ‚Slava Ukrajini‘, to byl moment lidskosti, a zároveň rozpor. Ale právě ten rozpor říká hodně. O nich. O nás. O tom, jak umíme žít ve vnitřní lži, a přesto toužit po dobru. Nechtěla jsem je soudit. Chtěla jsem být svědkem. A možná jsme všichni o něco věrnější pravdě, když tohle unesem,“ napsala mi Lucie. Asi bych to sám líp nevyjádřil.

Co mě ale asi šokovalo nejvíc, to nebyl skličující pocit, že Ivo schvaluje, když ruští vojáci znásilňují ukrajinské ženy, ale zjevná necitelnost, citový chlad Petry.

Nejen to, že o hrobech, kam ruští vojáci zakopávali své oběti, tvrdí, že jsou falešné. Ale hlavně šmejdivost, se kterou prolézala zničená obydlí, hrabala se v osobních věcech obětí války. Měl jsem dojem, že by si ráda některé zachovalé předměty odvezla domů – co kdyby se hodily?

Hodnota dokumentu se projeví až za deset a více let. Až bude, doufám, po válce. Protože každé hodnocení, dojmy z ní už budou „poté“. Zkreslené, stanou se legendami a vzpomínkami. Tady je to „on-line“. Jen pevně doufám, že režisérova skepse o vítězství zla se nenaplní.

„Běžní Rusové? Většina věří, že je NATO napadlo“

Po novinářské premiéře Velkého vlasteneckého výletu tvůrci přichystali také debatu s odborníky, kterou přenášela Česká televize a kterou lze stále přehrát v iVysílání.

„Cíleně jsem film poprvé viděl až tady a musím říct, že je to hodně silné a že opravdu stojí za to ho vidět. Pro mě je to o to silnější, že jsem Ukrajinu v minulosti taky celou projel,“ řekl analytik zabývající se dezinformacemi Roman Máca z Institutu pro politiku a bezpečnost.

Po novinářské projekci následovala debata. Moderovala ji Světlana Witowská, vystoupil na ní také režisér snímku Robin Kvapil.

„Lidi s tímto názorem, jako mají hlavní protagonisté, potkávám nejen v Česku, ale i přímo na frontové linii na Ukrajině poměrně často. Takže to, že film nekončí prozřením a slitím s druhou bublinou, že naopak obě zůstávají na svém, mě nepřekvapilo,“ řekla novinářka Deníku N Petra Procházková.

Sama má mnoho přátel v Rusku i na Ukrajině, v obou zemích pracovně působila. „Z mých zkušeností, ale není to samozřejmě platné pro všechny, ale obecně, Rusové opravdu věří, že je NATO napadlo a je potřeba se bránit. Tedy NATO a Západ jsou jejich nepřítel. Ukrajince berou spíš jako pomatence, co naletěli,“ doplnila mimo jiné Procházková, která s aktéry Velkého vlasteneckého výletu chystá další projekty a je s nimi v kontaktu.

To je podle svých slov také režisér Robin Kvapil. „Film viděli a jsou s tím v pohodě. Chtěl bych znovu vyzvat lidi, aby Petru, Iva ani Nikolu nijak neuráželi, bez nich bych dokument nenatočil. Odvážil bych se říct, že se s#nimi drobné změny nakonec možná i dějí. Viděl jsem i tam, že v nich vnitřní boj probíhal, nebyl jsem tam od toho, abych je soudil, ale pozoroval,“ zavzpomínal Robin Kvapil a dodal, že si pořád myslí, že za pravdu je třeba bojovat. „Ale už vím, že by se nám mohlo stát, že pravda nezvítězí,“ dodal v debatě.

Tu moderovala Světlana Witowská a kromě tří zmíněných se jí ještě zúčastnili psycholog a psychiatr Peter Pöthe a přímo z Ukrajiny se on-line připojil odborník na válečné zločiny Petr Pojman, oba taktéž aktivní účastníci natáčení. Ti ocenili, že se s hlavními aktéry sice názorově neshodli, ale dokázali si své postoje v klidu sdělit.