Začali podnikat, rozjeli malé vydavatelství a nedávno také založili vlastní vzdělávací web. „Když jsme se psaním knihy začali, neměli jsme žádný plán. Jen pokořit sami sebe a udělat něco, co se od studentů normálně neočekává,“ říkají pro deník Metro Jan Fiala a Ondřej Kočan.
Kdy vás poprvé napadlo dát dohromady vlastní učebnici?
Fiala: Poté, co jsme přišli na střední školu s docela slušnou znalostí angličtiny, zjistili jsme, že stagnujeme a nikam dál nesměřujeme. Jazyk jsme přitom považovali za důležitý, přímo klíčový pro náš budoucí profesní život. U spolužáků bylo pak jasně znát, co všechno by potřebovali procvičit a v naší učebnici zoufale chybělo. Řekli jsme si, že by byla škoda nevyjít si vstříc.
„Zlepšit se“, to je hlavní krédo studentské učebnice angličtiny- Učebnice podle mladých autorů v sobě zahrnuje kompletní středoškolské učivoa připravístudenty také na mezinárodně uznávané zkouškyFCE. - Mládí autorů se projevuje také ve formě samotné výuky. Neotřelý přístup k látce je hlavně díky důrazu na přízvuk, angličtinu nejen v jediném správném podání Britů, současná témata a moderní technologie, jako je například QR kódů a sociálních sítí, zábavnější. - Úroveň dosaženého vzdělání s učebnicí dosahuje úrovně B1 a B2, tedy dobré znalosti středoškolské angličtiny. Podle autorů Kočana a Fialy pokryje celé čtyři roky studia. |
Co je podle vás špatně na současných učebnicích angličtiny?
Kočan: Není to jen o nich, ale už o samotném systému. Nikdo se totiž nikdy studenta nezeptá, jak se mu učebnice líbí, jak se mu s ní pracuje. Nám nevyhovovalo učebnicemi ovlivněné konzervativní myšlení angličtinářů, kteří výuku stavěli na biflování se různých tvarů slov až do umření.
Fiala: Také struktura šplhání se po lekcích nám přišla nevyhovující nebo fakt, že zde byly pasáže v češtině. Dnes si přece najdete vše na internetu.
V čem je vaše učebnice jiná?
Fiala: Především v tom, že si ji můžete otevřít doma a dozvídáte se z ní stále nové věci. Neomíláme zde patnáct let stará témata jako walkmany ani zde neučíme jazyk formou klišé: člověk A a člověk B jdou spolu do kavárny. Takhle ty učebnice píšou lidi, kteří jsou o dvacet třicet let starší.
Kočan: My se klidně pouštíme do anglických zkratek běžně používaných při chatování. Takové OMG či LOL nikdo nejspíš neučí. My ano.
Na co kladete v učebnici největší důraz?
Fiala: Hlavně na přízvuk a výslovnost, což je důležité nejen v zahraničí, ale také u pracovních pohovorů. Většina studentů spoléhá na to, že ji dopiluje po škole, pak někam vyrazí a místo english mluví spíš měkkou českou variantou „čengliš“. Pak se hůř adaptuje na nové prostředí.
Takže vám jde spíš o reálné užití znalostí v praxi?
Kočan: Určitě. Lidé, kteří dnes vyjdou ze středních, sice v lepším případě umějí spousty časů a slovíček, ale v praxi jim je to při setkání s rodilým mluvčím celkem k ničemu. Spíš než člověka připomínají chodící slovníky.
Většina učebnic stále učí jen britskou angličtinu.
Fiala: To je dogma, proti kterému bojujeme. Dnes se používá mezinárodní angličtina, jen s tou britskou nejste připraveni na to, potkat někoho třeba z Norska. Jeho angličtina bude nutně jiná než paní z londýnského předměstí.
 |
