Roman v poklidu a spokojeně pracoval na sklonku 80. let minulého století v jednom brněnském zahradnictví, občas dojížděl domů do Dobrého u Dobrušky. Že se v Praze na Národní třídě stalo něco víc, než hlásala státní média, se on i ostatní na východě Čech dozvěděli až od zmlácených studentů. Tehdy vlastně začínala kariéra vědce, který ani vědcem být nechtěl.
Jeho celoživotním osudem se staly bylinky, „vrtá“ se v nich už desítky let, spolupracuje s výrobci čajů a dalších bylinných produktů, točí v televizních pořadech, je expertem na přírodní hnojiva, na výrobky, které vyvíjel, narazíte například v hobbymarketech, jen o tom nevíte. V práci, v ústavu v pražské Ruzyni, má velkou skříň, v ní desítky krabiček se sušenými bylinami. Denně si z nich připravuje extrakt. „Zkouším to nejdřív sám na sobě,“ říká v žertu.
Nejlepším vánočním dárkem byla souprava Junyj chimik
Zkuste stručně popsat svoji profesní dráhu od mládí do současnosti. Byla v něčem napínavá?
Rozhodně ne. Vystudoval jsem zahradnickou školu v Kopidlně. Tam jsem potajmu vydával školní časopis Drbník, ťukal jsem ho ještě na psacím stroji, přes kopírák až s pěti průklepáky. Za jeden článek o názorech na vychovatele a vychovatelky v intru mě sice ze školy nevyhodili, pustili mě ještě k maturitě, ale doporučení na vysokou jsem nedostal. Tak jsem šel pracovat do zahradnictví v Brně-Tuřanech. Nebylo to ovšem zahradnictví obyčejné. Většinu produkce vyváželo do Rakouska. Byly to takové malé Slušovice. Žili jsme si tam jako v ráji. Zahradnictví mělo dokonce své vlastní vnitřní peníze, denně jsem dostával asi patnáct takových korun. Za ně jsme si v kantýně kupovali ze Západu dovážené zboží, například sýry, které jinak na našem trhu nebyly.
Tehdy ve vás vzklíčily vědecké sklony?
Mnohem dřív. Odmalička jsem miloval nejrůznější pokusy, nejlepším vánočním dárkem byla souprava Junyj chimik, mladý chemik. Ve škole jsem, s tichým souhlasem učitelky, kradl staré zkumavky na svoje nejrůznější pokusy. Nebo jsem se domníval, že ten jíl, který býval občas v uhlí, které nám dovezli na dvůr, je nějaká druhohorní zemina. A když do ní zasadím kapradinu, vyroste mi ta velká stromovitá, co se z ní pak stalo uhlí. Samozřejmě nic nevyrostlo.
Kde tedy odstartovalo vaše bádání?
Z Brna jsem šel na čas do Nového Města nad Metují, abych pečoval o zahradu na zámku. Někdy v roce 1994 jsem narazil na inzerát, že v Praze ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v dnešním Národním centru zemědělského a potravinářského výzkumu, hledají technika, a tak jsem to zkusil. Vzali mě. A protože mě nepřestávaly bavit pokusy, tak mi řekli, ať si dodělám vzdělání. Postupně jsem vystudoval Českou zemědělskou univerzitu, dodělal jsem si i Ph.D.
Botanik a vědec Pavela žije ve Slaném, denně dojíždí do Prahy. Kupodivu byste ho ve výzkumném centru v pražské Ruzyni potkali klidně i v šest ráno.
Všechny školy vystudoval při zaměstnání
Jaký byl studentský život?
Žádný nebyl, školy jsem si dodělával při zaměstnání.
Vymýšlíte bylinkové čaje, postřiky na bázi bylinek. Řeknete si, že budete koumat a něco z toho vypadne, nebo máte už nějakou konkrétní představu?
Většina vědců to dělá tak, že na něco přijde, a pak výsledky svého snažení nabízí. Já na to jdu opačně, v tom je asi ten úspěch. Sedneme si s vedením nějaké firmy, diskutujeme, k čemu by mohlo být to či ono, a pak jak to dostat na trh. Takhle jsem narazil třeba na malou rodinnou firmu z Ostravy, přišli s nápadem vyrábět energetické drinky, ale jinak – pouze z bylin. Problémem energetických drinků s kofeinem ale je, že vás sice kofein rychle nakopne, ale zase rychle jeho účinnost klesne, a to až do úplného útlumu. Tehdy jsme pracovali na adaptogenech, což jsou přírodní látky zvyšující odolnost organismu vůči stresu a pomáhající tělu přizpůsobit se nepříznivým podmínkám či zlepšují přirozenou imunitní odpověď. A tak mě napadlo, že by adaptogenní látky mohly zmírnit tuto negativní vlastnost kofeinu. A opravdu – kombinace kofeinu s adaptogeny prodlužuje u těchto drinků účinek, takže křivka poklesu účinku kofeinu je pozvolná. Dokonce jsme za tyto nápoje dostali ocenění Zlatý klas od ministerstva zemědělství.
V Číně vám potvrdí cokoli. I písemně
Budu upřímný. Bylinkářů jsou mraky. Jak poznat, že právě vy nejste nějaký podvodník a šarlatán? Bez ohledu na ocenění, která máte.
Jestli jsem šarlatán? Doufám, že ne. Snažím se svou práci dělat poctivě a s respektem k lidem i přírodě. Právě proto rád spolupracuji s malými rodinnými firmami, které si zakládají na kvalitě, dělají věci srdcem a nehoní se za ziskem za každou cenu. Když něco opravdu funguje, lidé si to mezi sebou řeknou – i bez reklamy. A pak to kupují, jsou spokojení, a to je ten nejlepší výsledek. Jenže obecně platí, že když někdo začne dělat něco poctivě a má úspěch, brzy si toho všimnou i jiní. A ti často přijdou s myšlenkou, že by se na tom dalo dobře vydělat. To se týká i různých doplňků stravy založených na bylinných extraktech. Mnoho výrobců totiž v dobré víře nakupuje hotové extrakty z Číny – a tam vám vystaví certifikát prakticky na cokoli. Ti, kdo je pak dovážejí, si často nenechávají dělat žádné rozbory. Možná ani nevědí, kde, jak a hlavně na co by se měly testovat. Není tedy divu, že se na trh dostávají extrakty, které jsou zcela neúčinné, nebo byliny nízké kvality. Jsou sice levnější než ty opravdu kvalitní, ale výsledek je ten, že lidé časem zjistí, že tyto produkty nefungují – a přestanou je kupovat. Bohužel se tím svezou i ti poctiví výrobci. Takže po období boomu přijde propad, pak se to zase trochu zvedne… a tak pořád dokola.
Lékaři se na bylinkáře také často dívají jako na podezřelá individua. Hlavně když se lidé rozhodnou, že si od nich nechají léčit třeba rakovinu, a odmítají lékařskou péči.
Lékaři bývají vůči bylinkářům opatrní – hlavně když lidé odmítají klasickou léčbu a spoléhají jen na byliny třeba při léčbě rakoviny. Přitom i lékaři někdy bylinky doporučují, třeba právě po chemoterapii, když je tělo oslabené a potřebuje zklidnit. Rozdíl je v tom, že u léků přesně víme, kolik účinných látek obsahují a jak působí. U bylin je to složitější – množství účinných látek se mění podle fáze růstu. V léku je vše přesně dávkované. U bylin, zvlášť těch dovážených, je těžké poznat, jestli jsou opravdu účinné – pokud nejste odborník, nemáte šanci to zjistit. Takže chápu lékařskou obezřetnost a opatrnost. Nicméně, pokud jsou byliny a extrakty z nich kvalitní a pokud se aplikují jako podpůrná či preventivní léčba, jsou velice účinné a mohou uspíšit léčbu i práci lékařů.
Některé produkty jsou jenom placebo
Znamená to, že například bylinné čaje nemusejí fungovat, jak prodejce slibuje?
Ano, dám příklad z nedávné doby. Často se pohybuji mezi studenty, a tak vím, že je mezi nimi momentálně velmi populární schizandra, tedy klanopraška čínská. Na trhu je spousta kapslí s extraktem z jejích plodů. Tyto extrakty mají údajně zklidňovat, zlepšovat soustředění a bystřit mysl – což je pro studenty samozřejmě lákavé. Rozhodli jsme se proto analyzovat kapsle od zhruba deseti různých výrobců. Výsledky byly překvapivé: některé produkty byly v podstatě jen placebo, jiné obsahovaly jen část účinných látek. Ukázalo se, že místo drahých tobolek udělá člověk nejlépe, když si koupí sušené plody schizandry a připraví si z nich tinkturu sám. Podobné je to i s bylinnými čaji. Já si například téměř každý den připravuji litr čaje z bylin – ale ne z pytlíku. Maceruji směs bylin, obvykle v množství 5 až 15 gramů a alespoň půl hodiny, aby se látky z bylin rozpustili ve vodě. Pro srovnání: v běžném sáčku čaje bývá jen asi 1,5 gramu, a navíc často nevíte, kolik z toho tvoří skutečně kvalitní bylinky. A to mě přivádí i k vaší otázce ohledně rozdílu mezi lékaři a bylinkáři. Já říkám, že síla bylin spočívá především v jejich preventivních účincích – a právě teď, na podzim a v zimě, je ten správný čas je využívat. Je ale pravda, že sypané čaje jsou dražší než ty v sáčcích. Na druhou stranu – kvalita a účinek za to stojí.
Těžko se dá v době, kdy je internet mocným médiem, ubránit šíření bludů. Lze rozlišit, co je a co není pravda?
V době internetové je bylinkářem každý. Nejhorší je však, že mnozí lidé šíří naprosté nesmysly a od nich to potom přebírá i umělá inteligence a vytváří pak sama další nepravdy.
Bylinky, které má Roman Pavela ve skříni v práci.
Obyčejná rebarbora, a co dokáže!
Co vás nutí stále bádat dál a dál?
V bylinách je stále mnoho nepoznaného. Zatím v nich lidstvo objevilo asi dvě stě tisíc chemických látek. Pořád ale nevíme, jak byliny využívají různé kmeny v pralesích a zapadlých koutech planety. Příroda má své vlastní know-how a já ho jen hledám a využívám. Fantastické je zjišťování například obranného mechanismu rostlin, kterými se brání proti škůdcům a napadení, aby samy přežily. Nedávno jsme například zjistili, že extrakt z obyčejné rebarbory je účinný proti larvám komárů. Ale tak jsme přišli na to, že na nic dalšího neúčinkuje. Tomu se říká selektivita. Každá látka působí jinak a jindy a na něco jiného. Jsou látky, které způsobí, že hmyz na rostlinu naletí, ale nesežere ji. Nebo vůbec nepozná, že sedl na rostlinu. To jsou takové ty přírodní repelenty.
Máte nějaký nesplněný sen?
Mít tolik peněz na výzkum, abychom je nemuseli stále shánět a mohli si jen bádat. A zrušil bych konec roku, kdy se musí papírovat. Ale to k práci asi patří.
