Mnoho rybářů sáhne při lovu štik po univerzálním přívlačovém prutu. Podle Karla Hrubína je to častá chyba. Ne proto, že by takový prut štiku nevytáhl, ale proto, že se zdolávání zbytečně protahuje. „Nelíbí se mi, když někdo chytá štiky na rádoby univerzál pět až dvacet gramů. Ten prut je na štiku hodně měkký. Rybu sice vytáhne, ale budete ji zdolávat mnohem déle a zbytečně ji vyšťavíte,“ říká Karel.
Jan Smetana propadl rybaření díky Rudolfu Hrušínskému. Dnes bere k vodě vlastní děti |
Pro běžný lov doporučuje pruty kolem 40, 50 nebo 60 gramů. Když jde s velkou nástrahou na velkou rybu, nebojí se ani prutu do 200 gramů. Silnější prut umožní lepší zásek, větší kontrolu a kratší souboj. To může rozhodnout o tom, jestli se štika po puštění v dobré kondici vrátí zpět do vody.
Délka prutu
Univerzální délka prutu podle Karla neexistuje. Záleží na tom, odkud se chytá, jak daleko je potřeba házet a jaký je přístup k vodě. Na loď rád bere kratší pruty kolem dvou metrů. Dobře se jimi manipuluje a rybář je blízko hladiny. Podobná délka funguje i na řece nebo stojaté vodě, pokud člověk stojí přímo u vody.
Na strmém břehu je lepší delší prut, třeba 2,40 nebo 2,60 metru. „Na jedné malé říčce mám vysoký, šikmý břeh. Delším prutem se dostanu až nad vodu a dokážu krásně vést nástrahu podél břehu,“ popisuje Karel. Délka prutu tedy není otázkou módy, ale kontaktu s nástrahou.
Dvě ryby spadly, třetí vyšla. Zahájení sezony dravců psalo silné příběhy |
Naviják a šňůra
Karel u štik přešel téměř výhradně na baitcastové navijáky. Vyhovuje mu úchop prutu i způsob záseku, i když dodává, že to nemusí sedět každému. Kdo používá smekací naviják, měl by ho sladit s prutem a nesahat po příliš jemné sestavě. Za univerzální velikost pro štikové pruty považuje 30 až 40. U pletené šňůry nepodceňuje nosnost. Na větší ryby a větší nástrahy používá šňůru kolem 28 kilogramů, pro střední nástrahy 20 kilogramů. Potřebuje mít možnost se do ryby opřít, dostat ji pod kontrolu a vyprostit ji i v případě, že zajede do vázek.
„Když budu mít jemné nářadí, budu mít problém. Ryba může zůstat ve vázce, může se to přetrhnout a štika tam zůstane uvězněná. Snažím se co nejméně riskovat její život,“ vysvětluje.
Myslíte, že se štika směje? Tahle, kterou Karel ulovil, tak vypadá.
Návazec nepodcenit
Někteří rybáři stále používají monofilní vlasec, často kvůli ceně. Podle Karla už je ale výběr pletených šňůr tak široký, že dává smysl dát jim přednost. Monofil má výraznou průtažnost a ta může zhoršit zásek. Bez návazce by rybář na štiku chodit neměl. Možností je wolframové lanko, ocelové lanko nebo silný fluorocarbon. Při běžném lovu v Česku, kde se Karel nejčastěji potkává se štikami do 70 centimetrů, používá fluorocarbon kolem 0,60 mm. Když je šance na větší rybu nebo jede do zahraničí, bere průměry 0,90 až 1,20 mm. Fluorocarbon odolává oděru i zubům, ale jistota to není. „Když si chci být stoprocentně jistý, použiju wolframové lanko,“ říká.
Cejn za milion. Petr Svatoš díky životní rybě vybojoval titul mistra světa |
Správné místo
Štika nemusí stát v extrémní hloubce. Karel ji při běžném lovu často hledá do dvou nebo tří metrů. Hodně záleží na typu vody a roční době. Přes léto Karel velké štiky automaticky nečeká u dna. Ryba často stojí výš, u břehů, v travinách, pod lekníny nebo tam, kde má kryt a možnost rychle zaútočit.
Právě pobřežní partie bývají pro štiku typické. Často číhá a vyráží na krátkou vzdálenost. Smysl má věnovat pozornost hranám trav, stínům, padlým větvím, leknínům a místům, kde se drží drobná rybka.
Ohleduplnost v létě
V horkých dnech mohou být štiky překvapivě aktivní. Karel má v létě rád povrchové nástrahy, hlavně v mělčinách, u břehu, přes lekníny nebo nad travami. Záběry na hladině jsou navíc mimořádně atraktivní.
Po tření mají kapři hlad. Úspěch ale přinese spíš opatrnost než množství krmení |
Zároveň připomíná hranici, za kterou by měl rybář odložit prut. Když teploty lezou ke 35 stupňům a výš, štiky by podle něj měly dostat klid. „Rybářské srdíčko lovce se chce uspokojit, ale ty ryby to často nedají. Voda je hodně teplá, chybí v ní kyslík, rybu ještě vyšťavíte soubojem a ona to potom nemusí přežít,“ říká. V takových dnech je lepší nechat dravce být.
Nástrahy rozhodují
Povrchové nástrahy jsou v létě výborné tam, kde štika stojí pod hladinou nebo v krytu. Často ale ryby z takových nástrah padají, protože útok je prudký a ne vždy se podaří správný zásek. Další klasikou jsou woblery. V létě často fungují velmi dobře, mimo jiné proto, že se dají vést rychleji než některé gumy.
Sahá po gumách
U větších woblerů osazených třemi trojháky Karel obvykle jeden sundává. Dva podle něj stačí. Je to šetrnější k rybě a bezpečnější i pro rybáře.
Fungovat mohou štíhlé woblery. Karel rád používá také spinnerbaity a bladebaity, které se méně motají a dobře procházejí travami.
Znáte rybí hybridy? Kříženci cejna, kapra a karase v českých vodách stále překvapují |
Nejčastěji ale sahá po gumách. Odmítá pravidlo, že větší guma rovná se větší ryba. Malá štika zaútočí i na dvaceticentimetrovou nástrahu a velká naopak klidně sebere devíti nebo deseticentimetrovou gumu, pokud právě loví podobně velké rybky.
Menší gumy chytá na klasický jednoháček. U větších, zhruba od patnácti centimetrů výš, si připravuje vlastní stingery. U dvaceticentimetrových gum používá jeden nebo dva trojháčky podle typu nástrahy. V travách může háček přijít i nahoru, aby nástraha nesbírala nepořádek ze dna.
Plechová klasika
Plandavky a rotačky jsou klasika, na které začínala spousta rybářů. Karel dnes rotačky používá spíše málo a často je nahrazuje spinnerbaity. Rotačka totiž kroutí vlasec nebo šňůru a ani obratlíky tomu úplně nezabrání. Navíc ji ryby často berou důvěřivě a mohou ji mít hluboko v tlamě.
Plandavky si ale znovu oblíbil. Fungují na štiky i okouny, zvlášť v menších velikostech. Výhodou je i možnost osadit je místo trojháčku dvojháčkem nebo jednoháčkem. Takové řešení může být šetrnější a pořád velmi účinné.
Životní úlovek českého rybáře: Ze Štítu vytáhl legendárního Pápu, vážil přes 36 kilo |
Jak vést nástrahu
Univerzální vedení nástrahy podle Karla neexistuje. Jednou štika vystartuje po pomalu tažené gumě, jindy chce rychle vedený wobler. Někdy zabere na plynulý pohyb ve stejné hloubce, jindy pomůže pauza, při které nástraha začne propadat.
Kdyby měl Karel vybrat jeden způsob, který mu funguje často, bylo by to pomalejší kontinuální vedení. Nástraha jde ve stejné hladině a rybář ji trpělivě táhne. „Je to o zkoušení. Zkusit rychle, zkusit pomalu, zkusit přískoky, zkusit pauzu. Neexistuje špatné vedení, když si s tím rybář umí hrát,“ říká.
Zajímavé jsou i útoky na poslední chvíli. Štika nástrahu často sleduje až ke břehu nebo k lodi. Když ji rybář zvedá k hladině, může mít dravec pocit, že kořist uniká. Právě tehdy vystartuje. Proto má smysl vést nástrahu až do konce.
Rybář Ivan Fabian: V Česku už nechytám jen kapry, ale předávám zkušenosti vnoučatům |
Počasí
Typické štikové počasí? Podle Karla kolem deseti stupňů, vítr, ochlazující se voda. „Lepší viditelnost ve vodě a klidně lehký déšť nebo mlha,“ radí. Ochlazování a čištění vody jsou signály, že začíná pravý čas dravců.
Za hlavní štikovou sezonu považuje podzim. Zhruba od září, kdy se teploty uklidňují, voda se čistí a štika se připravuje na zimu, přichází období, kdy má smysl věnovat se jí naplno. Dravec se krmí, využívá poslední aktivní rybičky a rybář má větší šanci na pravidelné záběry i kvalitnější ryby.
Léto není špatné, ale vyžaduje cit. V chladnějších dnech nebo po změně počasí mohou štiky brát výborně. V extrémním horku je lepší dát jim pokoj.
Krpálek mění tatami za prut a chystá se na tvrdý mořský Fishing challenge souboj s Véghem |
Ráno nebo večer
Mnoho rybářů věří, že na dravce se musí hlavně brzy ráno. Karel říká, že tím člověk nic nezkazí, ale není to jediné okno. Dobré záběry zažil i kolem oběda. Na některých revírech mu fungoval také podvečer, třeba mezi šestou a osmou nebo devátou hodinou.
Jakmile se začne šeřit, u běžných štik do sedmdesáti centimetrů mu záběry často mizí. Noc nepovažuje za ideální čas na běžný lov. Výjimkou může být cílený lov opravdu velké ryby. Velká štika, pro Karla metr plus, už je často samotářský lovec a může se chovat jinak. Obecně je ale štika dravec, který hodně využívá zrak a instinktivně reaguje na pohyb.
Respekt k rybám
Z Karlových rad se pořád vrací jedna věc: šetrnost. Tvrdší prut, silnější šňůra, správný návazec, méně trojháčků na wobleru, rychlejší zdolání a vynechání lovu v extrémním vedru. To všechno nejsou detaily pro fajnšmekry, ale kroky, které mohou rybě zachránit život.
Noční zážitky i přísná pravidla. Tak by se dal popsat rybářský klenot kousek od Prahy |
Dobrý rybář podle Karla nepřemýšlí jen o tom, jak štiku přelstít. Přemýšlí i o tom, co se stane potom. Jestli ji dokáže rychle podebrat, bezpečně vyháčkovat a pustit zpět tak, aby skutečně odplavala v pořádku.
Rozchechtaná štika
Karel má za sebou mnoho štik, ale některé zůstanou v hlavě navždy. Jednou z nich je ryba ze Švédska, kde se konečně dostal přes magickou hranici jednoho metru. Dlouho se pohyboval těsně pod ní – 98, 99 centimetrů – až přišla štika, která metr překonala.
Ještě silnější vzpomínku má ale na jednu českou rybu. Nešlo nutně o rekord, spíš o okamžik. Štice trčela z tlamy guma a na fotce vypadala, jako by se smála. „Na tuhle štiku nikdy nezapomenu. Je to hrozně hezká fotka a pěkná vzpomínka,“ říká Karel.
Moje směs je načechraná, krásně voní, a když si to myslí i ryby, mám hned hezčí den, směje se Hanáček |
A možná právě v tom je kus jeho rybářství. Nejde jen o centimetry a tabulky. Jde o vodu, okamžik, rybu a respekt, se kterým se člověk k lovu postaví.
Štika obecná
|
