Jak vás dekády aktivní služby formovaly?
Již od dětství jsem vyrůstala mezi kluky, a proto má volba být vojákem byla jasná. Po nástupu do armády a během mé služby jsem musela o své místo v útvaru bojovat a makat dvakrát tolik, aby mě kluci mezi sebe vzali, a to mě zocelilo. Pokud děláte to co ostatní, jde to samo. Je to jako v té písničce – „když nemůžeš, tak přidej víc“.
Která z vašich misí v rámci United Nations Protection Force (více v boxu dole) byla pro vás nejnáročnější?
Nejhorší mise byla ta, ve které jsem již byla matkou. Byla to taková zkouška odloučení, ale naštěstí mám báječného muže a skvělé rodiče, kteří nám to pomohli zvládnout.
Během misí jste monitorovala situaci místních žen v konfliktních oblastech. Jaké konkrétní informace jste sledovala?
Během mých misí jsme pomáhali ženám být samostatné a užitečné pro rodinu. Připravovali jsme pro ně různé projekty, kde se učily šít, starat se o dobytek, fotit a podobně. Pro děti různé soutěže. Podporovali jsme nákupy pro nemocnice a školy.
Je situace v těchto oblastech horší, než si často uvědomujeme?
My si ani nedovedeme představit, jak tito lidé žijí. Ženy bez práva být samy sebou, rodinné poměry a další. Například v Afghánistánu je aktuálně letopočet 1391 a také to tam v některých částech takto vypadá. Je to jiná kultura, nelze to posuzovat našima očima.
V armádě jste sloužila i jako spojařka, což je velmi technická pozice. Nacházíte pro tyto praktické zkušenosti využití ve své současné práci v Agentuře pro podporu veteránů?
To je přece jasné! Bez spojení není velení! Tyhle moje dovednosti se mi hodí vlastně i v soukromém životě. Vzhledem k tomu, že jsem technický typ, je pro mě vše jednodušší.
Oblastí vaší působnosti je Olomouc a Ostrava. S jakými typy potíží se na vás místní obracejí? A jaké postupy a rady ve své práci nejčastěji využíváte?
Naše veterány nejvíce trápí asi zdravotní problémy, nevědomost o nároku na různé sociální dávky, invalidní důchod, ale i samota. Nejdůležitější je asi získat důvěru. Pak se vám lidé otevřou a my můžeme jejich problémy řešit společně a nabídnout další druhy pomoci. Psychologickou, právnickou, ale i například finančního poradce.
Jak vnímáte roli žen v armádě a jaké změny byste do budoucna uvítala? Liší se pohled na tuto problematiku v zemích, kde jste sloužila?
Roli ženy v armádě vnímám pořád stejně. Už to není rarita, je nás víc. Do budoucna snad jen to, aby se toho holky nebály a šly si za svými sny. V každé zemi je pohled na armádu jiný, ale já jsem si s tím nikdy hlavu nelámala. Jsem voják a jsem na to pyšná. Vlastně jsme pyšná na své rodiče, jak mě vychovali, a to je nejvíc.
Co se vám vybaví, když se řekne vlčí mák? Jak se vám líbí nové ztvárnění tohoto vojenskohistorického symbolu, které přednedávnem představilo ministerstvo?
Vlčí mák je pro mě symbol válečných veteránů, ať už těch, kteří padli, nebo těch novodobých. Nový symbol vlčího máku vyobrazuje tvar české republiky a tím podporuje hrdost na naši vlast. Je nápaditý, originální – ten prostě chcete nosit.
UNPROFOR
|
Strážce streamu
