„V České republice je aktuálně provozováno 49 tisíc osobních bateriových elektromobilů. Rostoucí zájem zákazníků – jak při nákupu nových vozidel, tak na trhu ojetin – se logicky promítá i do vyšší poptávky po veřejném dobíjení. Dynamický růst registrací elektromobilů v posledních dvou letech navíc způsobil, že se poměr vozidel k infrastruktuře zvýšil téměř na úroveň unijního průměru. Je důležité připomenout, že na rozdíl od tankování konvenčních vozidel je veřejná dobíjecí infrastruktura využívána spíše jako doplňková možnost,“ uvádí Jindřich Frič, ředitel Centra dopravního výzkumu.
Vybavíte si scénu z komedie Kulový blesk, kdy se neodbytná seniorka v podání Milady Ježkové neustále vyptává Josefa Abrháma, zda má v bytě, který chce směnit, sklep, půdu a další příslušenství? Kdyby film točili nyní, asi by se paní vyptávala nejdřív také na možnost dobíjení vozidla.
Milion
|
Zájem o domácí nabíjení aut ze strany klientů totiž potvrzuje developer Jan Řežáb, majitel společnosti JRD. „Uvědomujeme si to ve chvíli, kdy úspěšně dokončíme nějaké stavební řízení, které se táhlo třeba pět nebo deset let. V původním projektu se s dobíječkami v garážích nebo na venkovních parkovacích stání vůbec nepočítalo, zatímco teď se o to zájemci o bydlení hodně zajímají,“ říká Řežáb. Takže je nutné projekty aktualizovat a přidávat nejen dobíjecí místa, ale především zvyšovat kapacitu příkonu elektrického vedení.
Kde se v Evropě vyplatí pořídit si čistě elektrický automobil, když jako hlavní měřítko zvolíte hustotu nabíjecí sítě? Přestěhujte se do Francie, Nizozemska nebo do Německa.
V těchto třech státech je koncentrovaná více než polovině všech dobíjecích stojanů z celé Evropské unie, je jich tady kolem 560 tisíc. Jedničkou je Nizozemsko, kde je k dispozici plná pětina těchto zdrojů z celé unie.
ElektroČesko
|
I přes skepsi veřejnosti na tom není Česká republika nejhůř. Alespoň co do tempa budování dobíječek, tak do jejich kvality. Máme například vyšší podíl rychlých zdrojů, které zaujímají z celkového počtu veřejných dobíječek přes třicet procent, zbytek, tedy necelých 70 procent, jsou nabíječky, kde se vyplatí doplňovat energii při delším parkování, například během pracovní doby nebo přes noc. Unijní průměr pomalých dobíjení je přibližně 83 procent. Což je případ již zmiňovaného Nizozemska, kde tvoří pomalé dobíjení okolo devadesáti procent. „Síť v Česku je tak více orientovaná na zkrácení doby dobíjení a podporu dálkových cest, ale méně na levnější a pomalejší nabíjení,“ připomíná Lukáš Kadula z Centra dopravního výzkumu v Brně.
Z praktického hlediska to znamená, že ten, kdo spěchá, může za jednu kilowatthodinu (kWh) zaplatit až dvacet korun. Což platí ale jen pro řidiče, kteří jsou zaregistrovaní. Neregistrované doplnění energie vyjde ještě o něco dráž.
Jak nedávno testoval spotřebu při jízdě na dálnici u Škody Elroq, při nastavené rychlosti kolem 130 kilometrů v hodině spolkl automobil něco málo přes 21 kWh. Sto kilometrů tak vyjde v nejdražší variantě až na čtyři sta korun.
