Psycholožka Jindra Šalátová působí už deset let jako ředitelka SOS dětských vesniček, nejstarší české neziskové organizace pomáhající ohroženým dětem. Z této pozice pomáhá nejen přímo konkrétním dětem, ale také se zasazuje o systémové změny, které povedou k větší podpoře ohrožených dětí v celém Česku.
Proč jste se rozhodla pracovat zrovna pro SOS dětské vesničky?
O SOS dětských vesničkách jsem věděla už od studií a vždycky to pro mě byla top organizace. Když jsem pak v roce 2011 objevila inzerát na volné místo, neváhala jsem ani minutu a poslala životopis. Lákala mě pomoc pěstounům a celkově jsem vždy souzněla s filozofií SOS dětských vesniček.
Jakým dětem nejčastěji pomáháte?
Zaměřujeme se na děti, které vyrůstají v problematickém prostředí nebo v rodinách, jimž hrozí odebrání dětí z péče. O děti, které ve své rodině zůstat nemohly, se staráme v našem krizovém centru. A už více než půl století pomáháme pěstounským rodinám a dětem, které vyrůstají v náhradní rodinné péči.
Co pro tyto děti všechno děláte?
Snažíme se, aby všechny děti mohly vyrůstat v láskyplném rodinném prostředí. Ideálně ve vlastní rodině, pokud jim tam nikdo neubližuje. A pokud to možné není, tak alespoň v rodině náhradní. Není podstatné, jestli děti mají vlastní pokoj nebo nejnovější iPhone. Daleko důležitější je, aby vyrůstaly s pocitem, že na nich někomu záleží a má je rád takové, jaké jsou.
Mají děti, kterým pomáháte, něco společného?
Jsou to děti, které měly v začátcích života méně štěstí než většina jejich vrstevníků. Některé z nich prožily opravdu strašné věci. To, že v prvních měsících nebo letech po narození nepoznaly pocit bezpečí, lásky a bezpodmínečného přijetí, jejich vývoj zásadně ovlivňuje. Okolí je může vnímat jako problémové nebo zlobivé, nevidí ale jejich vnitřní zranění.
SOS vesničky slouží k tomu, aby měly děti klidné dětství.
Dá se ten nedostatek lásky z prvních let života nějak vynahradit?
Naštěstí ano. Dětská psychika je ale křehká a zraněná dětská duše se léčí o dost déle než třeba zlomená ruka v sádře. Léčivý je zejména bezpečný, láskyplný vztah s někým dospělým, který se snažíme v rodinách pomáhat budovat. Podporujeme to i dalšími aktivitami pro děti. A kde je potřeba, sjednáváme odbornou terapeutickou pomoc.
S kterými potížemi se nejčastěji setkáváte u náctiletých dětí? Co je nejvíc trápí?
Dospívající děti obecně trápí čím dál častěji psychické potíže, pro děti v našich službách to platí dvojnásob. Dospělí mají někdy tendence trápení pubertálních dětí zlehčovat, my je ale bereme vážně a snažíme se jim účinně pomoci.
Měla jste někdy chuť s prací seknout a dělat něco úplně jiného?
Někdy se stane, že se nic nedaří, komunikace s úřady se zadrhne, přidá se únava a stres a pak má člověk všeho dost a chvíli přemýšlí, že by dělal něco úplně jiného. Ale když opadnou silné emoce, vždycky nakonec vím, že tato práce mě naplňuje a má obrovský smysl.
Vaše práce musí být bezesoporu velice psychicky náročná. Jak sama obvykle odpočíváte?
Nejlépe si odpočinu venku, na procházce se svými psy nebo prací na zahradě. Tam myšlenky na práci úplně pouštím z hlavy. Ráda si také přečtu dobrou detektivku.
Blíží se Vánoce, máte nějaké doporučení pro rodiče, jak si s dětmi svátky co nejlépe užít?
Nevadí, pokud nemůžete dětem splnit všechna přání, nemáte perfektně naklizeno a na stole neleží deset druhů cukroví. Užijte si společný čas, zdobte s dětmi stromeček, koukejte s nimi na pohádky, zahrajte si nějakou hru, dejte spolu ptákům zrní do krmítka… To jsou vzpomínky na šťastné dětství, které dětem zůstanou napořád.
SOS vesničky
|
