„Právě ta změna byla jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl k tématu vrátit a podívat se do zákulisí dnešních restaurací znovu. Nová doba, nové starosti. Lákalo mě zjistit, v jaké situaci se za zavřenými dveřmi kuchyně ocitnu nyní,“ říká Pohlreich.
Jaká je vaše nejčastější odpověď na otázku: Jak se máte?
Odpovídám pravdivě: Mám se skvěle.
Jak jste se k tomu dopracoval? Jde o nastavení vaší duše, pohledu na svět?
Navodil jsem si to sám. Samozřejmě mi s tím pomáhala spousta lidí.
Co si myslíte o mladých, o kterých se tvrdí, že na tom s pozitivitou k životu moc dobře nejsou?
To já nevím, já se mezi nimi moc nepohybuji. Kdybych jim měl dát jednu radu, tak bych jim řekl, ať si užijí, jaké to je teď, protože se klidně může stát, že už to nebude lepší.
První díl nové série pořadu se natáčel v Liberci.
Váš pořad Ano, šéfe! a obecně všechny vaše pořady oslovují boomery, mileniály. Lidi, kteří se narodili do roku 2000. Řekněte mi, proč by se třeba teenager měl dívat na Šéfa? Jak byste představil sám sebe?
Já bych řekl, že to může být vcelku sranda a dobrá zábava. Je to takový silný pohled na reálný svět gastronomie. A vhled do něj. Myslím, že to může být pro ty, kteří mají schopnost se něco naučit a přiučit. Tak se můžou dozvědět i zajímavé věci.
Myslíte si, že váš pořad může někoho motivovat, právě z těch mladých, rozhodnout se jít na kuchařinu?
Tím si nejsem úplně jistý. Tohle není úplně úkolem toho pořadu si myslím. Ano, šéfe! má jiný úkol a myslím si, že to má být především zábava. Neděláme motivační ani vzdělávací pořady. To dělají myslím jiné televize.
Do Liberce Pohlreicha pozvala kuchařova sestra.
Rád cestujete. Z těch zemí, které jste navštívil, jakou máte úplně nejradši a proč, dá se to říct? Nebo zkrátka sbíráte zážitky všude?
Mně je dobře všude. Necestuji, abych zažíval stejné věci jako zažívám tady, ale určitě si myslím, že se dá všude něco hezkého najít. Samozřejmě jsou země, které jsou přirozeně atraktivnější. Mám rád teplo, mám rád moře. Cestuji tedy raději spíš tam. Ale není to pravidlo. Jsou i krásné oblasti v České republice, kde se dá velmi dobře být. Jenže jak to občas bývá, servis v České republice malinko pokulhává. A to umí dovolenou nebo výlet pořádně zkazit. Zvlášť když začneme srovnávat s cizími zeměmi a divit se, proč tam to jde a u nás naopak ne.
.„Trochu couváme v čase, mají tu polévku za 30 korun. Tak se zisková gastronomie dělat nedá,“ zazní z úst Pohlreicha v novém díle.
Cestujete se svou ženou. Kdo vaše cestovatelské destinace vybírá? Je to nějaký konsenzus, nebo vy řeknete: A teď bych chtěl navštívit…
Není to, že já bych řekl: Tak teď pojedeme tamhle. A ona by řekla: Teď pojedeme tam. Vždycky se nějak domluvíme.
Kdo má ve vaší rodině hlavní slovo?
To se nedá říct. Samozřejmě já si myslím, že si oba myslíme, že je to ten jeden z nás, ale nějak to neřešíme. I proto jsme rádi spolu.
Dá se říct, a chcete říct, co máte na své ženě nejvíc rád?
No, já mám asi na ní nejvíc rád to, že ji můžu mít rád.
Po sedmi letech
|
