Žije v Řecku už více než čtvrt století, našla tam lásku, založila rodinu a Řecko se stalo jejím druhým domovem. Právě o tom začala před lety Kateřina Panou psát blog s názvem Řecké štěstí, za který v roce 2022 získala cenu Magnesia Litera. Součástí výhry bylo i vydání první knihy.
Tou dobou několik let pracovala v turistickém obchůdku ve městě Parga, nicméně poté se stala delegátkou cestovní kanceláře. A právě o svých zážitcích s turisty, o práci delegátky, ale i mnoha dalších stránkách Řecka a také známých i méně známých místech píše v této své již druhé knize Řecké střípky štěstí, která zrovna vyšla.
V první knize jste psala o zajímavostech, které vám za léta života v Řecku přišly do cesty. Už tehdy jste věděla, že chcete napsat další knížku?
Ta úplně první knížka vznikla vlastně náhodou či spíš výhrou v Magnesia Litera, která byla podmíněna právě vydáním knihy. Takže tehdy jsem určitě nepřemýšlela o tom, že vznikne nějaká další. Už ta první byla příjemné překvapení a já se jako spisovatelka necítila. Ale knížka měla úspěch a vzniklo tak volné pokračování o mém životě a práci delegátky.
Co vás vedlo ke změně zaměstnání a jak jste se v tom novém rytmu našla?
Já o práci delegátky nikdy neuvažovala. Bylo to na hony vzdálené mým zájmům a nejspíš i schopnostem, jak jsem si tehdy, naštěstí, mylně myslela. Ale přišla nabídka, kterou jsem využila, i když jsem popravdě vůbec netušila, do čeho jdu a co ta práce obnáší. Ale měla jsem štěstí na skvělý první turnus, který přehlédl mou nezkušenost a dodával mi svým nadšením odvahu a chuť do práce. Mám štěstí i na kolegu, který mi v prvních týdnech radil vždy, když jsem byla bezradná, a vlastně i štěstí na celý tým z cestovní kanceláře, takže ta práce mě neskutečně baví a já jsem ráda, že jsem do toho šla.
Delegátka musí zvládnout kdeco – horko, turisty, organizační chaos. Co vás nejvíc zaskočilo? A co naopak překvapivě bavilo?
Mě baví ta práce jako taková. Není to vždy jednoduché, přece jen práce s lidmi vyžaduje určitou diplomacii, protože ne všechno může být podle jejich představ a snů, ale i v tomhle mám zatím štěstí. Navíc ta práce je rozmanitá, každý den je jiný a já nevím ráno, co mi přinese večer. Do toho si ještě přidejme pár výletů, moře, skvělé turisty a kolektiv a vyjde vám práce snů. Občas samozřejmě není vše růžové a zalité sluncem, jak se může zdát, práce opravdu vyžaduje maximální zodpovědnost a soustředění, ale pokud vás tahle práce baví, tak vás nezaskočí asi nic.
Kateřina Panou: Co je štěstí? To řecké i to české? No přece to, co si přejeme |
Když se zastavím ještě u názvu. Jméno první knihy bylo nasnadě, ale jak vznikalo to druhé? A mají „střípky“ v něm nějaký hlubší smysl?
Nad názvem druhé knížky jsem dlouho přemýšlela. Už byla skoro hotová, a pořád nic. Ten nápad na název ne a ne přijít. Takže nakonec rozhodli čtenáři blogu. Když už díky nim a jejich hlasování v Magnesia Litera vznikla knížka první, nechala jsem název té druhé opět na nich. A název Řecké střípky štěstí napsala spousta čtenářů, takže bylo rozhodnuto. Navíc takové pomyslné střípky ze života delegátky a turistů jsou i ty povídky v knížce, takže název se skvěle hodí a knížku vystihuje.
Čtete si někdy svoje předchozí zápisy? Nebo cítíte, že se vaše psaní mění tím, jak se mění vaše životní fáze?
Psaní se asi mění, i když posoudit to jako autor asi objektivně nedokážu. Svoje starší příspěvky nějak zvlášť nevyhledávám, ale občas mě překvapí. Loni v Brně jsem přejímala cenu za zachování řeckého kulturního dědictví od nadačního fondu Hellenika a tam četli úryvek z mé první knížky. A i když jsem měla připravenou děkovnou řeč, ten úryvek mě takhle nahlas přečtený dojal a hodně rozhodil. Takový ten náhlý zmatek v hlavě: „To jsem vážně psala já?“ Já si prostě sednu a něco napíšu, nepřemýšlím moc o tom, jak to na lidi působí. A tehdy v tom Brně jsem viděla poprvé reakci lidí na ten úryvek a dojetí bylo hodně velké.
Co dál po dvou knihách a spoustě blogových textů? Už se vám v hlavě rodí něco nového, nebo teď spíš necháváte věci plynout?
Zatím netuším, co dál. V hlavě se mi sice rýsuje třetí knížka, ve které bych chtěla dát dohromady řecké svátky, tradice, pohádky, legendy a zvyky. Ale zatím si s tou myšlenkou jen tak pohrávám a uvidíme, jestli se tohle téma chytne. Takže zatím to nechávám opravdu plynout. Navíc, před námi je opět letní sezona a na psaní nebude moc času. Ale určitě nevylučuji knížky další. I když tohle musí spíš rozhodnout čtenáři. Na nich je, jestli se jim mé knížky líbí a jestli má smysl psát dál.
