Komu voliči věří a dají se průzkumy zfalšovat? Analytik odhaluje, co rozhoduje volby

Dají se průzkumy zfixlovat?
Kontrolním orgánem u nás v ČR je profesní sdružení SIMAR, které hlídá výzkumné agentury. Nad národními sdruženími je ještě ESOMAR, sdružení nadnárodní. Kontrolují metodologické, profesní i etické standardy, díky kterým by se výsledky zfixlovat neměly. Ne všechny výzkumné agentury jsou členy těchto sdružení a u nich je při čtení výsledků zapotřebí být obezřetnější.

Na co bych se měl soustředit, když čtu nějaký průzkum?
Snažíme se edukovat novináře i širokou veřejnost, že každý průzkum by měl obsahovat základní soubor informací. Cílovou skupinu, velikost vzorku, způsob zajištění reprezentativity vzorku, jak byla data sbírána, zda on-line, osobně, telefonicky, ale také, kdo je zadavatel, pokud existuje. U volebních preferencí je důležitá doba dotazování. V době sběru se mohlo něco důležitého stát, co myšlení lidí a výsledek ovlivnilo, například živelní pohroma či jednání o důvěře vládě. To by mělo být řečeno při interpretaci výsledků.

Volby 2026: 65 křesel, 24 subjektů a jedna velká otázka. Kdo ovládne Prahu?

Platí, že dotazovaných by měla být alespoň tisícovka?
Nejde o to oslovit velkou část populace, ale správně zachytit její strukturu a názory. Při vzorku kolem tisíce lidí se pohybuje maximální statistická chyba okolo tří procentních bodů. Zajímavé je, že po překročení hranice zhruba tisíce respondentů už přidávání dalších lidí nepřináší zdaleka takový nárůst přesnosti. Zdvojnásobení vzorku z tisíce na dva například nesníží statistickou chybu na polovinu, ale přibližně o procento. Proto je tisíc respondentů v celostátním výzkumu rozumným kompromisem.

Když se politické straně nelíbí výsledky průzkumu, zadá si jinde vlastní průzkum?
Nesetkal jsem se s takovým požadavkem ani jsem o ničem neslyšel. Výzkumník má těžký život. Jedni ho milují, když výsledky potvrzují jejich názor, druzí ho nenávidí, když jim ho nabourá. Přitom jeho úkolem není dělat radost jedné, či druhé straně, ale co nejpoctivěji popsat, co si lidé skutečně myslí.

Jaké jsou nejčastější druhy otázek v průzkumech?
Na klasické volební preference se lze ptát buď spontánně, kdy mají teoretickou výhodu větší a známější strany či hnutí. Dotazovaní si na ně spíš vzpomenou, protože jsou častěji ve veřejném prostoru. Menší či regionální strany mohou mít lepší pozici, když předložíte respondentům detailnější seznam. I to by v pasportu výzkumu mělo zaznít, způsob, jakým byly preference dotazovány. Dle mého názoru je nejlepší přizpůsobit dotazovací situaci tomu, jako když dostaneme a pročítáme volební lístky. To jde ale jen pár dní před volbami.

Na co slyší voliči? Na negativní, nebo pozitivní kampaň?
Dobrou zprávou je, že lidé slyší více na pozitivní kampaň než na očerňování. Alespoň to uvádějí ve výzkumech. V komunálních volbách je pozitivní kampaň častější. Lidé uvádějí, že motivací je volit známé a důvěryhodné tváře. Podpořit toho, kdo se projevil jako kompetentní a může navázat na odvedenou práci. Ve velkých celostátních volbách se s osočováním protivníků setkáte častěji. Platí i větší naštvanost na celostátní politiku, která je pro voliče i více abstraktní. V povolebních výzkumech se také projevilo, že negativní motivace, změna jedné vlády za druhou byly u opozičních voličů nejsilnějším hnacím motorem.

Volební místnosti 2026: Kam jít volit v senátních a komunálních volbách?

Což platilo i pro předminulé velké volby.
Vidíme to ale i v prezidentských nebo senátních volbách. Ve druhém kole. V prvním se volí podle toho, koho chci volit, ve druhém kole často, koho nechci, aby vyhrál. Často se volí proti někomu. Což se ukázalo u druhého kola prezidentských voleb Zeman versus Drahoš. Polovina volila pro kandidáta, polovina proti.

Je výhodou pro vyšší účast sloučení komunálních voleb se senátními?
Jistě. Účast v komunálních i senátních volbách bývá spíše nižší. Ačkoli komunální volby se k padesáti procentům blíží , v roce 2022 to bylo 46 procent, letos se možná dostaneme k 50. Vyšší účast bývá v menších obcích, kde funguje jakási sociální kontrola či silnější sousedský aspekt. Pokud je to obec o pár stovkách obyvatel a žije se tam dobře, lidé to chtějí potvrdit a více si všímají i ostatních, jak chodí, nebo nechodí volit. V Praze to bylo v komunálních volbách kolem 44 procent, i když obecně bývá účast v hlavním městě u celostátních voleb vyšší, než je průměr.

Samostatné senátní volby jsou méně navštěvované než ve spojení s komunálními?
Ano, kdyby neměly senátní překryv s jinými volbami, byla by účast nižší. Funguje, že jdu ke komunálním volbám a hodím to i do Senátu, málokdy naopak. Ale pak to vidíme ve druhém senátním kole. Tam se to pohybuje i pod dvacet procent. Polovina prvního kola i méně.

Bydlení? Propadák, hodnotí Pražané. Politici se před volbami přou, jak dostat metropoli z krize

Vybavíte si nějaký výkyv ve volbách?
V posledních volbách do Poslanecké sněmovny byla překvapivě vysoká účast, což ani agentury moc nezachytily. Složitěji se odhadují přesné výsledky, my se můžeme ptát nejpozději přibližně týden před volbami, je tam moratorium, a potom chvíli trvá vyhodnocení.

Kdy se volič rozhoduje?
Problémem přesných předpovědí je, že voliči jsou rok od roku nerozhodnější. Část říká, že k volbám půjde, ale neví, koho bude volit. Měsíc před volbami je třetina nerozhodnutých. Týden před volbami je to ještě čtvrtina. Deset procent vážně přemýšlí v den voleb a není výjimkou volič, který jde do volební místnosti se dvěma lístky a řeší to až za plentou.

Kdyby neplatil zákaz zveřejňování průzkumů v den voleb, ovlivnilo by to výsledky?
Lidé říkají, že k průzkumům přihlížejí, hlavní rozhodovací činitel to ale není. Co může psychologicky částečně působit, je pětiprocentní hranice. Má to ale dvojí efekt. Pozitivní motivací, když se moje strana pohybuje kolem pěti procent, je, že ji chci podpořit. Negativní stránkou je, že budu váhat, co když se to nepodaří. Tak dám hlas raději tomu, kdo to má jistější.

V krizových obdobích volby nahrávají politikům u moci, říká Jan Burianec z agentury STEM/MARK

Má na úspěch ve volbách vliv, jestli je subjekt nový, nebo už zavedený?
Částečně ano. Zavedené strany a hnutí jsou déle ve veřejném prostoru. Například ale Motoristům se podařilo relativně rychle dostat do vysoké politiky. Před nimi se to podařilo například Věcem veřejným. Na druhou stranu jejich pozdější osud může odrazovat od toho, aby volič dával hlas podobným, časem neověřeným subjektům.

Ptáte se lidí, proč k volbám jdou, nebo naopak proč volit nejdou?
Kladné důvody jsou, že chci někoho konkrétního podpořit. Ať už stranu, osobu, téma, nebo ideu. Pak je řekněme neutrální motivace – jakási občanská povinnost. Na třetím místě je negativní motivace. Například odstranit ty, kteří jsou u vlády. To jsou třeba základní motivace pro nadcházející komunální volby.

Co známé tváře ve volbách? Někdy jsou jen jako lákadlo.
Politici tomu říkají symbolická podpora. Na voliče to ale částečně vliv má, zvláště když je to osoba celoplošně známá. Systém kroužkování či křížkování tomu může napomáhat.

Co pálí metropoli? Debatu i návrhy řešení přinese nová iniciativa Pražská agenda

Hrobník, eskamotér, chovatel hadů jako profese kandidáta. Zabírá to?
Recesistická volba existuje spíše u mladších voličů. Spíše než zarážející profese zabírají na některé voliče tituly u jména kandidáta. Také pozitivně hodnotí, když už osoba v životě něco dokázala, na což má vliv právě profese či věk. Co se týká profesí, jsou více oceňovaní lékaři nebo učitelé, ti mají obecně lepší postavení než například řidič.

Volí se i podle vzhledu? Volič to hodí krásné ženě, žena pohlednému muži...
Lze vystopovat, že v některých volbách například dávaly ženy víc hlasů ženám než mužům. Bylo by možná zajímavé, kdyby se na volební lístky vedle jména vešly i fotografie kandidátek a kandidátů. Takové hledisko nezjišťujeme, ale s nadsázkou to beru jako námět pro další výzkum.