Generace Z nemá ádný přirozený odpor ke sportu, ale mění způsob, jakým ho konzumuje. Podle výzkumu společnosti Deloitte více ne 90 procent fanouků z generace Z pouívá sociální média k získávání sportovního obsahu, včetně zápasových úryvků, highlightů, rozhovorů s atlety a dalích videí, která nejsou součástí klasického vysílání. To neznamená, e mladí lidé sport neberou váně. Právě naopak.
Data ukazují, e mnozí z nich sledují sportovní události nejen jako pasivní diváci, ale i v digitálním prostoru, kde mohou okamitě reagovat, sdílet a zapojovat se do diskuzí, a to ve chvíli, kdy je moment emocionálně nejsilnějí. A čtyři z pěti mladých fanouků sledují na sítích konkrétní sportovce, co pak ovlivňuje jejich zájem o samotné události.
Zápas se do mobilu smrskne
Sociální média tak fungují jako druhý obrazovkový prostor, který doplňuje, případně nahrazuje tradiční sledování sportu. U neplatí model zapnu televizi, poté jdu na sociální sítě podle průzkumů velká část mladých diváků pouívá při sledování sportu telefon nebo jiný digitální kanál současně, někdy jako hlavní zdroj sportovních informací.
Překlad zní: Bruslení na ledu plus HD kamera se rovná...
V praxi to znamená, e zápas nebo závod, který můe být ve vysílání dlouhý hodiny, se pro gen Z smrskne na jednotlivé fragmenty, které se okamitě íří a přepisují v komentářích, react videích nebo právě v memech. Tento trend lze také vysledovat v tom, jak sportovní organizace a kluby v současnosti pracují s fanouky. Mnohé z nich aktivně integrují obsah určený přímo pro digitální prostředí a vytvářejí formáty, které necílí jen na tradiční sledování, ale i na interakci a participaci.
To potvrzuje i irí výzkum zaměřený na sportovní fanoukovství, který poukazuje na to, e mladí lidé nejen sledují sport on-line, ale i spoluvytvářejí jeho narativ, komentují ho, remixují a sdílejí tak, e se z původního sportovního výkonu stává součást sociální reality irí komunity.
Překlad zní: Kdy pracuje na skupinovém projektu a nikdo nemá ponětí, co má dělat.
Povrchní humor
V tomto kontextu nedává smysl povaovat formy memů sportovních momentů za pouhý povrchní humor. Jsou to projevy toho, jak gen Z vypráví svůj vlastní vztah ke sportu, který je rychlý a často emocionálně intenzivní, i kdy z pohledu tradičního sportovního fanouka můe působit povrchně.
Moná je lákavé říct, e kultura memů olympiádu zlehčuje. Jene data i praxe ukazují něco jiného: Mladí lidé sport sledují, zajímají se o něj, jen ho nekonzumují stejným způsobem jako generace před nimi. Olympiáda se tak nevytrácí. Jen se rozpadá na části. A letoní zimní hry tak moná nebudou první olympiádou, kterou gen Z sleduje jinak. Ale budou první, kde u to nebude výjimka, nýbr norma.
