Nová deska nese název Šťastnej. Odráží se do názvu fakt, že vedete rodinný život?
Přesně tak. Vždycky když se mě někdo v minulosti ptal, jak se mám, tak jsem odpověděl, že to docela jde. A to, i když jsem se měl zrovna skvěle. Nechtěl jsem to zakřiknout. Teď už ale vím, že ta dobrá a špatná období se stejně budou střídat a že když je zrovna dobře, tak by si to člověk měl užít. Nestydět se za to, nebát se to popsat. Právě proto, že to nemusí trvat dlouho. Mám dvě krásné a zdravé děti, úžasnou ženu a práci, kterou miluju. Jsem teď prostě „Šťastnej“.
Jak vás změnilo otcovství? Odrazilo se do vaší profese?
Změnilo mi priority. Jediné, na čem mi skutečně záleží, je, abychom byli zdraví, šťastní a spolu. Do mé profese mi to vneslo lehkost. Ne že by mi na kariéře přestalo úplně záležet, ale neberu to už tak vážně. Tohle album jsem dělal vyloženě z radosti, bez přemýšlení o výsledku a jeho dopadu. Užil jsem si naprostou tvůrčí volnost, protože je to přeci všechno tak trochu jedno, a důležité je jen, aby mě to bavilo. Když to pak udělá radost i fanouškům, bude to super bonus.
Spolupachatelé
|
Jak se lišila příprava desky oproti té předchozí?
Částečně jsem odpověděl v minulé otázce. Oproti předchozí desce jsem si dovolil větší žánrový rozptyl a divočejší aranže. Tentokrát jsem nemyslel na to, aby se písně dobře hrály na koncertě na akustickou kytaru, ale užil jsem si všechny styly, které mám rád. Rap, rock, folk, drum and bass, latino. Kytara ovšem pořád hraje hlavní roli, byť jsem místy přesedlal z akustiky na elektriku. Zásadně mi s tím pomohl Jacob Carl Růžička, vynikající producent, beatmaker, rocker i jazzman zároveň. Jako producent vstupoval do věcí, které jsem přinesl nahrané ze svého domácího studia, ale i složil vlastní hudbu, podle mých představ. Jacob je nová posila Rooftop studia, kde nahrávám všechna svá alba. O zvuk se mi tradičně postaral zakladatel studia Ondřej Žatkuliak, a právě kombinace těchto dvou borců mi dala neskutečnou pohodu a radost z práce.
Album je tanečnější a plné spoluprací. Byl to záměr od začátku, nebo si o to řekly písně postupně samy?
Chtěl jsem se vyřádit, ale žádnou pevnou představu jsem neměl. Hosti se skládají z lidí, se kterými spolupracuji rád a často, i z lidí, se kterými jsem spolupracovat chtěl, ale ještě to v minulosti neproběhlo. I tím jsem si udělal radost.
Píseň Zejtra odráží českou náturu, kdy máme tendenci odkládat věci na druhý den?
Měl jsem to tak odjakživa. Učení na písemku jsem nechal na poslední večer, potom to odložil na ráno, nastavil budíka na pátou. V pět jsem ho nastavil na šestou, pak na sedmou, a až v sedm jsem půl hodiny věnoval přípravě. Všechno úplně na poslední chvíli. To se změnilo až s dětmi. Když mám dneska dvě volné hodiny, tak musím jít hned a udělat kus práce. Napsat text, složit hudbu. Na zítra to nechat nemůžu, protože se dvěma malými dětmi nevíš, jak to zítra bude.
Móda rozkvétá. Jaru povládne silueta „column“, denim nebo tlumené barvy |
Dřív jste měl ostřejší vyřídilku. Berete ohled na to, že písničky budou poslouchat vaše děti?
Popravdě jsem se nad tím nikdy moc nezamýšlel. Píšu tak, jak se mi zrovna chce, ostřejší výrazy se do textu někdy hodí, jindy ne. Nevyhýbám se jim, ale ani si na nich nezakládám. Možná jich ale opravdu s věkem ubývá.
V songu Máma jste spojil síly s Ester Kočičkovou. Jak k této pro někoho nečekané spolupráci došlo?
S Ester se známe už dlouhá léta z našich zájezdů a natáčení pořadu Na Stojáka. Společný song jsme plánovali dlouho, ale k finalizaci jsme se dopracovali až teď. Myslím, že se vyplatilo vydržet a počkat na tu správnou chvíli. Ester je taková standupová máma, takže téma bylo jasné. Složil jsem hudbu a vybídl Ester, aby napsala své části textu. Poslala kompletní text i s mými pasážemi. Je to tak moje úplně první píseň, do které jsem textově nezasáhl. Jednak mi to Ester nedovolila, a navíc byl text prostě perfektní.
Dobří lidé špatné zákony nedodržují, říká český zastánce anarchokapitalismu Martin Urza |
Jaký jste měl vztah se svojí matkou, podporovala vás ve všem?
S mámou mám odjakživa skvělý vztah. Podporovala mě opravdu ve všem, tedy kromě hry na housle, to vrzání mi jediné neprošlo. Byla vždycky mou největší podporou v umělecké dráze. Podpořila mě ve studiu na herecké škole, chodila a stále chodí na všechna představení a koncerty, fandí. U našich dětí to v tomhle ohledu máme stejně. Budeme je podporovat v čemkoliv, o co budou mít zájem. Samozřejmě vyrůstají v domě, kde jsou samé hudební nástroje, táta hraje, máma zpívá a tancuje. Ale i když je bude bavit něco úplně jiného, vždycky je podpoříme. Syn chce mimochodem krom bagrování hrát na housle.
Do budoucna se tedy máme/máte na co těšit. Na desce najdeme i píseň Pray, kterou nazpívali nestoři českého ska a reggae – Dr. Kary, Cocoman a Fido z Fast Food Orchestra. Jak jste se dali dohromady?
Chtěl jsem udělat energickou skladbu o přátelství ve stylu drum and bass, ve které by zazněly i dechové nástroje. Přizval jsem proto kluky z kapely Fast Food Orchestra. Jsou to kámoši a mají vynikající kapelu s dechovou sekcí, takže byli pro tenhle koncept ideální a jedinou volbou. Dr. Kary a Cocoman jsou zase dlouhodobě napojení na kapelu FFO, jsou to úžasní umělci a už dlouho jsem si přál s oběma něco udělat. Oslovil jsem je, oni souhlasili. Mám z téhle spolupráce obrovskou radost.
Za koho je to modlitba?
Za všechny!
Za chvíli vyrážíte na tour. Čím překvapíte fanoušky?
Bude to tlak a energie. Pár písniček zahraju i tradičně sám s kytarou, ale koncert je vyloženě založený na bohatých aranžích a skvělé kapele složené právě ze členů Fast Food Orchestra. Fanoušci tak uslyší moje nejznámější songy v koncertních verzích založených na původních studiových nahrávkách. Kapela se skvěle připravila, kope to, hraje to. Na vystoupeních nebudou žádné tanečnice, choreografie, převleky, ohně ani konfety, ale bude to hudební jízda!
Na Matějské pouti si za dvacku ustřihnete penis. Kolik letos stojí atrakce nebo cukrová vata? |
Desku uzavírá cover Je to blízko od Michala Davida. Co vás vedlo k vytvoření této předělávky?
Tahle písnička je odjakživa mojí, jak se dneska říká, guilty pleasure. Jako dítě jsem miloval film Discopříběh a tenhle konkrétní song ve mně vždy vyvolával silné emoce. Michala Davida jako umělce velmi respektuju a cover této písně už jsem měl dlouho v plánu. Troufnul jsem si na to ale až teď. Na albu Šťastnej mi v rámci rovnováhy chyběla nějaká „smutná“ píseň, a jelikož mám opravdu šťastné období, tak jsem nemohl čerpat ze sebe, ale pomohl jsem si takhle. Piano jsem vyměnil za akustickou kytaru, nazpíval to o oktávu níž než originál, ale věřím, že ta silná emoce tam zůstala.
