Poznáte otužilce na ulici na první pohled?
Nepoznám. Ale poznám na první pohled exhibicionistu. Když jde v této době v kraťasech. To je divné a já to úplně v oblibě nemám. Jistě, je mezi nimi část těch, kteří to mají jako životní naladění.
Za okupace nesměli otužilci závodit. To se Němci báli, že by otužilí Češi byli nebezpeční?
Nehledejte v tom nic složitého. Jakákoli organizovaná činnost, že se mohli lidé scházet bez kontroly, jim připadalo už z principu nebezpečné.
Odolávají otužilci více koronaviru?
Takovou statistiku nemáme, asi by ani nebyla příliš hodnověrná, té nemoci může podlehnout i otužilec, pokud má jiné zdravotní problémy. Protože mohl dostat silnou dávku viru a ani otužování mu nemusí pomoci. Platí ale, že otužilé tělo je v lepším zdravotním stavu. Ve statistice by mělo vyjít, že budou covidu lépe odolávat, protože jsou obecně méně náchylní k nemocem z nachlazení. Otužuji se skoro čtvrt století a nepamatuji, že bych měl rýmu.
Je víc organizovaných, nebo neorganizovaných otužilců?
Organizovaných je něco přes tisícovku, neorganizované nespočítám. Nárůst neorganizované části otužilců se výrazně zvyšuje. Vycházím z toho, že právě část neorganizovaných otužilců oslovuje kluby a vstupuje do nich. Je jich ale víc. Každopádně otužilectví prožívá enormní boom.
Dvě generace: Božena Černá (90) a Tomáš Prokop (45)
Čím si to vysvětlujete?
Je to víc faktorů. Mluví se o otužování, lidé tomu podléhají. Vznikají otužilecké skupiny na Facebooku. To lidi hodně nažhaví. A taky – film Bába z ledu, to je kultovní otužilecký film. Během pandemie stojí za větším počtem otužilců i fakt, že těch činností, které lze obecně provozovat, není moc. Lidé nemají co dělat. Většina cyklistů zazimovala kola – a co teď? Pokud přes zimu neběhají, je otužování jedna z možností. Jsou plné lesy a parky a taky břehy řek a rybníků a dalších vodních nádrží. Naše klubovna v Braníku je teď kvůli opatřením zavřená, ale jindy se tam během dne objeví i dvacet lidí, kteří k organizovaným nepatří a přijdou se koupat. Připomínám, že i v létě má Vltava kolem patnácti stupňů.
Je víc žen, nebo mužů?
Kdysi platilo, že na tři až čtyři muže připadá jedna otužilkyně, teď, pokud registrujeme nováčky, je to obráceně. Nejedná se o sportovní otužilce, kteří to mají spojené i se závody. Třeba zimní pohár má asi třicet závodů od podzimu do jara. Přibývají kondiční otužilci, kteří tím navracejí starootužilectví kvůli zdraví. Nemají sportovní ambice. Na příliv nováčků má vliv i kampaň k otužování v televizi, kterou rozjel Český olympijský výbor.
Chodí k vám do Braníku lidé i proto, že se právě tady točila Bába z ledu?
To se nedomnívám. Ta lokalita je profláklá, lidé vědí, že když si chtějí zaplavat, u nás je to nejlepší. Funguje tichá pošta, k nám chodívají stovky lidí.
Otužilecký křest si herečka Zuzana Kronerová, hlavní hrdinka Báby z ledu, odbyla u vás?
Kupodivu to snášela lépe než její filmový partner Pavel Nový, jinak člověk, který v zimě chodí v kraťasech. Ve filmu jsme si pochopitelně zahráli i my, pražští otužilci. Nebylo to jednoduché. Některé záběry se opakovaly třikrát, čtyřikrát, pětkrát. Někteří členové klubu reptali.
Otužilci reptali, že musí do studené vody?
Je obecný omyl, když si lidé myslí, že otužilec leze do vody buď na několik hodin, nebo plavání stále opakuje, kolikrát tam vydrží. Správné otužování je jednou, jen chvíli, dvě tři minuty, nejedná-li se o delší trasu v rámci závodu. Takže lézt stále a stále do vody, protože to filmaři vyžadují, to je pro pravého otužilce utrpení.
Co Zuzana Kronerová?
V jejím případě měl film pozitivní vyústění v tom, že u otužování zůstala.
V čem jsou výhody organizovaného otužování oproti neorganizovanému?
V know-how. Spousta lidí dělá chyby, i já jsem se jich dopouštěl, když jsem začínal. Třeba jestli vlítnout do vody, pak zase honem ven a opakovat to, nebo tam vlézt jen jednou a na delší časový úsek, prodlužovat pokaždé pobyt ve vodě. Lidé řeší, jestli se otužovat denně, nebo třikrát týdně. To všechno je dávno vyřešené, a když přijdete do klubu, neotužujete se metodou pokus–omyl. Vyvarujete se zdravotních chyb.
Jak je to tedy podle zkušených správně?
Nechodit do vody víc než třikrát týdně, když je voda pod deset stupňů, tak už je to zbytečné. Dvakrát je v pohodě, jednou na udržení otužilosti. Určitě mít dva tři dny vždy na regeneraci. Třeba při třech stupních nad nulou a patnácti minutách ve vodě už dostane tělo pořádný záhul. Není dobré vlézt do vody a za pět minut opakovat. Stačí jednou, osušit se, zahřát se.
Co je příjemnější? Lézt do studené vody, nebo se sprchovat studenou?
Pro řadu lidí je studené sprchování víc nekomfortní než ponořit se do vody. Já to mám taky. Ale – pokud se k tomu nekomfortu přinutíte, když si po teplé sprše dáte studenou, stačí minuta, tak je to nepříjemné. O to ale jde. Hlava si totiž zvyká na nepříjemno a je to přidaná hodnota. Vy se tím překonáváte a je to, v hlavě, zdolávání nějaké překážky, což se obecně v životě hodí. Není to jen zdravotní benefit, když pominete, že po čtyřech pěti týdnech takového sprchování vás nějaké škrábání v krku či rýmičky zcela míjejí. Navíc teplo, které posléze přijde, to je báječná odměna.
