Na svět přišel v Rychnově nad Kněžnou, tedy malém podhorském městě, kam zasadil i své dílo. V něm Poláček podal obraz české malosti, marnosti a prázdnoty v jedné ruce s láskou, pracovitostí a obětavostí.
Úspěch s Hugem Haasem
Poláčkův otec, židovský obchodník s koloniálním zbožím, byl nejen předobrazem tatínka z Bylo nás pět, ale taktéž milujícím rodičem, jenž kvitoval synovy úspěchy v Praze. Již v roce 1920 se tam Karel seznámil s bratry Čapkovými, načež se stal členem takzvaných pátečníků (mezi ně se vedle Karla a Josefa Čapků řadili i T. G. Masaryk či Edvard Beneše) a začal psát sloupky, soudničky a fejetony pro Lidové noviny – ty byly v meziválečné době špičkovou novinářskou adresou.
Tvůrčí přelom však přišel až s rokem 1931, kdy Poláčkovi vyšli Muži v offsidu, kterým k desetitisícovým prodejům napomohl i stejnojmenný snímek s Hugem Haasem v roli zaťatého slávisty Načeradce. Nejnavštěvovanější film té doby zásadně zasáhl do života celé Poláčkovy rodiny. „Tatínek byl najednou slavný, vyhledávaný. Snímek naší rodiny se objevil v časopise Světozor spolu s dlouhým článkem,“ zavzpomínala Poláčkova dcera Jiřina s tím, že jejich rodinný příjem nabobtnal na trojnásobek.
Na vrcholu popularity se však Poláček nečekaně pohroužil tam, kde vyrostl, do Rychnova v podhůří Orlických hor. Postupně se zrodily knihy Okresní město (1936), Hrdinové táhnou do boje (1936), Podzemní město (1937) a v době počínající německé okupace i Vyprodáno (1939). To již byla na obzoru druhá světová válka a s ní martyrium, jež pro Poláčka, občana židovského původu, začalo vyhazovem z Lidových novin.
Trudné měsíce v ghettu
Za války trpěl osudem „občana druhé kategorie“. Pracoval v pražské Židovské radě starších a působil v takzvaném bücherkommandu, které objíždělo celý protektorát a odváželo knihy, jež zůstaly po transportovaných rodinách.
Během léta 1943 došlo k nejhoršímu, Poláček nastoupil do transportu do Terezína. Ještě předtím se mu povedly dvě mimořádné věci. Jednak kvapně dopsal román Bylo nás pět, a hlavně se mu podařilo zachránit svou jedinou dceru Jiřinu, kterou poslal do Anglie.
V terezínském ghettu Karel Poláček pobyl do října 1944, kdy jej zařadili do transportu do Osvětimi. Odtud byl ještě převezen do tábora Hindenburg, následoval pochod do lágru v Gliwicích. Tam byl 21. ledna 1945 zavražděn.
Bylo nás pět
|
Bajzova ulice
|