A kdo jiný by měl českým fanouškům japonskou inspiraci představit než Pavel Horváth? Bývalý reprezentant totiž v Japonsku sám působil a aktivně nastupoval v tamní nejvyšší soutěži. Právě jeho osobní zkušenost se stala jedním z motivů nového videa, které téma čistých tribun představuje s nadsázkou a humorem.
Když jste přišel do Japonska, bylo vám kolem třiceti let. Co vás jako fotbalistu a člověka nejvíc překvapilo?
Musím říct, že mě překvapila především kvalita fotbalu. Já jsem si samozřejmě říkal, že Japonci, při vší úctě, tenkrát – už je to spousta let – nebudou tak dobří. Říkal jsem si, že to tam bude takzvaně „levou zadní“. Ale musím říct, že tam byla velká fotbalovost a hlavně skvělá tréninková morálka. Byli poctiví, sebevědomí a cílevědomí. Bylo jim vlastně jedno, co si kolem kdo říká. Měli nějaký svůj cíl a byli schopní pro něj udělat všechno.
Zaujalo vás něco také na jejich přístupu k životu obecně, nejen ve fotbale
Ta čistota a pořádnost. Ta byla na první pohled do očí bijící. Bydleli jsme v Kóbe, ne úplně v centru, ale na kraji města. Bylo pro nás lepší cestovat vlakem na tréninky. Například na nádražích a v ulicích bylo neuvěřitelně čisto. Ta čistota je v prvním dojmu naprosto dominantní.
Kde žijí sparťani a kde slávisté? Mobilní data „nakreslila“ fotbalovou mapu Prahy![]() |
V médiích se často v souvislosti s fotbalem objevuje, že japonští fanoušci po zápase uklízejí své sektory. Setkal jste se s tím osobně, nebo je to spíš mediální obraz?
Na stadionech jsem si toho upřímně moc nevšímal, protože jsem samozřejmě hrál a sportovní stránka byla pro mě důležitější. Jsem si celkem jistý, že už to tam fungovalo takhle i v tu dobu, když jsem tam hrál. Jak jsem zmínil předtím, čistota byla všude. Když vezmu nějaké hromadné akce nebo i centrum města, opravdu bez přehánění si nikdo nedovolil odhodit sebemenší papírek na zem. Všichni ho někam uklidili, tam, kde to mělo být. Nějaké papírky od bonbonů nebo čokolád prostě vůbec nebyly na zemi vidět. Třeba při parkování všichni spořádaně čekali. Stejně tak při vstupu do vlaku. Tyhle maličkosti dávají člověku, který tam není místní, najevo, že tam je něco jinak.
Vy jste nyní tváří projektu Sport bez odpadu. Jak jste reagoval na nabídku zapojit se?
Neváhal jsem. Je vlastně zajímavé, že po dvaceti letech od mého angažmá v Japonsku až teď teprve tady začínáme řešit situaci, že by bylo dobré si po sobě uklízet. V Japonsku už to přitom bylo běžné tenkrát. Takže mě to zaujalo i z tohoto pohledu, že jsem to měl možnost vidět už tehdy.
Otevírací doba obchodů 28. září: Kde je ve svátek otevřeno a co se slaví![]() |
Součástí projektu je i zábavné video, ve kterém mluvíte japonsky a představujete imaginární legendu Kazua Čistotu. Jak se vám tahle role hrála?
Samozřejmě jsem některým slovíčkům rozuměl. Musím říct, že na natáčení byly dvě Japonky a byl jsem rád, že mi rozumějí. Nechci říct, že jsme si úplně pokecali, ale nějaké fráze jsem si zkontroloval a bylo to fajn. A já jsem rád, že k tomu můžu přispět. Kdyby to pomohlo, nechci říct zachraňovat svět, ale kdyby to pomohlo k tomu, že tady bude čistěji, tak by to bylo fajn.
Během 8. kola Chance Ligy se Sport bez odpadu objeví na všech stadionech. Co byste chtěl, aby si z toho fanoušci odnesli?
Každý by měl být zodpovědný za sebe. Jak bylo v tom přísloví – nechám to místo krásnější, než když jsem tam přišel. Když to takhle budeme dělat, bude všechno fungovat. Chtěl bych apelovat na to, že už minulou sezonu taková akce byla. Teď by to mohlo být třeba aspoň dvě kola nebo čtyři kola, aby ten dopad byl daleko větší. Mně se ta akce líbí a myslím si, že není nic složitého si po sobě sebrat dva kelímky a nějaký ubrousek nebo konfetu.
























