„V roce 1950, tedy v těch nejtemnějších dobách, jsem se dostal ke krásné práci, k tvorbě mozaiky Kristova křtu, kterou z barevných sklíček tisíce valérů tvořili malíři, sochaři a korektury prováděl sám Mistr Max Švabinský,“ popisoval v roce 2012 výtvarník a autor Pexesa Zdeněk Princ.
Výtvarník, který pracoval na mozaikách v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, zvažoval, že hru pojmenuje jednoduše – obrázková mozaika. Nakonec vznikl název úplně jiný. Rozhodně se ale nerodil snadno. Princ totiž nastoupil do podniku Pressfoto, kde mu nabídli, aby nějakou hru vymyslel a rozproudil činnost nakladatelství. „Navrhl jsem obrázkovou mozaiku složenou z 32 obrázkových dvojic. Nápad se líbil, nikoli však název,“ prozradil Princ.
Výtvarník proto sáhl po cizím nápadu a z nouze ho vylepšil. V šedesátých letech totiž uváděla Československá televize soutěžní hru scenáristy Jaroslava Dietla Pekelně se soustřeď. Princ si chtěl název vypůjčit, vše ale ztroskotalo na příliš vysoké částce za licenci. Výtvarník z toho ale nakonec elegantně vybruslil. Napadlo ho totiž použít počáteční písmena z názvu PEKelně SE SOustřeď a nahradit obyčejné K a S za originálnější X. Dnešní děti o této perličce zřejmě vůbec nic netuší.
Hra, který vyšla v roce 1965, měla hned úspěch nejen díky jednoduchým pravidlům, kdy se hledá pár obrázků, popularitě pomohla i volba ilustrací. První vydané pexeso bylo totiž indiánské. Obsahovalo obrázky z tehdy populárního filmu Poklad na Stříbrném jezeře. Vyšlo v nákladu deset tisíc kusů a záhy bylo vyprodané. I díky úspěchu nakonec nezůstalo jen u náčelníka Apačů. Mezi dětmi kolovalo pexeso dopravní a také pohádkové, tvořené nejpopulárnějšími postavičkami z večerníčků.
Perličky a rekordy
 Takto vypadaly kartičky v rekordním cizojazyčném pexesu.
|
