metro.cz

Počasí v Praze

0 °C / 3 °C

Pondělí 11. listopadu 2024. Svátek má Martin

Po penisu bez uší sepsal chorobopis, který zasadil do devadesátek na Jižáku

  18:50
Milostný chorobopis nekonečného dospívání. Tak se jmenuje zbrusu nová druhotina Marka Dobrého, rodáka z pražského Jižního Města, který se před pár lety po vystudování bohemistiky na FF UK s diplomem tak červeným, že by mohl dle svých slov z fleku darovat krev, rozhodl vydat na dráhu markeťáka.

Další 2 fotografie v galerii
Marek Dobrý se narodil na Jižním Městě v roce 1986. | foto: Metro.cz

V roce 2019 Marek Dobrý vydal svou prvotinu, povídkovou knihu Penis nemá uši, za kterou si vysloužil ocenění Zakázaná kniha od reklamních systémů Mety i Googlu. Román Milostný chorobopis nekonečného dospívání to má zatím při propagaci jednodušší. Dokoce už se stihl umístit na druhém místě v literární soutěži Bookla.cz.

Jak se to přihodí, že marketingový specialista začne psát knihy?
Ony ve skutečnosti ty profese nejsou až tak vzdálené. Markeťáci často vymýšlí příběhy. Ať už značek, nebo produktů. Rozdíl je v tom, že spisovatel má mnohem větší svobodu vyprávět to, co právě on chce. Já na vysoké škole studoval literaturu a psaní bylo vždy součástí mého života, takže je to vlastně takové logické vyústění celoživotní potřeby vyprávět.

Od vydání vaší prvotiny uběhlo už pět let. Knihu Milostný chorobopis nekonečného dospívání jste psal celých pět let, nebo jste si dával od psaní delší dobu pauzu?
Přijde mi, že jsem s Milostným chorobopisem strávil celých pět let. Nejprve to mělo trochu jinou podobu, takže první verzi jsem výrazně přepisoval. Následně jsem věnoval spoustu času vyladění do výsledné podoby. Samotné psaní mi většinou moc dlouho netrvá, horší je najít čas. Potřebuji alespoň tři čtyři hodiny soustředěné práce, a to je těžké najít. Třeba takový pes tuhle mojí potřebu vůbec nerespektuje.

Děj knihy se odehrává na pražském sídlišti v divokých devadesátkách, jak vy sám vzpomínáte na tuto dobu?
Měl jsem opravdu krásné dětství ve fungující rodině, takže na tu dobu vzpomínám samozřejmě s nostalgií. Stromy byly rozkvetlejší, tráva voňavější, nebolela mě kolena po fotbale. V porovnání s dneškem navíc děti tehdy rostly jako dříví v lese – rodiče neměli ani možnosti, ani potřebu tak intenzivní kontroly, takže já si dětství pamatuju jako zocelování v samostatnosti. A vlastně i jako zocelování ve schopnosti nést zodpovědnost za svou svobodu. Pokud máte štěstí na rodinu jako já, tak jako dítě tolik nevnímáte společenské změny a problémy. Pravda je ale taková, že ta doba přinášela do života lidí mnoho změn, na které nebyli, a ani nemohli být, vůbec připraveni. Mnohým to dost zamotalo šišku. A játra.

Obálka knihy

Čím si vysvětlujete, že jsou devadesátky takovým fenoménem? Vzniká spousta seriálů na toto téma, oblíbený je například i instagramový profil puredevadesatky.
Bude to nejspíš tím, že lidé, kteří v té době vyrůstali, jsou dnes dospělí jedinci ve středním věku. A jakmile se poprvé pozdravíte s vlastním šedým vlasem na hlavě, tak nějak přirozeně tíhnete k nostalgii. Všechny ty šusťáky, bravíčka, hvězda Orion v okně a gumotextilky jsou prostě hezkou vzpomínkou na časy, kdy nás ještě ani nenapadlo, že brzy umřeme. No a samozřejmě v tom hraje roli fakt, že celá ta popkultura devadesátek byla směšná. A směšnost lidi spojuje napříč generacemi.

V knize píšete, že určitá skupina lidí s příchodem kapitalismu nezvládla změnu společenského systému. Soudíte z dostupných zdrojů, nebo z vlastní zkušenosti? Přece jenom jste na kraji devadesátek byl ještě malé dítě.
Vyrůstal jsem v rodině doktorů v paneláku, kde všichni ostatní obyvatelé pocházeli z dělnické třídy. Byty přiděloval tehdejší Stavoservis, takže vedle sebe bydlela uklízečka, zámečník, policajt i doktor. Jako dítě sice spoustu věcí nevnímáte, ale zároveň jste součástí komunity. Mojí rodinou byl do určité míry celý panelák. Sousedům jsem říkal teto a strejdo. Jejich problémy jsem viděl tehdy a vím o nich i dnes. V mé knize navíc o devadesátých letech vyprávím formou snahy o vzpomínky dospělého muže. Vzpomínky nám vždy lžou a snaží se nám vnutit, že jsme už tehdy věděli víc, než tomu opravdu bylo. Další věc je, že mít za mámu praktickou lékařku znamená, že víte o problémech všech lidí na celém sídlišti mnohem víc než kdo jiný.

Sám jste vyrůstal na pražském Jižním Městě, tedy na sídlišti. Je kniha autobiografická?
Objevují se tam různě poskládané příběhy, které jsem viděl, zažil nebo o nich slyšel. Ale příběh, který se v knize odehrává, je naprosto fiktivní. Jak se říká, veškerá podobnost je čistě náhodná, a pokud se někdo v nějaké postavě pozná, pak jsem za to rád, ale je to opravdu jen náhoda.

Kde čerpáte inspiraci ke psaní?
Na dně pivní sklenice, v tichu nedělního rána, v tramvajových monolozích… Já nevím. Prostě některé mozky mají tendenci každodenní život přetvářet do ucelených příběhů a ten můj tak funguje. Jsou dny, kdy si zapíšu pět nápadů, jsou měsíce, kdy nepřijde ani dobré přirovnání.

Můžou se vaši fanoušci těšit na další knihu? Jsou nějaká témata, která vás lákají ke zpracování?
Nebudu nic slibovat, ale psal bych rád i nadále. Je to bohužel nejhůř placená práce, protože i když se hodně zadaří a knihu si koupí třeba tisíc lidí, tak to vychází na mzdu padesát haléřů na hodinu. Blbý ale je, že mě to baví. Co se týká témat, tak mě teď hodně zajímají dvě – jedno je dekadence naruby. Dneska lidé neustále šokují prasárnami všelijakého druhu. Všichni všechno můžou, a proto by mi přišlo pěkné napsat příběh člověka, který se rozhodne, že to nechce. Dobrovolně se zřekne všech možností a bude žít jako člověk tvrdého řádu a omezení. Druhé téma je roztržitost. Doba tiktoková trpí neschopností soustředit se víc jak několik vteřin. Chtěl bych napsat pár povídek, kde ani vypravěč nedokáže udržet nit a celý svět se pro něj mění v tekutou sekvenci nepřehledných okamžiků, které se odehrávají v jeden moment. Bylo by to takové tiktokové vyprávění.

Dozvěděl jsem se o vás, že jste se nedávno po dvanácti letech rozhodl opustit jisté místo zaměstnance a vrhnout se na volnou nohu. Co vás přimělo k tomuto rozhodnutí?
Jako zaměstnanec věnujete třetinu svého života tomu, abyste jiné lidi činil bohatšími. Já mám svůj život rád, a tak si s ním chci nakládat po svém. Netoužím po tom, aby mi kalendář plnili ostatní manažeři. Volná noha mi umožňuje pomáhat lidem, kterým chci, v čase, který si na to já sám vyhradím. A proto když je venku hezky, můžu jít v deset dopoledne na procházku a nepípat si kvůli tomu kartičkou u turniketu. Zatím se mi na volné noze daří skvěle, takže musím říct, že to rozhodnutí být sám sobě vlastním pánem bylo sice trochu bláznivé, ale rozhodně to nejlepší, co jsem udělal.

Co byste doporučil lidem, kteří se rozmýšlí, zda se vydat podobným směrem jako vy?
Rada pro začínající spisovatele by zněla asi takhle: Pokud ta kniha, kterou jsi napsal, není tvá nejoblíbenější, tak ji radši nevydávaj. Protože jakmile bude venku, neustále ti o ní bude někdo povídat, ptát se tě na ni, kritizovat ji. A když víš, že tobě se ta kniha líbí, tak se ti to bude všechno lépe snášet. Nu a rada pro lidi, kteří se chtějí vydat na volnou nohu? Nejdřív se dlouho učte, makejte, zkoušejte. A pak teprve chtějte prodávat svoje schopnosti. Neprodávejte, co nemáte.

Autor: Filip Jaroševský Metro.cz

Hlavní zprávy

Češi jsou skvělí únikovkáři a zkoušejí hry jen pro otrlé. Mají rádi třeba legendární Márnici

vydáno 11. listopadu 2024  4:48

Dramatická výprava do roku 1912. Srážka s ledovcem a vaše loď se potápí v Atlantickém oceánu mezi kusy ledových ker. Jste uvězněni v části u motoru a...  celý článek

Fasáda školy s 12 300 rostlinami získala cenu. Areál fakulty slouží jako živá laboratoř

vydáno 10. listopadu 2024  18:33

Držitelem ceny Adapterra Awards pro nejlepší projekt, který připravuje Prahu na změnu klimatu, se stal Pavilon environmentálních studií České zemědělské...  celý článek

Zažijte zemětřesení. Nebo se naučte vojenské pravidlo o tom, jak se ruší krok

vydáno 10. listopadu 2024  11:27

Praha je dobrodružství a romantika. Také nikdy nekončící zdroj zajímavostí. Stačí jen zvednout oči od displeje mobilního telefonu a nestačíte se divit....  celý článek

Praha testuje nové koše. Budou mít QR kód pro hlášení závad. Postupně by měly zmizet ty zelené

vydáno 10. listopadu 2024  12:30

V hlavní roli koš. Technická správa komunikací (TSK) společně s Institutem rozvoje a plánování hlavního města Prahy (IPR) začaly testovat nový odolný typ...  celý článek