Wojciech Jaruzelski, jenž dodýchal právě před 10 lety, 25. května 2014, stál v čele našeho souseda od kritického roku 1981, kdy se schylovalo k tomu, že Poláky potká osud Čechoslováků v roce 1968. Jaruzelski sovětskou invazi odvrátil. Ale za jako cenu?
Nežli se dostaneme do kritických osmdesátých let, podívejme se nejprve na Jaruzelského rodinnou historii, co jej v životě formovalo a jak se vyšvihl do čela 30milionové země zdevastované druhou světovou válkou.
Pláč v útrobách barokního panství
Kovaný komunista Jaruzelski byl plný paradoxů. Narodil se do šlechtické rodiny, poprvé vykřikl v komnatách barokního sídla v Kurówě na východě země. „Je to takový malý zámeček, který se aktuálně nachází v dezolátním stavu uprostřed nádherného, ale také zpustlého anglického parku,“ podotýká polský historik Oskar Kosowski.
Dospívajícímu Jaruzelskému se dostalo solidního vzdělání v humanitních vědách. Rodiče mu platili soukromé učitele, později studoval na katolickém gymnáziu Kongregace kněží mariánů.
Jaruzelského otec Wladyslaw byl vlastenec a voják, jenž bojoval v roce 1920 proti ruským bolševikům.
Pobyt na Sibiři
S osudy Wojciecha Jaruzelského radikálně zamíchal rok 1939 a Hitlerův útok na Polsko. Po obsazení země odešla rodina Jaruzelských do Litvy, kde ji zadržely sovětské úřady a deportovaly hluboko do ruského vnitrozemí. Wladyslaw Jaruzelski na Sibiři zemřel, Wojciech si z vyhnanství odnesl vážně poškozený zrak – od té doby nosil brýle s ochranným zakalením.
Do rodné země se Wojciech vrátil v řadách polských jednotek bojujících po boku Rudé armády. Po vstupu do komunistické strany v roce 1947 začal rychle stoupat po stranickém žebříčku Polské sjednocené dělnické strany (PSDS), obdoby KSČ, a prosmýkl se i do vlády. Na jaře 1968 ho jmenovali ministrem obrany, pouhých pár měsíců předtím, než jednotky polské armády vstoupily spolu s armádami dalších „bratrských“ zemí do Československa.
Od desíti k pěti
V úřadu ministra obrany se Jaruzelski osvědčil, koncem roku 1970 nechal krvavě potlačit protesty proti chudobě. Při střetech s policií a armádou zemřely čtyři desítky lidí. Situace se opakovala v létě 1980 – Polsko zachvátila vlna stávek vyvolaná setrvale klesající životní úrovní. Zaskočení představitelé režimu si netroufli zopakovat minulý scénář, místo ozbrojené konfrontace dali přednost jednání a nakonec umožnili vznik nezávislé odborové organizace Solidarita.
Rok 1981 se v Polsku nesl ve znamení naděje na uvolnění politických poměrů a Jaruzelskému přinesl další mocenský vzestup. Již v únoru ho jmenovali předsedou vlády a v říjnu zasedl v samotném čele PSDS, přičemž nadále zůstával i ministrem obrany. Stal se tak nejmocnějším mužem v zemi a v noci z 12. na 13. prosince 1981 nechal vyhlásit v Polsku výjimečný stav – tento pojem však v tehdejších polských zákonech neexistoval, takže Jaruzelski fakticky vyhlásil válečný stav. Moc převzala jím vedená Vojenská rada národní záchrany, která během následujícího roku a půl zatlačila opozici do podzemí. Tvrdé represe zaplatily životem desítky lidí , tisíce Poláků byly vyhozeny z práce.
“Zlo zůstává zlem“
Vyhlášení výjimečného stavu Jaruzelski obhajoval do konce života. Podle něj představovalo menší zlo nastolit pořádek vlastními silami než riskovat ruskou intervenci. Za násilnosti se několikrát omluvil a ve své autobiografii nazvané O 30 let starší v této souvislosti poznamenal, že „i menší zlo zůstává zlem“. Polsko každopádně během 80. let padalo na kolena a další ze série hospodářských a sociálních krizí v roce 1988 přiměla představitele režimu k dialogu s opozicí. Následovaly částečně svobodné parlamentní volby v červnu 1989. Opozice drtivě vyhrála. Podle principu „náš premiér, váš prezident“ se předsedou vlády stal nekomunista Tadeusz Mazowiecki, zatímco do nově zřízeného prezidentského úřadu zvolil parlament Jaruzelského. V čele země stál až do prosince 1990, kdy jej ve funkci nahradil Lech Walesa.
Všechny pokusy odsoudit Jaruzelského za podíl na brutálním potlačení demonstrací z prosince 1970 či za vyhlášení výjimečného stavu skončily bez rozsudku. Podíl na tom mělo zhoršující se zdraví generála, jemuž lékaři na jaře 2011 diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin, vedle toho měl problémy se srdcem. Poslední léta života tak strávil převážně v nemocnicích, kde jej v květnu 2014 fatálně postihla mrtvice.
Po Jaruzelského úmrtí mu tehdejší prezident Bronislaw Komorowski nechal uspořádat smuteční obřad se státními poctami. Státní charakter pohřbu vyvolal řadu protestů. Obřad provázelo skandování několika stovek jeho odpůrců, kterým vadilo, že generál, jenž tvrdě potlačil protivládní hnutí v roce 1981, spočine na vojenském hřbitově mezi oběťmi komunistického režimu.
Válečný stav v letech 1981 a 1983
|
