Virtuální retrofuturisticky vyhlížející asistentka Cassandra a „její“ starý dům, který ukrývá nejedno ponuré i vzrušující tajemství, mě ovšem k obrazovce streamovací platformy s velkým červeným N ve znaku přikovala ihned. A na rozdíl od sympatické rodinky, která se k ní nastěhovala, mě tahle německá umělá inteligence, dá-li se to tak říct, nemusela nutit, abych s ní trávil více času.
Minisérie Cassandra nesměla chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Německá televize
Němci a Netflix. To je kombinace, která českým divákům zachutnala již před pár lety, a to v případě naprosto vynikajícího mysteriózního seriálu Dark. Děj tohoto „sci-fi mindfucku“ by se dal shrnout následovně: Parta Němců leze neustále do nějaké jeskyně v lese, odkud cestují časem dopředu nebo naopak zpátky. Dark je do dneška nefalšovaná kultovka, o jejíž existenci nemá řada stále náročnějších diváků internetových televizí tušení. Já jsem se ovšem tímto seriálem před lety nejen namlsal, ale také se nechal přesvědčit, že je při dobrém scénáři spojení Netflixu a tvůrců z řad našich západních sousedů sakra dobrý nápad. A Cassandra je toho aktuálním důkazem.
Lavinia Wilson jako Cassandra
Bába z baráku
Německý sci-fi seriál Cassandra nás spolu s jeho hlavními protagonisty zavádí do nejstaršího německého domu ovládaného umělou inteligencí jménem Cassandra. Dům byl mnoho let neobydlený a noví nájemníci brzy zjistí, že k tomu byl dobrý důvod. Cassandra je totiž mnohem lidštější a šílenější, než by bylo zdrávo. A kromě neslušného chování v domě a nesympatických přátel ústřední čtveřice nehodlá tolerovat ani fakt, že by měla zůstat znovu sama. Netřeba dodávat, že tahle „bába z chytrého baráku“ hodlá využít všech prostředků v domácnosti, včetně zámků ve dveřích, sekáčků i trouby, aby k tomu nedošlo.
Cassandra je elektronický domácí pomocník vyvinutý v 70. letech 20. století.
Logické lapsy
Nejhlasitější kritika Cassandry, kterou si lze v diskuzích na zájmových filmových webech přečíst, padá na hlavu reálnosti domu jako takového. Tvůrci seriálu si, pravda, nedali moc práce s tím, aby umělá inteligence v sedmdesátých letech minulého století fungovala alespoň trochu realisticky. Má-li ovládat troubu, ačkoliv tam nejsou žádná táhla a podobně, umí to. Potřebuje robot s obrazovkou místo hlavy posekat zahradu? Bezúdržbové nože má pro jistotu zabudované v podvozku. Takových lapsů v minisérii nalezne i nepozorný divák celou řadu. Za mě nemá příliš smysl po nich pátrat a kazit si výsledný dojem. Hlavní je tu totiž příběh a charismatická ústřední robotka, AI, žena, nazývejme Cassandru jak chceme.
Teplé pivo je horší, než studená Němka. Mině Tander ale vášnivá povaha nechybí.
Kruté flashbacky
Dějová linka odehrávající se v rámci flashbacků v minulém století jednoduše nemá chybu. Pro diváka mají tvůrci nachystaných hned několik překvápek, což krásně kontrastuje s předvídatelnou linkou „ze současnosti“. S minisérií v součtu strávíte necelých pět hodin a je pravdou, že šla výrazně pokrátit. Zejména ze třetí, čtvrté a páté epizody bych ovšem neobětoval nic. Jejich děj je brilantní a scénáristé servírují žánrovou klasiku pro fajnšmekry. Vše tím pádem naopak nesnese srovnání s pomalým rozjezdem i závěrečnou epizodou, v níž tvůrci jakoby vyřadili a dojeli s károu děje do cíle na volnoběh. Učinili tak navíc poněkud klišovitě. Čest jednomu drobnému rodinnému překvápku.
Zajímavé téma
Umělá inteligence je v současnosti nejen v médiích jedním ze společenských témat číslo jedna. O to více diváka potěší, že je Cassandra spíše jakousi hříčkou, než tím, co by se v budoucnu mohlo reálně objevit v tuzemských domácnostech. Přiznám se otevřeně, že robotku, která se obdivuje lidskému penisu tak, jako to na obrazovce Netflixu předvedla Cassandra, jsem asi ještě ve filmu či v seriálu neviděl. Natož naživo. Nejspíš chodím do špatných podniků.
Cassandra
|
PRAHA? AHA!
