Poněkud tajemných situací v životě T. G. Masaryka je dlouhá řada, říká historik

Kdo byly rodiče T. G. M.?
Oficiálně byli rodiči T. G. Masaryka Teresie Kropáčková (Kropaczek), otcem Jozef Masárik. Tak je to uvedeno i v jeho křestním listě. Ona byla německy mluvící Moravanka, on pocházel ze Slovenska. Sociálně oba patřili k nižším vrstvám. J. Masárik byl panský kočí, matka většinou pracovala jako hospodyně v „lepších rodinách“ v Hodoníně a okolí. Na rozdíl od manžela ovšem Teresie disponovala určitým vzděláním a T. G. M. k ní měl hluboký citový vztah, k otci nikoliv.

Kde se vzala legenda o nemanželském původu?
Ta legenda je velmi stará a nežli o důkazy se opírá dílem o spekulace opřené o některé překvapivé situace v životě T. G. M., dílem o propagandu, která se ho snažila poškodit či diskreditovat, například propaganda z antisemitských kruhů.

Život T. G. M. provází řada neobvyklých situací...
Těch netypických a někdy možná i poněkud „tajemných“ situací v životě T. G. M. je dlouhá řada. První je například velký věkový rozdíl mezi jeho rodiči. Masaryk se narodil o dost méně než devět měsíců po sňatku; jeho matka již v minulosti měla přinejmenším jedno nemanželské dítě. Často se zmiňovala i fyzická nepodobnost T. G. M. s otcem a jeho dalšími potomky. Nápadný byl i Masarykův intelekt, který s otcovým absolutně nekorespondoval. Mezi ty „tajemné“ situace pak patří řada zásahů „shůry“ v Masarykův prospěch, často v mezních situacích. Někdo jej motivoval k studiu na gymnáziu a toto studium jistě něco stálo. Masarykovi tehdy výrazně pomáhá to, že žije v rodině brněnského policejního ředitele, kde doučuje jeho syna. Masaryk byl pro násilné chování vůči profesorovi dokonce vyloučen z brněnského gymnázia, ale vzápětí může dostudovat na akademickém gymnáziu ve Vídni, které patřilo mezi nejprestižnější v celé říši. A mohli bychom pokračovat... Ale i toto je jen spekulace, navíc platí, že i mladý Masaryk byl mimořádně nadaný a charismatický, což mu mohlo otevírat lecjaké dveře...

Existují nějaké důkazy, že otcem by měl být císař František Josef?
Žádné takové důkazy nebyly ve věrohodné podobě předloženy, alespoň já je neznám. Jsou zmiňovány určité archivní „prameny“, ale ti kteří na nich staví své spekulace odmítají sdělit, odkud pocházejí. Není tak možné je nezávisle ověřit a chování autorů těchto spekulací lze proto plným právem považovat za úmyslně zavádějící, v každém případě pak za snahu vzbuzovat lacinou senzaci.

Kde se objevily spekulace o jeho nemanželském původu? Císař není jediný kandidát, možných otců je více...
Pokud jde o „odborné spekulace“ ohledně Masarykova možného nemanželského původu, tak již v polovině padesátých let o tom v Chicagu vyšla brožurka Ladislava Matouška. Stejně jako o trochu později rakouský historik Willy Lorenz však Matoušek nehledal Masarykova otce na císařském trůně, nýbrž v rodině hodonínsko-vídeňských velkopodnikatelů Redlichů, u nichž matka T. G. M. kdysi sloužila. Redlichové byli bohatí a politicky vlivní židé, najdeme mezi nimi nejen průmyslníky a obchodníky, ale i univerzitního profesora, poslance či starostu Hodonína. Stejnou cestu volil na počátku 90. let Jan Příhoda ve spisku T. G. Masaryk – studie vyvolencovy krycí legendy. Od té doby se tyto úvahy občas objevovaly. Zajímavé turbulence kauza dostala až posledním roce a to má jistě také svou vypovídající hodnotu – koneckonců blíží se 100. výročí vzniku Československé republiky, což může leckoho lákat k „zúčtování“ s českým historickým narativem o chudém, nadaném chlapci, který se prosadil jen vlastní pílí a nadáním a později s hrstkou stoupenců porazil habsburského Goliáše...

Má v podobných případech pomáhat historii genetika?
Genetické metody nám dávají a budou dávat do rukou dosud netušené možnosti zkoumání i dějů dávno minulých. Tyto možnosti jsou však limitovány řadou ohledů. Jedním z nich je „veřejný zájem“, jeho definice a zejména pak jeho nadřazení „zájmu soukromému“. Nelze přitom směšovat veřejný zájem s pouhou „zajímavostí“, což je tento případ. Dalším ohledem jsou samozřejmě ohledy etické, v neposlední řadě také právní. Současná legislativa vyžaduje při genetických zkouškách v podobných případech souhlas přímých potomků. V Masarykově případu potomci jednoznačně vyjádřili svůj nesouhlas. Jejich motivace však nemusí být výlučně vedena snahou něco tajit či „vylepšovat“ obraz T. G. M. Nesmíme totiž zapomínat, že genetická informace předků je současně genetickou informací jejich potomků, a zde podle mě leží základní problém, jak s podobných bádáním nakládat.