Zakladatel festivalu Tomáš Fiala v rozhovoru popisuje, jak těžké bylo začít, co ho stále žene dopředu a proč se z něj konečně zase stává běžný návštěvník, který si festival užívá.
Když jste poprvé festival přesunuli do pevnosti v Josefově, jaké to bylo? Perfektní bylo, že když nás tehdy přivedli do pevnosti, armáda ji právě opustila. Celý areál byl dost zarostlý, zanedbaný a nevyčištěný. Tehdy se za nás opravdu postavil tehdejší starosta Jirka Klepsa. Viděl, že máme chuť a nápady, jak tomu místu dát nový život. Díky jeho podpoře jsme mohli začít spolupracovat a dělat všechno možné pro to, aby se tam festival mohl uskutečnit. Dnes mě opravdu překvapuje, když se procházím celým festivalem, jak jsme každému místu dokázali dát nějaký smysl, směřování, využití nebo specifickou estetiku. A na to jsem opravdu pyšný – že ta naše malá část pevnosti dnes připomíná něco jako malé postapokalyptické město.
Blíží se pět dnů pekla. Legendární Brutal Assault právě spustil denní vstupenky |
Jak vnímáte rostoucí konkurenci mezi festivaly a jaké výzvy dnes přináší booking kapel pro Brutal Assault?
Ať už jde o některé skvělé české festivaly, nebo o zahraniční akce, konkurence rozhodně přibyla. Ale musím říct, že v době, kdy jsme začínali, jsme nastavili specifickou dramaturgickou linii. A způsob, jakým jsme nad festivalem přemýšleli, byl podle mě docela netradiční. Od té doby vidím, že se naše nápady zrcadlí i na dalších festivalech a to je vlastně skvělé, protože to ukazuje, že jsme tehdy šli správnou cestou. Co se týče samotného bookingu, tak ten není o moc těžší, co se týče vyhledávání kapel. Těžší je spíš sehnat peníze, které dnes kapely požadují. Ale my jsme si za ta léta zvykli na to, že se soustředíme hlavně na silnou střední třídu kapel – a to nám funguje. Na tom je vlastně Brutal Assault postavený. Festival se za ty roky stal fenoménem a často se stává, že sami manažeři nebo agenti přijdou s tím, že na Brutalu prostě musí hrát. Mají to doslova napsané v poznámkách – a pak už je to jen o domluvě. Takže v tomhle směru to dnes funguje velmi dobře.
Jaký máte pohled na digitalizaci festivalu, a co byste naopak digitalizovat nechtěl?
Festival jako takový se digitalizovat nemusí. Ale všechny ty věci, o kterých se tady bavíme, tedy moderní technologie, systémy, zlepšení služeb, pomáhají k tomu, aby festival fungoval hladce. Aby měl řád, aby byli návštěvníci lépe informovaní a měli větší kontrolu nad tím, co, kdy a jak kupují. Samozřejmě když se zavádějí novinky, tak se mohou objevit nějaké porodní bolesti. Ale v jádru jsou všechny tyhle kroky přínosem. Nejen pro samotný festival, ale hlavně pro lidi. Zrychluje se tím obslužnost, zlepšují se služby, celé prostředí je komfortnější a přehlednější. Co bych ale nikdy nechtěl digitalizovat? Ten samotný zážitek. Ta atmosféra, to, co člověk opravdu zažije – to je něco nepřenositelného. To je to nejcennější, co si lidé z festivalu odnášejí. Ten pocit sounáležitosti, sdílení a komunitního zážitku.
Podpora lidí nás nakopla, říká šéf Brutal Assaultu |
Užíváte si dnes festival i z pohledu běžného návštěvníka a jak se vaše role změnila?
Ano, jako fanoušek si festival posledních pět šest let konečně trochu užívám. Moje hlavní práce je samozřejmě dát dohromady dramaturgii – vybrat a zabookovat kapely, které budou reprezentovat naši vizi a myšlenku. Kromě toho se ale stále produkčně podílím na spoustě věcí, takže v minulosti jsem na samotné užívání festivalu téměř neměl čas. Dneska je to jiné. Dnes se snažím na místě působit spíš fakt tak, že si zajdu zkontrolovat, jak která kapela hraje – a vlastně si to celé mnohem víc užívám. Vnímám festival víc jako celek, z pohledu běžného návštěvníka, což je za mě obrovská změna k lepšímu. Doufám, že to tak zůstane i do budoucna, protože právě tenhle pohled – být v roli běžného fanouška – je pro mě hrozně důležitý.
Změnil se nějak váš osobní vztah k festivalu od jeho začátků až po současnost?
Jestli se změnil můj osobní vztah k festivalu? Vlastně ani ne. Jasně, když jsme byli mladší, měli jsme třikrát tolik energie. Dnes už jí možná nemáme tolik, a samozřejmě je kolem toho spousta starostí a hodně administrativy. Ale když se podívám na samotné jádro věci – nebo jak říkáme „na dřeň“ – tak jsme pořád ti samí kluci, co milují skvělou hudbu. Pořád nás baví hledat a bookovat výjimečné kapely, dělat to v prostředí, které má atmosféru, a zajistit k tomu co nejlepší služby. Tenhle entuziasmus v nás pořád hoří – a doufám, že to tak zůstane navždy.
Jak důležitá je pro vás přesahová rovina festivalu, tedy propojení metalu s dalšími uměleckými žánry?
Co mě na Brutalu vždycky bavilo, je to spojování. Celá myšlenka za Brutalem vychází z toho, že metalová hudba je svým způsobem extrémní. Reprezentuje možná temnější pohled na realitu – ale právě v tom je její síla a katarzní moment vyrovnání se s leckdy drsnou realitou. A mně se vždycky líbilo zkoumat, jak se tyhle prvky dají propojit i s jinými formami umění. Ať už jde o moderní výtvarné umění, film, nebo třeba i o jazz – i ten má taky svoje temné, experimentální, reflexivní polohy. Takové odstíny společnosti najdeme na víc místech, nejen v metalu. A právě to mi přijde skvělé – ukazovat lidem, že existují zajímavé umělecké věci, které s metalem zdánlivě nemají nic společného, a přitom vlastně mají podobný pohled na věc, jen s jiným vyjádřením.. Je v nich stejný výraz, energie, hloubka. Nesnažíme se jenom o přehlídku kapel, ale o komplexnější pohled, který není stereotypní. A to je něco, co bychom si chtěli rozhodně zachovat.
Jaké momenty a projekty považujete za nejsilnější zážitky své dosavadní festivalové historie?
Letos chystáme velkou výstavu Františka Štorma – pro mě osobně je to obrovská věc. Vydává se i knížka, která celou tu věc krásně doplňuje. A podobně silný zážitek byl i minulý rok, kdy jsme dělali koncert Cult of Fire s orchestrem. Hráli hudbu Bedřicha Smetany – to byl moment, který se mi navždy vryl do paměti. Takových milníků je opravdu hodně. Každý rok se snažíme vytvořit něco výjimečného. A i když je to pro nás práce, tak to vlastně není jen práce. Je to radost. A potřeba vývoje. Nechceme ustrnout. Potřebujeme se pořád posouvat, a to jak dramaturgicky, tak i lidsky. Bez toho by to celé nemělo smysl.
Jaké tipy byste dal lidem, kteří jedou na Brutal poprvé, a co by neměli vynechat?
Jestli mám dát radu lidem, kteří jedou na Brutal poprvé, tak určitě tohle: Mrkněte se do festivalové brožurky nebo aplikace – najdete tam spoustu informací a hlavně různé speciální věci, které se vyplatí nepropásnout. Udělám pár jednoduchých tipů. Začněte třeba jídlem – máme fakt skvělé gastro! Ale neberte hned první stánek, co potkáte. Dejte si čas a projděte si nabídku, protože je opravdu pestrá a kvalitní. Pak doporučuju určitě hororové podzemí – zavedeme vás do tajemných chodeb na Bastionu 13. Je to silně zážitková věc, kterou nezažijete nikde jinde. Další skvělé místo je Bastion 10 – potkáte tam komunitu lidí kolem estetiky Mad Maxe a zároveň tam najdete i jazzovou vinárnu. Ten kontrast funguje nečekaně dobře! A nesmím zapomenout na uměleckou část festivalu – máme hned dvě nebo tři výstavy a kreativní koutky, které určitě stojí za návštěvu. Celkově platí, že ortodoxní fanoušek může za den zvládnout třeba deset až dvanáct kapel. Ale pro ten zbytek dne se snažíme nabídnout kvalitní alternativu, něco, co vás obohatí a co si z festivalu odnesete i mimo hudbu. Takže pokud jedete poprvé, zkuste si užít nejen koncerty, ale taky to, co festival nabízí kolem. Věřím, že to stojí za to.
