Pokud někdo tvrdí, že po čokoládě se tloustne, Silvie Steinerová, druhá spolumajitelka Pražské čokolády Steiner a Kovařík, je živoucím důkazem, že z té opravdové se dá i zhubnout. „Za devatenáct let mě chuť na ni nepřešla, a jak vidíte, nemohu si naříkat,“ říká na adresu své štíhlosti. Protože čokoláda jen z kakaa a kakaového másla, bez průmyslových ingrediencí, mléka, a především „vycpávkového“ cukru, kterým se zastírá hořkost nebo kyselost a další pachutě, si s kilogramy nadváhy netyká. „Pokud budete konzumovat běžnou čokoládu z obchodu, a platí to i třeba pro slavné belgické pralinky, jakých jsou plné regály u nás i v Belgii, tak se k postavě ve tvaru koule propracujete. Za levné peníze,“ komentuje debatu o čokoládové nadváze Petr Kovařík.
Přirozené prostředí pro pěstování kakaovníků v Jižní Americe, která je pravlastí čokolády.
„Belgická pralinka“ je sice značka, ale pokud ji nepořídíte v luxusním pralinkářství za cenu, která mnohonásobně převyšuje tu supermarketovou, kupujete si jen iluzi. Je to jako s filmovými triky nebo s pocitem, že když si koupíte auto se zvýšeným podvozkem, oblepené plasty a nápisem cross, můžete s ním jezdit tam, kde se skutečným teréňákem. Nebo když čekáte od nafukovací panny ze sexshopu stejný zážitek jako od reálné partnerky.
Od bobu k tabulce, od stromu k čokoládě
I když – čokoládovna, o které je řeč, také nesídlí v na první pohled rozeznatelné továrně na čokoládu. Nenápadná budova v pražských Řepích vypadá zvenčí spíše jako architektonický ateliér. Zdání může klamat. Když jsem totiž po čokoládovém výkladu absolvoval prohlídku výrobní části, zeptal jsem se, co jsme si prohlédli tři nebo čtyři větší i menší místnosti, kde jsou tedy ty výrobní linky, dočkal jsem se jen pobaveného úsměvu.
Superpotravina
|
Nedošlo mi totiž, že těch několik drtičů kakaových bobů (odborně melanžérů) a několik málo pracovnic, které odlévají čokoládu do forem, pak kousek po kousku zdobí, odkládají do chladicího boxu a nakonec balí do designových krabiček, že to je vlastně všechno. Žádná fordovská výrobní linka, na jejímž konci je co vteřinu jedno auto, levné a dostupné širokým masám. V malé čokoládovně projde rukama ročně šedesát tun nejrůznějších pochoutek z čokolády a vlastně každý kousek je originál. Silvie s Petrem zvolili možná pracnější cestu k úspěchu, na druhou stranu se ale zařadili mezi přibližně pět procent světových producentů čokolády, kteří si mohou říci, že jsou na špičce této branže a že tvoří něco jako rolls-royce z čokolády. K naprosté dokonalosti jim prý chybí uzavřený výrobní cyklus, na který ale nedávno založili tím, že v Bolívii koupili vlastní plantáž.
Tím se přiblížili k produkci typu „od stromu k tabulce čokolády“, zatímco do této chvíle to bylo „od kakaového bobu k tabulce čokolády“. Takže tam, kde se kakao urodí a sklidí, tam se čokoláda může i vyrobit a – sníst. Něco jako Cimrmanův absolutní rým. Vlastní kakaové boby by proto mohly Silvii s Petrem posunout do jednoho jediného procenta světových producentů té nejlepší suroviny.
Pochoutka je to pro jazyk i pro oči.
Sladké, které může na jazyku zhořknout
„Výhodou vlastní plantáže je především to, že víte, v jakých podmínkách kakao roste, kdo ho sklízí a jak s ním zachází,“ říká Silvie. Protože skutečně záleží na tom, jestli se základní surovina převáží sem a tam, skladuje v ne vždy ideálních podmínkách. Z původní pravlasti na jihoamerickém kontinentě se kakao dostalo v počátcích průmyslového věku do Afriky. Ta je dodnes velkým producentem kakaa pro čokoládu, ale třeba v Pobřeží slonoviny kvůli kakaovým plantážím vymýtili už osmdesát procent zdejších lesů, respektive pralesů.
O tom, že tam boby sklízí několik milionů zdejších obyvatel za roční plat dvě stě dolarů a k tomu přispívá také asi jeden a půl milionu afrických dětí, se spíše taktně mlčí. „Možná si takovou sladkostí uděláte radost, ale je to za cenu utrpení lidí na opačném konci světa,“ komentuje Silvie realitu.
Podléhá čokoláda trendům? Určitě ne tolik jako oděvní tvorba. Ale Silvie s Petrem souhlasí s názorem, že kromě chuti to musí být i podívaná pro oči. Zdobení sušeným ovocem, oříšky, nápisy na čokoládová srdce na zakázku, výtvarně propracované obaly. Příchutě však nesmějí chybět. Kromě těch ryze čokoládových. Některé nádechy ovoce mohou kakaové boby získat už na plantáži, když je na rostlinu při opylování přenese pyl a zanechá na kakaovníku třeba zrnka z banánovníku či manga. Ale stále je co vymýšlet, přidávat jemné chuťové ingredience. Teď třeba „letí“ čokolády s příměsí léčivých hub.
