V maličké obci Číhošť na Havlíčkobrodsku se tehdy při mši v místním katolickém kostele o třetí adventní neděli během kázání faráře Josefa Toufara údajně několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž umístěný na hlavním oltáři.
Dodnes neobjasněný úkaz se údajně později ještě opakovat, samotný farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. Údajně zázračný pohyb kříže vzbudil pozornost mezi věřícími, církevními hodnostáři, ale také u komunistické Státní bezpečnosti (StB).
Svědectví farnice Prchalové
Celou událost (i písemně) potvrdilo 20 místních farníků. Například Růžena Prchalová popsala jev takto: „Naklonění bylo tak hluboké, že jsem se bála, že křížek spadne. Pak se vrátil do původní polohy, chvíli tak setrval a potom se vyklonil hluboko na druhou stranu. Opakovalo se to třikrát nebo čtyřikrát.“
Vládnoucí totalitní moc označila „zázrak“ za podvod, který měl být součástí protistátního spiknutí katolické církve, a případ využila k útokům na církevní kruhy.
V Borůvkově sanatoriu
Vyšetření zázraku bylo svěřeno takzvané Instruktážní skupině StB, která 28. ledna 1950 zatkla faráře Toufara a poté se ho snažila ve valdické věznici na Jičínsku přinutit k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval.
Bývalé Borůvkovo sanatorium. Zhasl zde život i Jana Palacha.
Po sadisticky krutém mučení vyšetřovatelé nakonec 22. února svou oběť přiměli, aby podepsala protokol a ke všem činům se přiznala.
Ztýraný sedmačtyřicetiletý muž zemřel tři dny nato, 25. února 1950, na následky prasklého žaludečního vředu v Borůvkově sanatoriu v Legerově ulici v Praze, kam jej převezli z valdického vězení.
Farář Josef Toufar byl pochován do společného hrobu v pražských Ďáblicích pod jménem Josef Zoukal. Příbuzným byla jeho smrt oznámena až čtyři roky poté.
