Bzučení větráku, hluk aut za okny, šum v kolektivu. To jsou vjemy, které dokáže většina lidí odfiltrovat a nevnímat. Avšak část populace potlačit nespočet okolních vjemů neumí.
Patří k nim děti a dospělí s poruchami autistického spektra, pozornosti, dysfázie (vývoj řeči - poznámka redakce) nebo poruchami učení. Tito lidé vnímají úplně vše a neustálými podněty jsou přetíženi. Takový tlak na smysly může vyústit v hyperaktivitu, projevy agrese nebo naopak uzavření se do sebe.
Podle odborníků z centra speciální pedagogické podpory Kouzelen se tak děje z důvodu přetrvávajících primárních reflexů. Pokud se tato vývojová vada podchytí včas během dětství, je šance na zlepšení.
Když mozek hledá okliku
Primární reflexy jsou automatické pohyby a souhry těla, které hrají důležitou roli v prvních týdnech života – navádí dítě při porodu, patří k nim také třeba sací reflex.
„Když se kupříkladu novorozenec na něco podívá, zkouší zvednout hlavičku a celé tělo je v akci, to jsou primární reflexy. Mozek při pohybu vysílá do organismu signály, kterými ho ovlivňuje a ovládá a sám se přitom vyvíjí a učí,“ říká za Kouzelen speciální pedagožka Denisa Bodečková. Problém však nastává, pokud se mozek vydá hledat zkratky a určitou vývojovou fázi přeskočí.
Mezi třetím a čtvrtým rokem by měly zmíněné primární reflexy vymizet, nahrazují je takzvané přechodné a postulární reflexy.
Může se však stát, že dítě některou z vývojových fází přeskočí, například lezení. V takovou chvíli by rodiče měli zpozornět, jedná se totiž o varovný signál, že si mozek našel náhradní způsob, jak se dostat do stoje.
Přeskočením jedné fáze však nedošlo k potlačení primárních reflexů, naopak se vybudovala oklika, která má vliv na další vývoj.
Řeč a pohyb jako plody
Aby bylo vše v pořádku, je potřeba projít všemi fázemi růstu. „Vývoj dítěte si můžeme představit jako strom, jehož kořeny spočívají v narození a okamžicích po něm,“ popisuje problematiku speciální pedagožka a fyzioterapeutka Marja Volemanová.
„Správný psychomotorický vývoj tvoří kmen a větve, koruna je výsledkem spolupráce mozkových hemisfér a smyslových a emocionálních schopností,“ vyjmenovává Volemanová. „Se školními dovednostmi, řečí, správným držením těla a koordinací pohybů sklízíme plody našeho stromu. Pokud nemá pevné kořeny, nemůže správně růst,“ dodává Volemanová.
U dětí, které mají potíže s řečí, držením těla, přecitlivělostí na světlo či zvuky nebo problémy s koordinací, pravděpodobně stále vládnou primární reflexy. Čím dříve se tato vada podchytí, tím je podle odborníků větší šance na zlepšení.
Pravidelné cvičení a dávka trpělivosti
Pokud rodiče u svých ratolestí v předškolním věku žádnou nedokonalost nezaznamenají, ještě nemusí mít vyhráno.
„Problém se projeví nejpozději s nástupem do školy, kdy se po dětech začne vyžadovat soustředění a klid ve školní lavici,“ upozorňuje Bodečková.
Co tedy mohou rodiče pro své potomky udělat? Odpovědí je takzvaná neurovývojová stimulace, která napodobuje pohyb vyvolaný primárními reflexy u šesti až devítiměsíčního dítěte.
„Tím dáváme mozku druhou šanci, aby se naučil správně kontrolovat fungování těla,“ vysvětluje proces Bodečková. „Cviky zaberou několik minut, rodiče si je snadno osvojí, ale musí se provádět pravidelně každý den,“ nabádá Bodečková a doplňuje, že tato forma psychomotorické terapie je vhodná pro děti od čtyř let, pomůže i školákům.
