Jak s odstupem času na nehodu vzpomínáte?
Vzpomenu si na ni vždy, když vidím, jak někomu za autem poskakuje vozík, nebo někdo zmíní betonování. Pohled na chybějící nohu už se mi asi zažil, to mi vzpomínky na nehodu nevyvolává. Vracím se k tomu tedy stále méně a doufám, že jednou to bude dávná minulost. To ale jde ruku v ruce s problémy, které amputace přináší, a to je zejména naučit se žít bez nohy, aby mě to neomezovalo.
Kdy vás napadlo začít si psát deník a jak vám pomáhal v počátcích? Název je odvozen od bloku s jednorožcem, jejž jste dostal.
Přesně tak. Kamarádka mi do nemocnice donesla infantilní deník s jednorožcem, ať si do něj píšu a čmárám. Nejdřív jsem ho odložil stranou, ale později jsem si tam skutečně začal psát postřehy z nemocničního prostředí. Četl jsem z něj kamarádům. Tehdy jsem netušil, že to budu přepisovat na web.
Váš blog byl třetí v Křišťálové lupě a letos vyhrál Magnesii Literu. Čekal jste, že může získat ceny?
Nikoli. Nominace na Křišťálovou lupu byl první z malých infarktů a jen díky vědomí, že na vyhlášení nebudu moci z důvodu omezených vycházek, jsem to nějak ustál. Magnesia Litera, kde jsem vyhrál v kategorii Magnesia blog roku, pak byl o to větší šok, protože jsem neměl výmluvu nejít na ceremoniál. Nakonec to ale byl zážitek na celý život.
Myslíte, že váš blog čte tolik lidí díky silnému příběhu, nebo pro vaše specifické a vtipné podání?
Každý si tam najde něco. Já věřím, že to je právě díky kombinaci silného příběhu a mou neustálou potřebou vše zlehčit, nebo dokonce zesměšnit.
Hodláte psát blog dál? Nebo v určitý moment už to nebude přínosné?
Příspěvky už řídnou a jsem si toho vědom. Hlavní příběh je sice za námi, ale určitě chci dál psát příspěvky o životě s amputací nohy. Jen se to z formy deníku asi překlopí do postřehů a zážitků.
Pozitivní ohlasy přicházejí nejen od zdravých lidí, kteří obdivují váš přístup, ale také od těch, co zažili něco podobného. Berete to i tak, že jim pomáháte překonávat těžké chvíle, jaké jste sám zažil?
Tady bych chtěl místo já použít my. Pár zpráv, že jsme já i Kačka, bývalá manželka, která bohužel také byla se mnou při nehodě, někoho namotivovali, jsme skutečně dostali. Pokud si někdo, ať už s kompletním, či nějakým kosmetickým nedostatkem či problémem, vezme něco z toho, co píšeme, k srdci, tak to je super, moc si toho vážíme a informace nás potěší. Sám si ale na nějaké dávání rad nevěřím.
Nejdřív jste měl speciální protézu jen půjčenou, nyní už máte svou. Kolik stojí a v čem vám pomáhá?
V protézách není zase takový výběr. Já jsem od začátku fandou značky Ottobock, půjčená byla také od nich, ale byla určena pro nízký stupeň aktivity. Když jsme ji vracel, tak z ní lítaly jiskry, diody blikaly jak o Vánocích a šla na odpis. Nyní mám díky čtenářům a dalším dárcům vlastní bionickou nožku. Vyšla na 1,5 milionu korun bez DPH. A k ní jednu speciálně na běh, ta stojí asi desetinu. Bionická noha mi spolu s chodidlem umožňuje získat zpátky spoustu ztracených schopností. Můžu s ní chodit do schodů. Nebojím se s ní do vody. Umí šlapat na kole, popoběhnout, lyžovat i bruslit. Mám ji spárovanou s telefonem a vidím stav baterie či nastavení režimů.
Nedávno jste musel ještě na jeden zákrok. Jak to probíhá, když se ve spojení se zdravotnictvím mluví jen o koronaviru?
Operaci jsme naplánovali na září a naštěstí to vyšlo, korona dělala, jako by tu zrovna nebyla, takže se operace nerušily. O měsíc později už by to mohlo být klidně odloženo na neurčito. Péči chválím, kudy berlím. V rouškách od rána do večera, a přesto stále k službám pro nás na lůžku. Děkuji. Nyní docházím na rehabilitace, aby si nově sešité svalstvo zvyklo, že má zase začít něco dělat, a nejen bolet.
Máte speciálně upravené auto, vrátil jste se do práce. Jste tedy už ve fázi, kdy v rámci možností děláte všechno jako dřív?
Jsem mobilní, děkuji zaměstnavateli za upravené služební auto. Dělám v marketingu a tam to naštěstí jde většinu času i o berlích, ale ohledně sportu rozhodně nejsem tam, kde bych chtěl být. Po operaci zatím zvládám jen krátkou chůzi s oporou berle. Dokud neuběhnu deset kilometrů, aniž bych z toho měl poškozenou nohu tak, že bych nemohl druhý den běžet zase, nebudu to brát jako úspěšný návrat ke sportu. Určitě mi pomáhá pozitivní přístup. Nic bych ale nezvládl sám. Musím kolem sebe mít jak pozitivní lidi, tak lidi s problémy. Jedni mě povzbuzují a druzí ujišťují, že každý má své potíže a musí je ustát.
Pomýšlel jste na účast na paralympiádě?
Nejdřív chodit, potom běhat, pak přivézt zlato z Pekingu. (smích) Určitě jsem trochu přemýšlel. Líbil by se mi paratriatlon. Zatím ale netuším, jakých výkonů bych musel dosáhnout, abych tam naši zemičku mohl reprezentovat a neztrapnil nás.
