Kolik je v Česku lidí, kteří mají sluchové postižení?
V naší zemi žije přibližně půl milionu lidí se sluchovým postižením. Lidé mají tendenci vnímat tuhle skupinu jako jeden celek, ale realita je mnohem pestřejší. Nejčastěji to vysvětluji na komunikačních potřebách. Většina lidí se sluchovým postižením jsou lidé, kteří o sluch přišli v průběhu života, například po úrazu, v důsledku stáří nebo se už se sluchovou vadou narodili. Ti komunikují v češtině. Ať už mluvené, díky sluchadlům a implantátům, nebo psané. Často totiž nastává situace, kdy člověk sice mluví, ale jeho sluchové postižení je natolik velké, že ke komunikaci potřebuje přepis textu.
A jaká je ta další skupina či skupiny?
Pak je tu komunita zhruba deset tisíc lidí, do které patřím i já. Narodil jsem se neslyšící a mým mateřským jazykem je český znakový jazyk. Ono se to málo ví, ale český znakový jazyk je plnohodnotný jazyk, který má svou gramatiku, slovní znakovou zásobu a není nijak závislý na češtině. Češtinu, tedy její psanou podobu, se učíme jako cizí jazyk. Proto může být pro znakující neslyšící text v češtině obtížný na pochopení. Nejde o nějaký náš kognitivní limit, ale jednoduše o to, že čteme v cizím jazyce. Proto potřebujeme na akcích, u doktora nebo na úřadě tlumočníka do českého znakového jazyka. Na to, dostat informace v mateřském jazyce, máme právo.
Možná je to citlivá otázka, ale necítí se tedy znakující neslyšící někdy jako cizinec ve vlastní zemi?
Neslyšící uživatelé znakového jazyka jsou jazyková a kulturní menšina. A podobně jako jiné minority v naší zemi, i my narážíme na bariéry při kontaktu s většinovou společností. Náš život se svým způsobem neliší od komunit Vietnamců či Ukrajinců na našem území, ale rozdíl je v tom, že my se slyšet nenaučíme. Cizinci ve vlastní zemi tedy jsme celoživotně. Nějaké omezení tedy pociťuji jen při střetu se slyšící většinou. Jinak žiju život jako kdokoli jiný. Mám rodinu, děti, přátele v komunitě, a protože mám práci, kde všichni umí znakový jazyk, tak si nějakých bariér nebo omezení ani nejsem vědom.
Někde ale na jistá omezení bezpochyby narážíte...
Na bariéry nejvíce narážím při získávání informací. V tom jsou pro nás klíčové sociální služby, jako je bezplatný tlumočník k lékaři, na úřad nebo on-line služba pro telefonování. Zásadní je i tlumočení tiskovek v Senátu či Sněmovně, ale i na všech veřejných akcích včetně těch kulturních a vzdělávacích. Můžeme si tak tvořit vlastní občanský názor, vidět autentické reakce politiků nebo čerpat informace ze zajímavých přednášek. Navíc, čím víc jsme ve veřejném prostoru vidět, tím dříve si společnost zvykne na to, že nás například na úřad doprovází tlumočník.
Pojďme si popovídat o tom, jak se přístupná akce pro neslyšící připravuje. Co všechno musíte zajistit a ohlídat?
Rozhodně to není tak, že si jen objednáte termín, my vám na tiskovku pošleme jednu tlumočnici, která má právě volno a tím to končí. Nejprve zjišťujeme, o jaký typ akce se jedná, abychom věděli, jakého tlumočníka a s jakou profilací máme hledat. Ptáme se také, pro koho je akce určena. Klienti totiž často netuší, že tlumočení nevyhovuje všem, a tak radíme, zda nepřidat i simultánní přepis.
Alfou a omegou je tedy tlumočník do českého znakového jazyka.
Přesně tak. Ten se ale neobejde bez kvalitních a podrobných podkladů k akci, ať už jde o konferenci, koncert, festival, nebo schůzku se zaměstnanci. Tlumočení totiž není mechanický převod slovo od slova. Tlumočník musí nejprve plně pochopit smysl i kontext sdělení, aby pro něj našel ten správný výraz v českém znakovém jazyce. Cílem je zachovat nejen věcný obsah, ale i styl, emoce a všechny ty nejrůznější jemné významové nuance.
Co ještě řešíte?
Technickou a logistikou stránku akce. Kde bude tlumočník stát, aby na něj bylo vidět z publika? Jak označit místa pro diváky v sále, aby dobře viděli? Pokud se akce nahrává či streamuje, je podstatné vyladit i to, jak bude tlumočník snímán a jak bude následně ten záběr vložen do obrazu.
Máme tedy na akci špičkového tlumočníka i vyladěné technické záležitosti. Je tohle ten moment, kdy vaše spolupráce s pořadatelem končí?
Jedna věc je zajistit technickou přístupnost akce, ale to nestačí. Pokud totiž všechno skvěle připravíme, ale organizátor podcení propagaci, je velmi pravděpodobné, že se o akci cílová skupina vůbec nedozví. Tím se celá snaha i náklady mohou minout účinkem. Proto klienty učíme, jak o těchto opatřeních správně komunikovat směrem ke komunitě neslyšících i k širší veřejnosti. Ke každé akci natáčíme videopozvánku ve znakovém jazyce a radíme pořadatelům, jak s ní pracovat. Zároveň je ale nutné informovat i většinovou společnost. Těch několik set tisíc lidí se sluchovým postižením, kteří používají češtinu a potřebují simultánní přepis, totiž většinou není členy žádné uzavřené komunity. Informace se k nim tedy musí dostat běžnými komunikačními kanály pořadatele.
Na jaké konkrétní akce v Praze se mohou neslyšící v blízké době těšit?
Přístupných akcí v našem hlavním městě přibývá a to je dobře. Za nás bychom čtenáře rádi pozvali třeba na mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který se koná v Praze od 11. do 19. března. Zajišťujeme zde tlumočení v českém znakovém jazyce a simultánní přepis několika filmových debat. Dále bych zmínil shromáždění Společně za Ukrajinu, které se koná 21. února a bude jak tlumočeno, tak přepisováno. No a pokud někoho zajímá architektura, doporučuji sledovat program Centra architektury a městského plánování, který je k dispozici na jejich webu. Akce jsou tam tlumočeny a simultánně přepisovány velmi často. V polovině března tam například bude diskuse na téma Jak má svítit Praha.
