Jestliže si nějaká filmová postava zasloužila odejít ve velkém stylu, pak to byl bezesporu Indiana Jones. Minulý čas je relevantní ve vztahu k jeho představiteli Harrisonu Fordovi, jenž na prahu osmdesátky naposledy zapráskal bičem jako udatný archeolog v předloňském kasovním propadáku Indiana Jones a nástroj osudu (Indiana Jones and the Dial of Destiny).
Velká výprava, slabý zájem
Výpravný snímek Jamese Mangolda s velkým dějovým překvapením sice zapěl labutí píseň plnou nostalgie a respektu, ale astronomická výše rozpočtu, slabé recenze a nezájem mladého publika způsobily finanční krach. Nový účetní report přitom prozrazuje, že ztráty byly ještě vyšší, než se dlouho předpokládalo.
Nevšední a pulpový, a přece jaksi obyčejný hrdina ze čtyř filmů Stevena Spielberga je tváří jedné z nejmilovanějších dobrodružných franšíz kinematografie. Kdykoli nacisté, Sověti nebo indické kulty měli dostat nařezat, Indy neváhal schytat pěkných pár ran, aby je klepl přes nenechavé prsty a znemožnil akvizici nadpozemských artefaktů. Čtyřikrát z toho vyšla žánrová klasika a také komerční hit, přestože Království křišťálové lebky to po skoro dvacetileté pauze od uzavření trilogie nemělo s publikem a kritiky tak snadné.
Archeolog v důchodu
Nástroj osudu po další patnáctileté prodlevě dospěl na úrovni příběhu ke sklonku šedesátých let, kdy Amerika vzhlíží k astronautům na Měsíci a její legendární archeolog v pozdní fázi života zazimoval čistě na akademické muzejní půdě. Nacisté ale nikdy nespí a významný konzultant vesmírného programu Voller v podání Madse Mikkelsena se žene za bájným nástrojem, který mu má umožnit cestovat časem a zvrátit Hitlerovu porážku.
Digitální omlazení a virální prodražení
Produkce pod pákou Disneyho původně uvolnila rozpočet ve výši 280 milionů dolarů – příběh nejenže obsáhl mnoho světových lokací, ale také úvodní dvacetiminutovou flashbackovou sekvenci, v níž bylo Harrisona Forda potřeba digitálně omladit. A do toho přišel koronavirus.
Pandemie si vyžádala nastolení bezprecedentních opatření, která přišla na desítky milionů dolarů. Prodlevy a zajištění karantény i bezpečnosti početného štábu rozpočet navýšily a uvádělo se, že produkční suma přesáhla třistamilionovou hranici. Nástroj osudu s nejslabšími recenzemi série přitom v kinech vydělal 384 milionů dolarů a rázem se zařadil do cyklu slavných filmových propadáků – nezapomínejte, že půlka výdělku jde kinům a nejméně sto milionů putuje u podobně velkých projektů na marketing. Ztráty se tedy po kolečku na stříbrných plátnech, už tři týdny po premiéře zrezivělých také vlivem uvedení Barbenheimera, počítaly v řádu mnoha desítek milionů dolarů.
Ekonomický průšvih století
Indy si posléze napravoval renomé na placených VOD službách, ale do plusu půjde v budoucnu jen těžko. Nové finanční přiznání Disneyho totiž vyjevilo, že veškeré náklady činily ve skutečnosti 419 milionů dolarů. Taková likvidační částka dělá z filmu jeden z nejdražších projektů kinematografie, který by při použití základní matematiky potřeboval vydělat miliardu, aby byl na nule. Takový ekonomický výsledek připodobňuje poslední Indyho (Fordovo) dobrodružství k Disneyho dřívějšímu megapropadáku John Carter, který roku 2012 údajně přišel až na 300 milionů dolarů (nyní s inflací 423) a vydělal 284 milionů (400).
Už jen na obrazovce
Budoucnost Indyho je tedy v podstatě zpečetěná už z obchodního hlediska, ačkoli nedávno vyšla skvělá hra Indiana Jones and The Great Circle a mluví se o obnovení značky alespoň na obrazovkách, kde už dříve s úspěchem běžel seriál Mladý Indiana Jones. Éra Harrisona Forda skončila v tomto směru neslavně a Hollywood dostává další signál, vedle letošní šňůry středorozpočtových kasovních hitů Warner Bros., že šetřit na produktech se zkrátka vyplácí.
