Podle autorů výzkumu Solvo Institutu se napříč republikou mnohé opakovalo, včetně toho, že je pro Čechy není snadné mluvit o abstraktních záležitostech a hodnotách.
Typický Čech podle výsledků nevyčnívá a dává přednost pohodlí před elegancí. Přemýšlí spíš prakticky než ideologicky, spoléhá na „selský rozum“ a složité věci si zjednodušuje. Humor a ironie pro něj nejsou jen zábava, ale způsob, jak zvládat nejistotu i tlak okolí. Zároveň je loajální – ale spíš pasivně než aktivně. Sám sebe přitom vidí kriticky: chce se mít dobře, ale často přiznává, že pro to neudělá víc než nutné minimum.
Hrdost, ale i sebebičování
Tento portrét se promítá i do vztahu Čechů k vlastní zemi. Národní hrdost není každodenní ani okázalá, ale nezmizela. Více než polovina lidí ji pociťuje alespoň občas a 47 procent odmítá tvrzení, že je přežitkem. Nejčastěji jsou Češi hrdí na kulturu a historii (39 procent), sportovní úspěchy (34 procent) nebo „zlaté české ručičky“ (30 procent). Hrdost se ale projevuje spíš v konkrétních situacích než jako trvalý postoj.
Malé baterie Češi třídí. Problém jsou elektrokola a jednorázové e-cigarety |
Vedle hrdosti však dominuje silná sebekritika. Největší stud Češi nepociťují vůči státu, ale vůči sobě navzájem. Nejčastěji zmiňují chování lidí (46 procent), závist (33 procent), agresivitu a aroganci (29 procent) nebo lhostejnost (23 procent). Společnost tak sama sebe vnímá jako funkční, ale v mezilidských vztazích problematickou.
Stabilitu dává rodina
Zásadní stabilitu představuje rodina. Pro 82 procent lidí je nejdůležitější hodnotou a 88 procent souhlasí, že je důležitější než stát. Rodina je konkrétní a srozumitelná, zatímco stát zůstává abstraktní.
Češi jsou kvůli rodině ochotni dělat zásadní rozhodnutí – 61 procent by se vzdalo kariéry, 54 procent by se přestěhovalo do zahraničí. Rodina tak funguje jako základní jednotka důvěry.
