Vaše cesty rozhodně nepatří mezi běžné dovolené. Co vás táhne právě k těm dobrodružnějším a méně prošlapaným trasám?
Jednak mám jakousi potřebu vidět všechno zajímavé, co kde je, a sem tam se stává, že to je v nejobvyklejších destinacích. Jednak pro Evropany to možná nejsou běžné destinace, nicméně jsou to celkem běžné turistické destinace pro přilehlé země. Pro mne je to jako jet do Itálie, jen vyměním deset hodin v autě za deset hodin letu.
Safari v Jižní Africe nebo let helikoptérou nad Iguazú. Oba zážitky zní jako naprostý vrchol dobrodružství. V čem pro vás osobně spočívá jejich síla? Co jste si z nich odnesl?
Oni tak zní. Prakticky na safari máte půjčený teréňák a jezdíte po národním parku, stejně jako v Krkonoších, a hodiny a hodiny se snažíte najít toho lva nebo nosorožce. No dobře, není to úplně jako v Krkonoších, tam přece jen můžete vystoupit z auta bez rizika zmije nebo lva. Pro mne safari bylo obecně jen jako další věc na checklistu v dané destinaci pro odškrtnutí. Jeho výjimečnost jsem předtím nevnímal. V realitě je to samozřejmě úžasný zážitek, který do velké míry promění sledování „lvího krále“ v realitu. Opravdu jedete na savaně v jeepu, opravdu tam jsou nekonečné západy slunce a opravdu tam vidíte ty slony u napajedel. Nebo jako v mém případě se tam srazíte v autě s prasetem savanovým.
Na svém blogu píšete s vášní, ale i s nadhledem. Je znát, že jste nejen cestovatel, ale i analytický typ. Promítá se váš byznysový přístup i do toho, jak cestujete?
Ano. Jednak plánuji cestu obvykle sto až dvě stě hodin, přečtu všechny průvodce, z nich si udělám kompilát a typicky na destinaci naplánuji dvě až tři cesty, které poté libovolně opakuji. Z toho pak dám dohromady i seznam potenciálních článků. Pak jedu na dovolenou, kde prožiji plus minus můj plán, ale nikdy neplánuji den, vždy jen to, kde budu, a poskládám to podle chuti.
Jaké destinace podle vás skutečně změní člověku perspektivu? Máte místa, která vás přiměla dívat se na svět nebo sám na sebe jinak?
Z mého pohledu jsou to velké země, kde zjistíte, jak malá a bezvýznamná je Česká republika v koloběhu světa. Na druhé straně si uvědomíte, že i tak malá země má obří množství skvělých míst na vidění na kilometr čtvereční a zejména Praha a následně české krasové útvary jsou unikát. Tím, že bydlím v Praze, téměř nikdy mě žádné město nevytrhne historií a památkami a vždycky si tam musím najít něco jiného. Hodně se naučíte trpělivosti, když například v Namibii jedete 15 hodin v autě po poušti – představte si opravdu písek široko daleko – abyste ujeli jen malou část země při přesunu mezi jednotlivými body. Takové rozměry jsou v Evropě nepředstavitelné. Ve výsledku však hlavně oceníte Evropu. Zjistíte, že máte fakt kliku, že jste z Evropy, protože je tu strašně moc věcí na vidění na malém prostoru, všechno tu víceméně funguje, lidé jsou milí, je zde malá kriminalita, za svůj plat si toho hodně koupíte a je tu super vzdělání. V jiných částech světa se lidé musí snažit významně více, aby měli peníze na studium nebo se dostali na univerzitu, kdežto v Evropě to do velké míry bereme jako samozřejmost. A tak se člověk nemůže divit, že lidé chtějí emigrovat do Evropy a mít „náš“ standard.
Kdybyste měl jednomu člověku doporučit „první krok“ k dobrodružství, které změní život, co by to bylo? Kam jet, co zažít, jak se nastavit?
Vždycky všem doporučuji jižní Afriku – je to dobrodružství, ale ne zas tak moc, má to úžasnou přírodu, milé lidi, krásná města, úřední jazyk angličtinu, není to daleko a je to jiné, ale ne tak moc, jako třeba Japonsko, aby to lidi vystrašilo. Nepovažuji to za nejlepší destinaci, ale za ideální první krok.
