„Urban exploring je průzkum moderních ruin. Zajímá mě vlastně vše, co je opuštěné, ať už jsou to domy a vily, industriální, či vojenské prostory. Navštěvuji je, fotografuji nebo z nich pořizuji videa a prezentuji je na sociálních sítích. Urban climbing pak znamená, že šplhám na vše vysoké, co vzniklo rukou člověka – komíny, mostní pilíře, vysílače a podobně,“ říká pro deník Metro Šmíd.
O čem všem může urbex být?
Díky urbexu jsem se dostal třeba ke kynologům z Ústecka. Oslovil mě jejich velitel s tím, jestli bych jim neposkytl lokace opuštěných míst k tréninku záchranářských psů. Takový pes totiž může jedno místo navštívit třeba dvakrát, pak už ho má naučené, a trénink není efektivní. Díky tomu jsem jejich členem, tipuji lokace, teď pro ně budu mít nějaké přednášky. Z podobného důvodu jsem členem Červeného kříže Plzeň. Opuštěná místa fotografuji. Čas od času nějakou fotografii prodám a snažím se pravidelně dávat fotografie do charitativních aukcí. Já totiž říkám, že nejhorší lidská vlastnost je lhostejnost k neštěstí druhých. A když už je někdo v mediálním prostoru aspoň trochu vidět, měl by toho využít. Fotografii z nejvyšší stavby u nás – vysílače v Liblicích – jsem vydražil na charitativní aukci za třináct tisíc pro jednoho nemocného kloučka.
Unlimited Freedom Ritchie
Jaký je váš největší dosažený cíl?
V roce 2021 jsem navštívil černobylskou zónu, což je vlastně jeden takový velký urbex – třicet sedm let opuštěných šest set kilometrů čtverečních. Byl to můj velký sen, ale pohrdal jsem oficiální návštěvou. Takže jsme s pár kamarády vyrazili a se zkušeným průvodcem neboli stalkerem jsme tohle místo navštívili. Pořizoval jsem spoustu fotografií, například jsem fotil oblečení hasičů, kteří byli u zásahu jako první, a každý večer jsem na sociální sítě sepisoval zážitky a pocity. Z toho později vznikla kniha, která vyšla před rokem pod názvem Černobylský deník, zápisky stalkera.
Je to vůbec legální?
Tahle zábava je hodně na hraně zákona, rozhodně k tomu nechci nikoho vybízet. Dodržuju pár nepsaných pravidel – neodneseš nic než fotky, nezanecháš nic než stopy a nikdy násilně nevytvoříš vstup. Většinou si mě vážně nikdo nevšimne, když ano, zvládneme se domluvit – vysvětlím, proč tam jsem, ukážu pár fotek a maximálně mě odtamtud vyprovodí. Nedělám problémy.
Chtěli byste tady přespat? Autor fotografie to dělával.
Vydáváte další knihu. O čem bude?
Kniha Urban explorer bude rozdělena na čtyři sekce – opuštěné domy, opuštěný industriální prostor, výšky a podzemí. Každá kapitola bude zahrnovat moje fotografie a příběhy, zážitky a pocity, které jsem na těch místech prožil. Například ale v té industriální sekci bude díky mým přátelům i řada informativních částí. Vždy půjde o několik fotek z dané lokace, pokud to půjde, tak i nějaká historická fakta, a mezi tím vším budou ty moje příběhy. Kniha je právě v předprodeji a vyjde 11. července.
Fotografie z Richardovy černobylské výpravy patří k jeho nejzdařilejším.
jste se začal zajímat o opuštěná místa?
Můj životní příběh je asi zajímavý. Od patnácti let jsem byl na ulici, to byl první podnět k vyhledávání opuštěných míst, abych měl kde spát. Většinou to byly industriální prostory – jsou velké a malý člověk, jako jsem byl já, se tam dobře schová. Tehdy jsem začal mít k takovým místům zvláštní vztah. Po zbytek života jsem k nim tíhl a před pěti lety jsem se tomu začal věnovat víc. Všiml jsem si, že na sociálních sítích existují skupiny, kde se sdílí fotky z opuštěných míst. Tak jsem to chtěl taky zkusit vyfotit a zjistil jsem, že ten kontrast, který na těch místech mám rád, umím zachytit.
