Zapomněl jsem si v autě zápisník. Klasika. „Já tady ale žádný volný papír mít nebudu,“ štrachá mezi štosem magazínů a kreseb muzikant a ilustrátor Jaromír Švejdík alias Jaromír 99. Jsme s fotografkou Markétou v jeho ateliéru na pražské Letné. Malinká garsonka začíná kuchyňkou s prehistorickou ledničkou, vrzají tu parkety, z balkonu je výhled do Veverkovy ulice.
„Co tohle? To je scénář ke komiksu Čáslavská,“ usměje se na mě štěstí. Poznámky si budu psát na strany 49 a 50, kde rozmlouvá Čáslavská se svou trenérkou Matlochovou. Proč zde nejsou žádné papíry? Kam si tenhle renesanční člověk narozený v roce 1963 kreslí skici ke svým obrazům a komiksům? divím se v duchu. „Všechno dělám v tabletu, i skicuji,“ jako by mi četl myšlenky Jaromír. Když si prohlédnete jeho kresby, je vám jasné, že pochází z Jeseníků, kde místo lišek dávají dobrou noc vlci. A kde je mlha a temný les běžnou součástí cesty ze školy i práce. Právě tady míval hospodu a kapelu Priessnitz, ve které zpíval. Teď už ale dělá na jiných projektech, má Kafka band, Letní kapelu, Umakart.
Jeho výtvarný styl je charakteristický černobílými ilustracemi s výraznými kontrasty, které dodávají jeho dílům sugestivní a nostalgickou atmosféru.
Z Jeseníků odešel do Prahy, začal kreslit storyboardy pro film, ale také komiksy a ilustrace do knih. Spolu s Jaroslavem Rudišem vytvořili komiksovou trilogii Alois Nebel a s Janem Novákem komiks Emil Zátopek, příběh skupiny bratrů Mašínů Zatím dobrý nebo komiks Čáslavská, kterému právě ničím scénář.
Pocta letenské směsce
Aktuálně Jaromíra 99 nejvíce vytěžuje šestičlenný band nazvaný prostě – Letní kapela. „Vydali jsme druhou desku,“ bere do ruky vinyl. Jako pes, píše se na coveru. „Je to odkaz na mého pejska Lumíra, který nedávno odešel. Byla to taková letenská směska, kterou jsem si jednoho dne odnesl z Bia Oko, kde se hrál Alois Nebel,“ vzpomíná.
Jaromíra 99, vlastním jménem Jaromír Švejdík, je český výtvarník, hudebník a komiksový autor.
Na procházkách po Letné, zejména po Stromovce, si pak uvědomil, jak Lumír zestárl. „Já texty nejčastěji skládám na procházkách, někdy dojdu až do Roztok,“ usmívá se. Takže spojení pes a Letní kapela bylo na světě. „Bez něj by byly ty texty asi jiné. Měl by mít z prodeje nějaká procenta,“ dodává, ale se smíchem to už není.
Z desky, která je propracovanější než prvotina Letní kapely, je stále cítit jesenická hudební škola. Tedy jakýsi všudypřítomný pocit izolovanosti a zapomnění, jak říká sám Jaromír. „Nejvíc mě těší, že ty skladby spolu fungují a nahrávka jako celek dává dohromady smysl. Jsem totiž ještě z generace, která má ráda alba, jsou pro mě víc než singly. Takže se vždy snažím, aby tam byla nějaká červená nit, něco, co jednotlivé písničky propojuje,“ říká k desce, kterou chce s kapelou pokřtít 11. prosince v pražském Paláci Akropolis. Jako host se představí Jaroslav Rudiš. „Něco málo ještě vytáhneme i z repertoáru Umakartu a Priessnitzu – písničky, které zapadly a máme je rádi,“ zve na koncertní šňůru.
Jeho dílo často tematicky čerpá z české historie, přírody a kulturní identity, s důrazem na poetičnost a melancholii.
Giclée jde stranou, kreslím zase ručně!
Spisovatel Jaroslav Rudiš bude na křtu nové desky Jako pes číst ze své novely Vánoce v Praze, kterou ilustroval právě Jaromír Švejdík. Na návštěvě v jeho ateliéru si ale prohlížíme i ilustrace vznikající do další knihy, jež vyjde příští rok v nakladatelství Host. „Ačkoli jsem poslední leta dělal ilustrace v tabletu, kreslím nyní zase ručně. Povídková kniha Ztracený ráj se bude zabývat meziválečným obdobím v Sudetech a vedle Kateřiny Tučkové do ní přispějí i další autoři,“ říká nadšeně a ukazuje nádherné dvoubarevné ilustrace. Ty se opravdu liší od jeho běžné produkce, kdy v počítači nakreslené obrazy přenese technikou giclée na papír. Při ní se využívá inkoustová tiskárna s pigmentovým inkoustem.
