RECENZE: Film Fantastická 4: První kroky je o retrostylizaci a rodině. Mudrlant Vin Diesel se nicméně neúčastní

Říkají vám něco jména Reed Richards, Sue Storm, Johnny Storm a Ben Grimm? A co třeba jejich komiksové přezdívky Mr. Fantastic, Invisible Woman, Human Torch a The Thing? Pokud ne, vůbec to nevadí. Do kin právě přichází marvelovka, která vám umožní skočit do světa filmů natočených podle komiksů vydavatelství Marvel, a tedy odehrávající se v takzvaném MCU, bez přípravy a jak se patří po hlavě.

Film Fantastická 4: První kroky se totiž odehrává ve světě, který je stylizovaný jako retrofuturistická verze šedesátých let minulého století. A aby toho nebylo málo, odehrává se na zcela jiné Zemi a v jiné realitě než dosud vydané snímky z marvelovského univerza.

Rodinná nota, retro a slavná superčtveřice

Na rodinné hodnoty v posledních letech v kinech apeluje hlavně herec a producent Vin Diesel, a to v rámci své akčně-autařské filmové série Rychle a zběsile. U Fantastické čtyřky, která v komiksových sešitech (první vyšly v roce 1961) odjakživa fungovala podle kréda „jsme rodina a bráníme slušné lidi proti záporákům všeho druhu“. Mudrování na téma musíme se semknout a čelit společně všem hrozbám dává tedy daleko větší smysl.

Superrodinka

Ve snímku ho ale díky bohu zase tolik není. Na co se naopak tlačí v každičkém záběru, jsou designové orgie. Retrofuturismus, v tomhle případě šedesátá léta, v nichž ovšem hlavní hrdinové nejen nosí modré roláky, ale také jsou obklopeni do retro hávu oděným supermoderním vybavením, zkrátka v posledních letech frčí.

Vsadit ale na tuhle kartu, respektive výraznou stylizaci, osud velkého komiksového trháku, a k tomu od Marvelu? Nikdo nemůže obřímu studiu, jemuž je vyčítáno, že v posledních letech sází na rutinu a jistotu, upřít že tentokrát zkusilo něco nového. Na neokoukaný svět této rodinné partičky se navíc nejen hezky kouká, ale také se dobře poslouchá. Skladatel Michael Giacchino, stojící mimo jiné i za soundtrackem k filmu Batman Matta Reevese z roku 2022, odvedl výbornou práci.

Lístek za tři stovky? Jít do kina je pro mnohé luxus. Cena vstupenky je nejdražší v multiplexech

Ne tak úplně první krůčky

Je potřeba si přiznat, že to Fantastická čtyřka zkoušela v celovečerním podání v minulosti již třikrát. Verzi z roku 1994 sice všichni fandové znají, málokdo ji ovšem uceleně neviděl. Pak si možná pamatujete dva snímky Tima Storyho s Jessicou Albou a Ioanem Gruffudem z roku 2005 a 2007, které působí z dnešního hlediska místy poněkud směšně. A na deset let starý pokus o restart z roku 2015, který má na portálu Česko-Slovenské filmové databáze něco přes čtyřicet procent, ale v reálu by si nezasloužil ani deset, chtějí zapomenout nejen komiksoví fanoušci.

Plakát ke snímku Fantastická čtyřka: První kroky

Nyní to Reed Richards, Sue Storm, Johnny Storm a Ben Grimm ve snímku Fantastická 4: První kroky zkoušejí znovu, a to s tvářemi herců Pedra Pascala, Vanessy Kirby, Josepha Quinna a Ebona Moss-Bachracha. A je to na marvelovské poměry vlastně poměrně přímočará a nekomplikovaná komiksová pohádka. Čtyřka, která získala nadpřirozené schopnosti při zpackaném letu do vesmíru, je ve svém světě již zaběhnutý tým. Jejich pozice nemůže být lepší. Kvůli tomu, že svět neustále zachraňují od nějaké té příšery, je totiž svorně milují jak média, tak veřejnost i vláda. Příchází ale výzva, která hrozí být nad jejich síly. A tím teď nemyslím nálady těhotné ústřední superhrdinky, nýbrž příchod vesmírného boha Galactuse. Ten má ve zvyku pojídat planety se stejným zápalem, jako rozdává slavná tuzemská recenzentka Mirka Spáčilová třicetiprocentní hodnocení.

Předčasný konec Pána snů? Vynikající fantasy seroš Sandman míří druhou řadou do finále. Mohou za to i sexuální obvinění

Nyní si obr z vesmíru chce posvítit na Zemi. Je proto třeba se ve stylu Interstellaru, Hvězdných válek či Star Treku (režisér si půjčil pár nejspíš právě u těchto kultovních klasik) vydat do vzdáleného kosmu a temného požírače planet porazit. Problém je v tom, že je obr nejen příliš silný, ale že má navíc k ruce silného herolda – oproti komiksům feminně stylizovanou Silver Surfer.

Originalita i rutina

Po vydání veleúspěšného snímku Avengers: Endgame z roku 2019 postává Marvel, až na několik světlých výjimek, takříkajíc na místě. Novou Fantastickou čtyřku se možná právě proto rozhodl pojmout jako komiksový velkorozpočtový trhák, takzvaný blockbuster, který se dá i díky své jednoduchosti a návratu ke kořenům zařadit řekněme k prvnímu Thorovi (2011) a Kapitánu Amerikovi (2011). Přestože se děj odehrává, jak

jsem již nadnesl, v alternativní realitě s výrazným retro laděním, o progresivní či nedej bože moderní blockbuster se skutečně nejedná. Výsledkem je tak jen žánrová rutina, která sice připomíná počátky MCU, zároveň však hezky naivně šustí papírem komiksových sešitů. Výslednému dojmu nepomáhá ani nevýrazný Joseph Quinn, který má jako Johnny Storm/Human Torch sice docela dost prostoru, kdyby se ovšem ve snímku občas sympaticky nepošťuchoval s digitálním The Thingem, vůbec by tam nemusel být. Pedro Pascal pak roli lídra týmu rovněž pojal uměřeně. Je otázkou, zda to bylo chytré.

Rozumět záporákovi

Co jsem si ovšem ve Fantastické čtyřce užil, ehm, na jedničku, byl způsob, jak mě dokázali tvůrci pobavit. A to i na místech, kdy to nejspíš nebylo v plánu. Když jsem koukal na obrovitého Galactuse, jak si to vykračuje velkoměstem a drtí přitom pod obřími chodidly auta jako plastové hračky, vzpomněl jsem si na sebe u nás v obýváku. Mám dvě děti a hračky se válejí zkrátka všude. V této souvislosti bych vypíchnul i fór s autosedačkou, kterou ani tři superhrdinové nedokáží na první dobrou správně umístit, aby nesvítila červená.

The Thing na plakátu ke snímku Fantastická čtyřka: První kroky

Příště zas

Již dávno je jasné, že s čerstvě znovupředstavenou superfamílií se brzy potkáme ve snímku Avengers: Doomsday (2026). Osobně jsem velice zvědavý, jak budou interagovat s ostatními marvelovskými hrdiny z „našeho“ světa. Nová Fantastická čtyřka nicméně nyní ukazuje, že u Marvelu je pořád prostor opatrně zkoušet nové věci, respektive dělat ty staré alespoň trochu jinak. A to je sama o sobě výtečná zpráva. Návštěvu kina tedy nakonec doporučuju. Čekají vás dvě hodiny solidní zábavy.

RECENZE: Kouzlo derby uklouzlo. Fotbalová řachanda režiséra Petra Kolečka má o kolečko méně