Renáta Krejčí vychází z vlastních zkušeností – z lesní školky, ženských kruhů i setkání, která jí ukázala, že i jiné životní přístupy mohou člověka posunout.
Kniha Rozkvetlá svede dohromady dvě ženy odlišných povah. Jak vás to napadlo?
Vzniklo to z osobní zkušenosti. Rozhodli jsme se s manželem dát svého syna, a potom i dceru, do lesní školky. Začala jsem se tam potkávat s maminkami a průvodkyněmi, které měly úplně jinou životní zkušenost než já, jiný přístup k mateřství, výchově, připadaly jim normální věci, nad kterými já jsem se hodně pozastavovala, a přece to jsou skvělé ženy a úžasné maminky nebo učitelky, jen úplně jiné než já. Shodou okolností jsem taky v době, kdy byl syn hodně malý, ze zvědavosti přijala pozvání na ženský kruh, kde jsem potkala hromadu dalších inspirativních žen a nevěřila jsem svým očím, jak to bylo poučné, i když jsem věděla, že já jako ony žít prostě nedokážu a ani nechci. Jedna z nich je moje velmi drahá kamarádka a rozhovory s ní, i když bohužel nejsou časté, mě vždy obohatí na mnoha úrovních, mockrát jsem si v životě něco zásadního uvědomila právě díky ní, a to na spoustu věcí máme názory hodně protichůdné. Jde o to nezatvrdit se a překonat předsudky – to pak může vést k zajímavým životním změnám, jako u Andrey v mojí knize.
Epsteinův příběh míří na obrazovky. V hlavní roli oscarová herečka Laura Dern |
Andrea a Jolanta tedy mají odlišný pohled na svět – vědecký versus intuicí vedený. Myslíte, že dnes lidé dokážou překlenout podobné názorové propasti v přátelství nebo rodinných vztazích?
Chtěla jsem ukázat, že pokud je překlenout nedokážou, o hodně se připravují. Neznamená to, že svůj přístup zahodím, najednou přeorientuju celý smysl svého bytí a přijmu životní styl někoho jiného, který mně vůbec nesedí a není mi v něm příjemně. Ale když uznám, že na každém přístupu je něco dobrého, vyzobu si z něj to, co ve svém životě aplikovat dokážu, a hlavně neodsoudím automaticky každou věc, kterou ten můj protějšek vypustí z pusy, třeba uslyším něco hodně zajímavého. A třeba si taky řeknu, že tomu druhému šplouchá na maják, co já vím – ale přesto uznám, že mu to něco přináší, takže to, že já žiju jinak, neznamená, že jen já žiju správně. A ta otevřenost třeba hodně pomůže i mně. Protože i můj způsob může mít díry.
Jak naložit s velikonoční výslužkou? Praktické tipy pro zpracování vykoledovaných vajec |
V knize se objevuje několik typů matek a pohledů na výchovu. Jak podle vás najít rovnováhu mezi respektem k dětem a respektem k sobě?
Tady hraje roli mnoho faktorů. Moje hrdinky ukazují, že žádný přístup není beze zbytku dokonalý, nebo naopak nepřijatelný. Ale že když nenasadíte v troskotajícím letadle masku nejdřív sobě, tak svoje dítě určitě nezachráníte. Každá matka se musí nejdřív vyrovnat sama se sebou, najít sama sebe ve svém životě, uznat svoje potřeby – teprve pak může být vyrovnaným vzorem pro svoje děti. Někomu stačí hodinka večer pro sebe, knížka, koupel a může jet dál. A někdo si nese životem na bedrech tíhu vlastního dětství, kterou bude na ty děti přenášet, dokud ji z těch zad neshodí. Andrea byla naučená se o sebe postarat, jet na dvě stě procent, fungovat pod tlakem jako stroj a myslela, že si poradí se vším, nikoho a nic nepotřebuje. Ukázalo se, že potřebuje – mít ráda taky sebe.
Příběh ukazuje, že otevřenost novým věcem může spustit řetězovou reakci ve vztazích. Setkala jste se v osobním životě s něčím podobným? Ano. I v mém životě se ukazuje, že když přetrhnete dlouholetý nefunkční vzorec v rodinných vztazích, může to pomoct nejen vám, ale i vašim blízkým. Někdo jen neumí udělat ten první krok a potřebuje popostrčit – nikde není psáno, že na taková zásadní rozhodnutí musíme být sami. A někdy nám k nim pomohou lidé, od kterých bychom to v žádném případě nečekali. A od toho prvního kroku se řetězí další a další události, které třeba ovlivní i věci, o kterých jsme si mysleli, že už jsou dávno pohřbené a neovlivnitelné, nezvratitelné. A to řešení nám leželo celou dobu pod nosem.
Sex, severské vraždy a… useknutý penis? Nový Harry Hole na Netflixu baví |
Motivy začátků a konců jsou v románu hodně přítomné. Je pro vás víc důležité vzít život do vlastních rukou, nebo věřit, že vesmír napoví?
Já jsem ten typ, co se odhodlává, bilancuje, propočítává pro a proti, než to rozhodnutí udělat dlouho potřebnou změnu padne. A právě moje kamarádky s úplně odlišným životním přístupem mě naučily, že ten vesmír si tu cestu přece najde. Teď mám pocit, že když si vnitřně přiznám, že jsem na změnu připravená, tak se ta cesta najednou otevře. Jen někdy člověk ta znamení schválně přehlíží, což se učím nedělat a naučila jsem to i Andreu.
Jolanta věří v sílu přírody a astrologii. Sledujete horoskopy nebo jiné přírodní rytmy a mají na vás vliv?
Vím, že jsem Beran, a tím má znalost této problematiky končí. Dostalo se ke mně mnoho hodnocení mé povahy a vlastností na tomto základě a neříkám, že nedávaly smysl nebo nebyly pravdivé. Ráda jsem si to poslechla, někdy to bylo poučné, ale není to něco, čím bych se řídila. Přesto věřím, že je víra v sílu přírody, astrologii a podobně velmi zásadní, protože může člověku pomoct uchopit jeho postavení ve světě, v životě. Proto jsem si Jolantu vybrala, aby Andree ukázala, že síla a moudrost můžou vycházet z rozličných základů.
Honza Dědek vyrazí na letní tour 7 pádů. Přiveze Lábuse i Poullain na české zámky |
V knize se řeší i alternativní vzdělávání – lesní školky versus běžná škola. Sama jste se rozhodla pro lesní variantu. Co vám tento přístup dal?
Dal mi Rozkvetlou – bez naší lesní školky a průvodkyň, které jsem si za ty roky opravdu oblíbila, by nápad na knihu nevznikl. Dal mi novou životní zkušenost, jak může vypadat vzdělávání. Našim dětem dal barevné dětství strávené v přírodě, naučily se tam sledovat přírodu a její koloběh tak, jak bychom jim to my v životě ukázat nedokázali, umějí si užít den za jakéhokoli počasí. Tohohle rozhodnutí opravdu nelituju.
Málokdo by botanickou zahradu hledal za polárním kruhem. Přesto tady Čech už 20 let pěstuje květiny |
Křest knihy se uskuteční 29. dubna a brzy budete i na Světě knihy. Co čtenáře na těchto setkáních čeká a co byste jim chtěla předat?
Křest knihy plánuju jako pohodový večer v kavárně Kafe nůžky papír, kde to pokvete zajímavými setkáními, dobrou náladou a hudbou. Moc se těším na otázky, na reakce, na každého z vás. Na veletrhu vás čeká beseda dvou autorek – mě a Emy Šindelářové. Dva příběhy o hledání domova, přátelství a vnitřní síly. Budeme se tam podrobněji bavit právě o křehkosti vztahů, o odvaze začít znovu. Samozřejmě nebude chybět ani autogramiáda. Na obou akcích moc ráda odpovím na všechny otázky, které budou čtenáře zajímat.
