Procházím kolem upečeného pečiva, a než se naděju, jsem přímo ve výrobně, kde nakupující lidé mohou pekařům koukat pod ruce. „Občas se stane, že sem i nakouknou a ptají se, co kdy dopečeme,“ říká s úsměvem vedoucí týmu pekárny Michal Tříska, který bude mým průvodcem.
V hypermarketu tady pečou každý den desítky pecnů chleba čtyř druhů. „Počty upečených chlebů za den jsme schopni upravit podle aktuální nabídky. Pokud je nějaký v akci, uděláme jich 60 až 100 kusů,“ doplňuje Tříska. Když se tak rozhlédnu kolem sebe, všichni kmitají a přesně vědí, co mají dělat. Pece se činí a plac se plní pečivem. Na tři směny tu pracuje 28 lidí včetně brigádníků.
Podle návodu lopatkou odměřím na váze jednotlivé položky a dám je do velké díže, která je automaticky během pár minut promíchá. Poté odvážím těsto na každý kousek chleba. „Má mít půl kila, ale odvažujeme o něco více,“ doplňuje Tříska. Dále se chleba zpracovává pěkně ručně. Ne že bych neuměla péct, když na to přijde, ale nijak kovaná v tom nejsem. Tudíž mi dohled jak Michala Třísky, tak pekařky Jolany, která mi i vše ukazuje, vysloveně prospívá. „Musíte to těsto několikrát přehnout a vytlačit z něj vzduch, poté ten bochánek několikrát promněte a protočte pod rukama a postupně, od středu, vyválejte váleček, který se vejde přímo tady do košíčku,“ nabádá mě Jolana.
Jestli se někdy tvrdí, že lidé pracující u počítače si mohou zahrávat s karpálními tunely, netuším, s čím si zahrává ona. Razance a rychlost, s jakou těsto zpracovává, je neuvěřitelná.
Poté pecny kynou. Po pár kouscích si říkám, že mi tato reportáž prospěje hlavně do dalšího kulinářského tvoření, protože pár fíglů mě tu naučili. Při odchodu jsem dostala kvalitní nabídku přijít před Vánocemi pomoct s vánočkami. Milá pekárno, třes se, jestli se tak stane...
