Riskantní sázka na štiku vyšla. Dlouholetí kamarádi ovládli King of the Lake o pouhých 5 bodů

Honza Hubka prožívá mimořádně úspěšný rybářský rok. Druhé místo na Balatonu, další domácí titul v přívlači a k tomu triumf na King of the Lake – největším tuzemském závodě pro rybáře, kteří loví dravce přívlačí. Právě vítězství na Slapech ale patří k těm, na která se nezapomíná. Hubka s dlouholetým parťákem Kubou Kolářem tento závod vyhráli už v roce 2018, tehdy ještě na Hracholuskách. Poté několik ročníků vynechali. Letos se vrátili a proti 84 dalším posádkám šli rovnou za vítězstvím.

Na velké kapry neplatí jeden trik. Michal Kučera porovnává šest typů návazců

Princip závodu je na první pohled jednoduchý. Během dvou dnů musí posádka sestavit co nejlepší „full house“ – jednu štiku, dva candáty a tři okouny. Jenže právě kombinace různých druhů ryb dělá závod mimořádně náročným. Nestačí být specialistou na jediného dravce. A Honza s Kubou už před startem věděli, která ryba pro ně bude klíčová.

Štika – risk se vyplatil. Měla 77 centimetrů.

Riskantní sázka na zubatou

„Zvolili jsme hodně riskantní strategii. Řekli jsme si, že začneme za každou cenu štikou. Pokud chytíme pěknou štiku, máme šanci vyhrát. Pokud ji nechytíme, tak už je všechno jedno,“ popisuje Honza.

Závod navíc letos zpestřilo pravidlo, podle něhož si posádky musely předem vybrat, který den budou používat livesonar. Z celkových čtyřiadvaceti možných hodin mohly navíc skutečně závodit jen šestnáct. Hubka s Kolářem proto první den zvolili lov „naslepo“ a moderní techniku si nechali na den druhý. Plán byl jasný – první den maximálně pět hodin, druhý den pak využít zbývajících jedenáct.

Strach z moře i dávné trauma. Veroniku Žilkovou naučil v Norsku rybařit syn Agáty Hanychové

Jenže hned začátek všechno trochu zamotal. Při hledání štiky narazili na candáty. Kuba chytil prvního, Honza rychle změnil nástrahu a přidal další dva. Během několika minut měli v lodi tři candáty. Pak konečně přišla ryba, kvůli které všechno stavěli právě na této taktice. Štika měřila 66 centimetrů. „V tu chvíli jsme věděli, že máme štiku, máme candáty a zbývají už jen tři okouni.“

Okoun, který měl 38 centimetrů – parádní kousek.

Na okouny měli místa připravená z tréninku a karta se začala rychle plnit. A právě při jejich lovu přišlo ještě větší překvapení – druhá štika, tentokrát dlouhá 77 centimetrů. „Za první tři a půl hodiny jsme naslepo dokázali naplnit celý full house. Vlastně jsme měli skoro dva,“ směje se Hubka.

Čas šetřili na večer

Místo aby pokračovali, závod okamžitě přerušili a vrátili se na start. Byli první posádkou, která měla kompletní full house, ale mnohem důležitější bylo, že si uchovali jedenáct hodin na druhý den. Tehdy už mohli použít livesonar a cíleně hledat větší ryby.

Ráno ještě vylepšili několik úlovků a Kuba přidal candáta dlouhého 62 centimetrů. Potom přišlo další důležité rozhodnutí. Přestali lovit, dali si pauzu a nechali si co nejvíc času na večerní hodiny. „Jeli jsme pak na vodu s jediným cílem. Cíleně chytit co největšího candáta. Ideálně dva,“ říká Honza.

Chcete chytit cejna, parmu nebo plotici? Na feederu rozhodují drobnosti

Napětí ještě zvýšilo pravidlo, podle kterého se v poledne přestaly zobrazovat průběžné výsledky. Hubka s Kolářem věděli, že do té chvíle vedoucí tým Chyť a pusť nasbíral 412 bodů a svůj závodní čas už vyčerpal. Oni však stále mohli chytat. „Věděli jsme, že na vodě zůstaneme skoro poslední a že budeme mít největší šanci na pěknou rybu. Soumrak je podle nás nejlepší čas.“

Nejdřív přišli dva candáti kolem šedesáti centimetrů. Dobré ryby, ale žádný zásadní skok. Pak Honza zasekl dalšího. Měřil 70 centimetrů. „To byla vlastně ryba, která nám to vyhrála.“ Kuba následně přidal ještě candáta dlouhého 64 centimetrů a výsledný součet se zastavil na 417 bodech. Pouhých pět bodů nad nejbližším soupeřem.

Sladká odměna – pohár pro vítěze.

Štiku je potřeba vyházet

Přestože rozhodující bodový posun přinesl až velký večerní candát, celý závod podle Hubky stál na prvotní sázce na štiku. Právě ta je na Slapech často největším problémem. „Štika je stanovištní ryba. Má ráda mělčí vodu, nějaký úkryt nebo přechod mělčiny do hlubší pasáže. Člověk ji musí, jak říkáme, vyházet. Projet co největší kus vody a aktivně ji nástrahou hledat.“

20 let jezdí do Švédska za rybami. Letos si konečně splnil svůj velký sen

Hubka s Kolářem přitom neloví stylem „nahodit a čekat, co přijde“. Na každý druh ryby používají konkrétní místa, nástrahy i způsob vedení. „Když jdeme chytat určitý druh ryby, jsme na něj opravdu cíleně zaměření,“ říká Honza.

Za vítězstvím proto nebylo jen štěstí. Před závodem strávil Hubka na Slapech téměř každý volný víkend, přehradu si rozdělil na jednotlivé části a znovu projížděl místa, kde očekával ryby. Trénoval i Kuba Kolář, s nímž Honza vybojoval většinu svých závodních úspěchů.

Tentokrát do sebe všechno pěkně zapadlo. Znalost vody, odvážná strategie, správné rozložení času i klid v rozhodujících chvílích. A především štika, na kterou vsadili celý závod.