Setkáváte se s tím, že vám lidé říkají, že na ně působíte pozitivně?
Já v to doufám, že tak působím, považuji se za pozitivně smýšlejícího člověka. Mám rád legraci a veselost, ale zase ne za každou cenu. Zároveň mám pocit, že to v dnešní době potřebujeme, na celém světě atmosféra houstne, až by se člověku mohlo zdát, že se blíží nová opona... Já mám spíš radši, když se zdi boří a opony strhávají.
Proto mají Monkey Business zajímavé kostýmy, kdo je vymýšlí?
Neměli jsme vždy jen veselé kostýmy. Je to spíš taková kolektivní práce a přicházíme s nápady všichni, a to včetně mě.
Máte vždy jednu sérii na sezonu?
Nene, ušili jsme si na sebe trochu bič. Teď už je měníme i dvakrát, třikrát do roka. Navíc nikdo z nás se o módu zase tolik nezajímá, takže je to složité. Ale myslím, že se nám to daří, třeba teď jsme na jarní sňůře měli opravdu veselé kousky.
A nemáte i od toho dámu v kapele?
Tonya občas přišla s nějakým nápadem, s tím ženským přístupem. Tereza je v tomto velmi aktivní, má spoustu kámošů, kteří se věnují módě, má obejité obchody s látkami.
Když jsme narazili na dámský element ve vaší kapele, Tereza Černochová se s Tonyou Graves už pár let střídala na vystoupeních, od letošního roku je vaše kmenová zpěvačka. Jaké to je?
Je to staronové, s Terezou se známe asi čtrnáct let. Není to jen za poslední roky, kdy se s Tonyou střídaly, zaskakovala za ni už dřív, hostovala nám na deskách. To provázání bylo už dlouhodobější. Tonya se rozhodla pro sólovou dráhu a taky chce mít víc času na sebe a na rodinu a my to museli respektovat. Přejeme jí jen to nejlepší. Zároveň to ale cítím tak, že nikdy nepřestane být členem Monkey Business.
Nedávno jsme hráli v Plzni, ona se tam byla podívat, hned jsme ji vytáhli na pódium a zazpívala si s námi... Není to tak, že by jedna strana přibouchla dveře. Mně osobně je třeba líto, že Tonya odešla, ale asi to tak mělo být. Celé to ale proběhlo tak, že by nám i leckterá zahraniční kapela mohla závidět, tam to kolikrát skončilo nenávistí i u soudu. Kéž by takhle hladce probíhal každý rozchod.
A co na to vaši fanoušci?
I ten klid kolem výměny podle mě přispěl k tomu, že byla Tereza přijata našimi fanoušky. Samozřejmě že jsme měli strach, jak to vezmou. Ale až na pár výjimek, hlavně na sociálních sítích, kde se ozvaly hlasy, že Tonya je jedna jediná, což samozřejmě víme, i Tereza je jen jedna...
Byly tam i komenty, že Tonyu nejde nahradit, chápu toto vidění světa, ale říkali jsme, že tu informaci musí dát jí. Ona chtěla odejít a my se s tím museli smířit, ale myslím si opravdu, že to proběhlo krásně. A fanoušci Terezu vzali, teď ve Frýdku-Místku třikrát vytleskávali její jméno. Na koncertech to vidíte jasně. Tam by se to projevilo nejvíc. Tereza si nehraje na Tonyu a je výborná a#my jsme rádi, že ji máme.
Četla jsem s ní rozhovor a tam říkala, že zpívat s vámi je její splněný sen.
Ona nám to taky říkala, těší nás to.
Nyní po turné a než se rozeběhne festivalová sezona chystáte 25. května k 17. narozeninám kapely koncert ve Žlutých lázních v Praze. Budete zde hrát už poněkolikáté, proč?
My to tam máme rádi. V první řadě máme rádi hraní pod širým nebem, s čímž jsme začali trochu pozdě, což je škoda. Je tam to riziko, že nevyjde počasí, ale na konci května už bývá pěkné, snad jen jednou nevyšlo. Navíc je to u řeky, je tam, jak se říká, genius loci, krásné místo, které je i dobře dopravně dostupné pro fanoušky, je to téměř v centru města.
Zároveň je tento prostor dělaný, aby se tam podobné akce pořádaly – je tam dostatek záchodů i stánků s občerstvením. Je to tam prostě super, těším se. Před námi zahrají naši oblíbenci z Lake Malawi, jejich zpěvák Albert Černý si s námi asi i zazpívá, budeme tam mít i hosty...
...a povíte mi, jací to budou?
Chtěl bych, aby to bylo překvapení. Prozradím jednoho, pozvali jsme člověka, který se nám líbí, a to je Jan Cina. Prý se skoro rozplakal, když se to dozvěděl, tak to jsme měli radost.
Dozvěděla jsem se, že během koncertu pokřtíte album remixů vaší poslední desky Sex and Sport? Never! Jak k tomu došlo?
Byl to nápad Romana Holého, protože jsme dlouho žádné remixy neměli a máme je rádi. Je zajímavé sledovat pohled někoho jiného na naši hudbu. Spojil se s producentem Ecsonem Waldezem, ten si vzal projekt za vlastní a oslovil lidi, o kterých si myslí, že mají co říct. Roman to pak zhodnotil, že to vlastně bude zajímavé zachycení aktuální scény. Deska vyjde 19. května a jsou na ní ke slyšení třeba Mydy Rabycad, Jirka Burian...
Zasahovali jste jako kapela do toho?
Dali jsme jim naprostou tvůrčí svobodu, což se asi u remixů má dělat. Pro mě to taky bude překvapení, já jsem teprve nedávno slyšel všechny nahrávky a líbily se mi. Třeba konkrétně Mydy Rabycad ani neudělali remix, ale cover verzi, udělali si skladbu po svém. Jsou tam lidé, které jsem třeba předtím ani neznal. Objevil jsem nová jména a začínám je sledovat.
A chystáte vy novou desku?
Tak trochu na ní už pracujeme. Roman už toho má víc, asi už šest nebo sedm demo verzí. Už na podzim jsme se s Pavlem Mrázkem a Vráťou Šlapákem, naším textařem, začali scházet, takže už taky máme nějaké texty. Uvidíme, jestli se i s Romanem shodneme, že je to ta cesta, kudy chceme jít...
Napíše pak k nim i hudbu. Nevím, jak on to dělá, nedávno dotočil s J.A.R. novou desku a hned pak přišel, že už má nějaké nápady na tu naši. On je nesmírně akční a talentovaný. V nejlepším slova smyslu je to tahoun. Co si budeme povídat, kdyby nebyl, tak toho Monkey Business asi tolik nedosáhnou.
Takže nejste celá kapela takoví workoholici?
Já za sebe se přiznám, že mou negativní vlastností je, že jsem líný a pohodlný. Nevadí mi odehrát několik koncertů za sebou, na pódiu jsem ve svém živlu. Ale vedle sebe potřebuji mít člověka, který něco vymyslí a já to pak rád zrealizuji. Nejsem úplně lenoch, ale potřebuji impuls, neumím sám být motorem nějaké aktivity.
Mám takový pocit, i vy to vlastně potvrzujete s reakcí Jana Ciny či Terezy Černochové, ale je to vidět i na festivalech, že kapela Monkey Business je obecně vstřícně přijímána, čím to je?
Mám pocit, že se nám podařilo, kromě toho, že jsme braný jako kvalitní kapela hudebně a že umíme udělat show, že máme svůj kredit. Je o nás známé, že v minulosti jsme mnohé věci neudělali a stojíme si za svým. U nás je celá řada slavnějších kapel, než jsme my, kteří hrají v halách a na stadionech a já jim to moc přeji. Ale všichni tito velmi slavní lidé, i když jsou to třeba herci či zpěváci, mají mnoho lidí, kteří je milují, ale přibližně stejnou skupinu lidí, kteří je nenávidí.
A vy?
My máme svoje fanoušky. Na to, že nehrajeme na playback někde v estrádách, že zpíváme anglicky a ne zrovna jednoduché texty a ani ta hudba není přímočarý pop, máme až neuvěřitelnou fanouškovskou základnu, která je tak velká, že se tím můžeme živit, za což jsme jim vděční. Ale zároveň, nejvíc negativní reakce na nás je z mých zkušeností tak akorát to, že lidé řeknou, že je nebavíme nebo od nás nic neznají, maximálně My friends.
Takže tam nejsou extrémní rozdíly. Zároveň to ale taky znamená, že hrajeme v klubech nebo v kulturácích a ne na stadionech, což nám ale i vyhovuje. I když, já mám rád i velká pódia a když je nějaká akce, kde to dává smysl, rád na nich jsem. (smích)
