Radu Belcin byl poprvé představen českému publiku teprve letos v rámci skupinové výstavy Preparing for Darkness, Vol. 8 v pražském Museu Kampa. Belcin upoutává pozornost novými asociacemi postav či předmětů v šerosvitné atmosféře. Počínaje pátráním od vyjádření studia reality.
Belcin zkoumá identity jednotlivce a současnosti. Rámec takového vizuálního zkoumání je řešen v šerosvitu. Požitek z dlouhých stínů prodlužujících se v pozadí, jiskry světla vycházející z bodových světel vytvářejí atmosféru, která vede do světa snů nebo nočních můr.
Vaše díla jsou mnohdy zahalena do temna. Výtvarní kritici vás označili za malíře šerosvitu či noci. Máte konkrétní čas, kdy tvoříte?
Tyhle věci neplánuji, nemusím. Když chci malovat, maluji. Atmosféra v mých pracích je záměrná, nezáleží ale na tom, kdy vznikají.
Jaký máte proces při tvorbě? Používáte skici, začínáte třeba kresbou?
Ne ne. Vlastně je to celé snadné. Své obrazy vidím ještě dříve, než začnu malovat. Jen je převedu na plátno.
Některé vaše práce mají snovou atmosféru. Stává se, že někdy malujete něco, co jste viděl ve snu?
To ani ne. Obrazy a motivy v nich jsou vědomé.
Posledních pár let se může někomu zdát jakoby v mlze nejistoty a neurčitosti, nejdřív jsme prošli izolací za covidu, nyní část Evropy sužuje válka. Propsaly se tyto jevy do vaší tvorby?
Ve své práci zkoumám vnitřní dimenze naší bytosti, protože věřím, že introspekce je nejmocnějším nástrojem k vytváření pozitivních změn ve světě. Právě v tomto vnitřním prostoru se setkáváme s našimi stíny i největším potenciálem jako lidské bytosti. Vnější situace, kterým čelíme, jsou pouze odrazem našeho současného stavu jako kolektivního lidstva.
Jsou figury či obličeje ve vašich dílech konkrétní lidé, či jde spíš o abstraktní a pocitové pojetí?
Ve svých dílech používám univerzální postavy, abych reprezentoval lidstvo jako celek, místo zobrazování konkrétního jedince. Tyto postavy symbolizují sdílenou lidskou zkušenost a překonávají kulturní a osobní rozdíly. Používáním takových univerzálních forem se snažím navázat spojení s širším publikem a povzbudit diváky, aby v uměleckém díle viděli sami sebe i ostatní.
Součástí výstavy je i jedna plastika. Plánujete do budoucna pracovat více se skulpturou či jinými médii?
Ano, jsem velmi otevřený zkoumání různých uměleckých médií, abych plně vyjádřil své tvůrčí koncepty. Plastiky mě obzvlášť lákají. Věřím, že práce ve třech rozměrech může nabídnout nové a vzrušující příležitosti k rozšíření mého uměleckého obzoru. Mají potenciál přinést mému dílu jinou hloubku a perspektivu, což mi umožňuje zkoumat nápady hmatatelnějším a pohlcujícím způsobem.
Vystavoval jste po celé Evropě, ale i v Singapuru a Pekingu, což jsou velmi odlišné kultury. Myslíte, že vaše tvorba má pojící, univerzální element?
Ano, je to lidstvo, lidství. Některé věci pociťujeme všichni, byť každý jinak.
V Česku letos probíhá množství výstav, které připomínají sto let od úmrtí Franze Kafky. Jedna velká je například v Centru současného umění DOX. Kafkova tvorba je nezřídka označována jako surrealistická. Totéž platí o té vaší. Četl jste Kafku? Ovlivnil vás?
Vlastně ano. Když jsem se procházel po Praze, vzpomněl jsem si, že na střední jsem četl Kafkův Zámek. Ta atmosféra má skutečně blízko k současnému světu. Obecně si myslím, že nás ovlivňuje úplně všechno, ať už si to připouštíme, či nikoli.
A ty vaše vědomé?
Nacházím spojení s jeho postavami, které zkoumají křehkost identity. Často používám překvapivé prvky, abych diváka překvapil a vyvolal u něj stav sebereflexe, čímž podporuji hlubší zkoumání jeho vlastního vnímání sebe sama.
Jak jste se stal umělcem?
Prostě jsem začal malovat, byla to nutnost a dnes je to má profese.
