Rybaření není jen pro muže. Ženy u vody nahazují s přesností a zdolávají metrové kapry

Když se řekne „rybář“, většina lidí si vybaví chlapa v maskáčích, který mlčky sedí u vody, usrkává kávu z plecháčku a čeká, až mu zabere. Jenže tahle romantizovaná představa už dávno neplatí. U vody totiž čím dál častěji potkáte ženy, které si s tímto sportem nejen tykají, ale rovnou mu dávají nový rozměr. A upřímně – kdo tvrdí, že rybaření je jen pro muže, ten pravděpodobně nikdy neviděl ženu, jak s naprostou přesností nahazuje nebo s železnou trpělivostí zdolává metrového kapra.

Cesty je zavedly k rybám

V současnosti už dávno neplatí, že holky mají být u vody jen jako doprovod nebo dekorace na fotkách s trofejními úlovky. Ženy se v rybaření prosazují stejně jako muži – a často i víc. Některé si k němu našly cestu díky rodině, jiné náhodou, ale jedno mají společné – jejich vášeň pro tento sport se nedá přehlédnout. Představujeme vám proto příběhy pěti žen, které si rybaření zaháklo na vlastní návnadu – plnou vášně, odhodlání a lásky k vodě.

Lucie Machalová s uloveným kaprem.

Nezapomenutelný boj

Veronika Kolajová se k rybaření dostala úplně náhodou – před osmi lety pracovala jako hosteska na výstavě For Fishing, kde ji fascinovaly barevné gumové nástrahy. „Zaujalo mě, jak a co se na ně dá chytit. Pánové se mi ochotně věnovali, a tak jsem se rozhodla, že to musím vyzkoušet,“ vzpomíná. Nyní je aktivní rybářkou, která nejraději loví přívlačí. „Mnoho lidí si myslí, že rybaření je o tom sedět a čekat, ale opak je pravdou. Při přívlači jste neustále v pohybu, hledáte dravou rybu, brodíte se vodou, měníte nástrahy. Je to dynamický, akční sport,“ dodává pro deník Metro Kolajová.

Lucie Machalová si zase rybaření zamilovala díky příteli. „Když jsem s ním začala chodit k vodě, netušila jsem, jak moc mě to pohltí. Dnes je pro mě rybaření způsob života,“ svěřuje se. Její rodina ji v tom plně podporuje a přátele už nepřekvapuje, když místo kavárny raději volí víkend u vody. „Moje mamka a taťka prožívají každý můj úlovek, jako by tam byli se mnou,“ prozrazuje. Ačkoli se setkala s překvapenými pohledy rybářů i kolemjdoucích, bere to s nadhledem. „Jednou jsem si chtěla jen vyměnit nástrahu, ale najednou jsem měla na prutu metr a půl dlouhého sumce. To byl boj, na který nezapomenu,“ přiznává Machalová.

Kateřina Marková se svým úlovkem

Otázky genderu jdou stranou

Zato Kateřina Marková se do rybářské rodiny přímo narodila. Už ve čtyřech letech držela svůj první prut, ale místo tradičního rybaření se začala věnovat Casting Sportu, tedy rybolovné technice. „Soutěží se v nahazování na přesnost a do dálky – je to rybářská disciplína, kde se nepracuje s rybami, ale s pruty a navijáky,“ vysvětluje. Stala se dokonce několikanásobnou mistryní světa. „V rybařině jsem nikdy stereotypy neřešila, spíš bylo zajímavé, jak muži reagovali na mou přesnost při nahazování,“ poznamenává Marková. V současnosti se snaží své zkušenosti předávat dál – učí děti a mladší sestru.

Veronika Machová vyrůstala s dědečkem rybářem a nejraději trávila letní večery s prutem v ruce u Berounky. „Oficiálně“ začala rybařit až v roce 2022, kdy si nechala udělat rybářský lístek. Nyní nedá na svůj koníček dopustit. „Nejvíc mě baví přívlač a jeden z mých nejsilnějších momentů byl, když jsem po třech měsících rybaření vytáhla svého prvního sumce. Klepala jsem se tak, že jsem se sotva udržela na nohou,“ vzpomíná.

Veronika Machová

Jessica Libická do rybářského světa zase vplula díky příteli, ale nyní je její vášní i profesí – pracuje jako marketingová ředitelka ve firmě Fencl rybářské potřeby. „Moji kolegové v kanceláři nechápali, jak můžu strávit čtrnáct dní na rybách bez teplé vody a bez moderních vymožeností. Ale když něco milujete, není co řešit,“ říká. Nejvíc si pamatuje okamžik, kdy na Orlíku chytila svého prvního kapra přes dvacet kilo. „Rozbrečela jsem se radostí. Bylo to plné adrenalinu, na ten moment nikdy nezapomenu,“ míní Libická.

Rybaření je vášeň

Příběhy těchto superžen dokazují, že rybaření není jen o fyzické síle nebo tradicích, ale o vášni, trpělivosti a spojení s přírodou. Každá z nich přinesla do tohoto sportu svůj vlastní přístup a příběh, čímž ukazují, že u vody není místo pro stereotypy. „Že je rybaření jen pro muže? To je hloupost. Každá žena, která chce aspoň trochu rybaření vyzkoušet, by tomu měla dát šanci. Může ji to chytit stejně jako mě – a může se z toho stát celoživotní nádherný koníček,“ dodává Kolajová. „Rybaření není otázka pohlaví – je to vášeň pro přírodu, klid a výzvu, kterou může prožít úplně každý,“ říká pro Metro Marková.