Potemnělá hladina rakouského Wolfgangsee se v období adventu mění v obrovské, tiché zrcadlo. Nad ní se zvedají špičky Schafbergu a Zwölferhornu, často ztracené v mlze, a z dálky přichází světla tří přístavních městeček – Stroblu, St. Gilgenu a St. Wolfgangu.
Vzduch voní po svařáku a punči, jezerem se nesou tóny dechové hudby a v uličkách se míhají siluety obřích adventních figur. Advent tady není jen soubor trhů a stánků. Je to návrat do času, kdy Vánoce nebyly spěch, ale chvíle, které se prožívají.
Advent ve St. Wolfgangu je jako pohádka – vůně svařáku, lucerna nad jezerem a lodě, které propojují okolní městečka.
Tři vesnice, jedna atmosféra
Každé z městeček má svůj vlastní symbol a vlastní náladu: Strobl hlídá šestimetrová vánoční hvězda a trh, který působí skoro jako filmová kulisa. St. Gilgen zdobí devět metrů vysoká adventní svíce, jejíž světlo se odráží až na hladinu jezera. A konečně St. Wolfgang má svou ikonu nejslavnější – šestnáctimetrovou plovoucí Friedenslicht-Laterne, obří Laternu světla míru, která se na vodě pomalu otáčí a vrhá zářící pruh přes celou zátoku.
Vesnice jsou propojené parníky, které jezdí v půlhodinových intervalech od rána do večera. Nástupní mola osvětlují lucerny a na palubě dostanete svařák nebo pivo.
Trhy ve všech třech obcích jsou přísně kurátorované. „Máme přesně dáno, co se tu smí prodávat,“ vysvětluje jeden ze stánkařů nabízející mýdla různých barev, velikostí i tvarů. „Kontrolujeme původ i kvalitu věcí, chceme tu mít řemeslo, ne komerci.“
A je to znát. Dřevořezby, foukané sklo, kožešnické výrobky, ručně dělané svíce, originální ozdoby – nic, co byste našli na běžných trzích.
Když se setmí
Každou středu se ve St. Wolfgangu vypne elektrické světlo. Ulice se ztiší, rozzáří se jen svíčky. Koná se tradiční procházka „Když se ve vsi setmí“ – svižná, tichá a zároveň mimořádně intimní. Stánky podél cest nabízejí domácí speciality, lokální punč a cukroví a atmosféra se dá těžko popsat jinak než posvátná.
Tentýž večer vyráží také adventní plavba s lucernami. Loď objede obří Laternu světla míru a na palubě zní hudba i povídání o místních tradicích. Zážitek, který nejde napodobit.
Legenda na břehu jezera
Když se řekne St. Wolfgang, většina lidí si vybaví jedinou věc – Im Weissen Rössl, hotel U Bílého koníčka. Ikona, která má za sebou více než 500 let tradice a světovou slávu díky stejnojmenné operetě. První hosté tady byli obsluhováni už pod poutním kostelem v 16. století. V roce 1878 vznikl hotel sloučením několika domů přímo na břehu jezera. V roce 1912 jej koupil Johann Paul Peter a založil rodinný podnik, který nyní vede pátá generace – energická žena Gudrun Peter.
Plovoucí bazén na Wolfgangsee a vzadu legendární lucerna, která večer rozsvítí celé jezero. Malý zimní chill s ikonickým pozadím.
„Z původního hostince vyrostl komplex devíti historických domů, které jsou navzájem propojené, každý s vlastním charakterem a duší. Vedle nich stojí ještě dva klidnější domy s apartmány – Residenz am See a Residenz Belvedere,“ vysvětluje nám Gudrun Peter a přiťukáváme si hrníčkem s malovaným obrázkem jezera.
Unikátní SPA v jezeře
Hotel má lázně, které jsou doslova v jezeře. Třípodlažní wellness SPA im See nabízí saunu, páru, relaxační zóny a jezerní koupaliště, celoročně vyhřívané na 30 stupňů Celsia. Voda přitéká přímo z Wolfgangsee a má kvalitu pitné vody.
Uvnitř saunovací lodi hoří kamna a vy si můžete užít rituály uprostřed jezera. Samozřejmostí jsou různé bylinné vůně.
A pak je tu Rössl-Pool, plovoucí vířivka s výhledem na zasněžené vrcholky. Bubliny, ticho, hory – co z toho dělá zážitek nejsilnějším?
Kurz pod vedením šéfa
V hotelu fungují dvě restaurace s výhledem na jezero. Seerestaurant podává mimo jiné ryby v podání oceněného šéfkuchaře Hermanna Polla, držitele tří čepic Gault & Millau. Jeho filozofie? Rakouská klasika v moderním pojetí.
Milovníci vína najdou pod hotelem poklad: staré skalní štoly, kde se kdysi skladoval led. Nyní tu dozrává přes 500 druhů rakouských vín.
Kdo chce nasát atmosféru regionu ještě hlouběji, může se v hotelu přihlásit i na kulinářský kurz Hermanna Polla zaměřený na rakouské klasiky v moderním pojetí.
Zkusili jsme to i my. V kuchyni to začalo něžným bojem s alpským sivenem, kterého jsme museli nejdřív vykostit, následoval silný vývar, do kterého jsme vykrajovátkem tvořili celerové kuličky – a upřímně, z toho bolely ruce víc než z filetování; pak přišel na řadu tatarák z divočákova hřbetu, dušená líčka a nakonec creme caramel s jablky, totálně divočácké finále, po kterém jsme jen mlčky seděli a funěli blahem.
Advent, který stojí za cestu
Advent na Wolfgangsee trvá do 21. prosince. Parkovacích míst je dost, k jezeru vedou příjemné silnice a mezi obcemi se jezdí lodí. Ale hlavně: atmosféra je tu jiná. Jemnější. Třpytivá, ale ne kýčovitá. Všude panuje zvláštní klid, který člověk v prosinci málokde zažije. A zvláště díky legendárnímu hotelu Weisses Rössl.
