Často v zapadlých koutech země, svým způsobem doslova na vesnici. Zajímavé bývají i návštěvy krajských galerií, ty jsou často neprávem stranou velké pozornosti turistických davů. Někdy musíte pátrat, jindy vás k uměleckým skvostům zavede špatné počasí, které znemožní výlet na kole. Jindy narazíte na sbírku jen při bloumání a čekání na další vlak. Vydejte se proto s námi po takových místech, kde zprvu žádné vzrušení neočekáváte, o to víc ale na vás zapůsobí...
Sochy? Samozřejmě, ale uvidíte také neobyčejné obrazy
Ostrava není jen Baník Pro východočeské Hořice platí, že žijí po staletí z pověsti kamenosochařství. Proslavená sochařská škola vychovává ale nejen sochaře, ale i malíře. Není divu, v minulosti tu bývalo zvykem, že v každé rodině byl alespoň jeden portrét „pana otce“ či jiného významného člena rodiny. Hořičtí jsou hrdí na svou Galerii plastik z první poloviny 70. let minulého století. Jsou tu přirozeně k vidění díla umělců, o kterých jste zcela jistě alespoň něco slýchali v hodinách výtvarné výchovy už na základní škole.
Od Jana Štursy (mimochodem, narodil se v současnosti tak slavném biatlonovém Novém Městě na Moravě) a řadí se k pilířům moderního českého sochařství. V Hořicích jsou jeho studie, pozdější kopie od jiných autorů i Štursova konečná díla jak v sochařské škole, tak v galerii. Přehlédnout nemůžete jeho Dívku myjící si prs z roku 1925, tedy z posledního roku Štursova života (v galerii je pozdější rozmnoženina z carrarského mramoru). Pro znalce malířského umění tu je k vidění téměř fotografické plátno Františka Kavána Zima od Hlinska. Kdo tuto krajinu, zvláště tu zimní, zná, vydrží u Kavánova obrazu dlouho.
Ostrava není jenom Baník
Galerie výtvarného umění Ostrava má na svých stránkách top 100 svých exponátů. Jeden z nejzajímavějších obrazů od JanaZrzavého Mládí (Jaro) z let 1924 až 1929 na webovém žebříčku není. Musíte za ním osobně,v současnosti je k vidění ve stálé expozici Dům uměnív Ostravě (dole). Ze Zrzavého děl tu mají ještě Ostravské haldy II. Sbírkové fondy moravskoslezského města uchovávají i takové mistry, jakými byli Josef Čapek, František Tichý, František Muzika, Vladimír Boudník (vlevo– Strukturální grafika XXI.) či Eduard Ovčáček. Lze vidět i obrazy Václava Brožíka, Julia Mařáka i autora opony Národního divadla v Praze Vojtěcha Hynaise.
Cestou z promenády
Karlovy Vary vnímáme buď jako lázeňské srdce Česka,nebo jako centrum filmového umění (jednou za rok). Ale Galerie umění Karlovy Vary je příležitostí poskytnout léčebný proces nejen tělu, ale hlavně duši. Historie tohoto kulturního zařízení spadá do roku1911.Málokdo tuší,že tu stěny zdobí například Josef Čapek a jeho Muž v klobouku z roku 1914.Obraz byl zakoupen již v roce1958 od soukromého majitele z Prahy. Obdobný motiv muže v klobouku se nalézá ve sbírkách Moderní galerie v Hradci Králové a také v Muzeu a galerii v Litomyšli. Unikátem karlovarské sbírky je Stmívání od Jakuba Schikanedera (nahoře). Ojedinělé je tematikou krajinou bez městského exteriéru s figurami.Obraz z roku1909 pořídilo město od soukromé majitelky z Plzně, a to v roce 1974. Motiv zšeření v čisté krajině se objevil už v díle z roku 1903, Večerní krajina (Krajina s břízami, Stmívání), kde je místo pole vodní hladina a tři kmínky bříz vpravo,bílý měsíc vlevo, pochází také ze soukromé sbírky. Ke špičkám karlovarské galerie seřadí Bohumil Kubišta a jeho Cirkus z roku 1911. Byl zakoupen ze soukromé sbírky v roce1964.Vedle uvedených autorů si lze ve stálé expozici prohlédnout i obrazy Emila Filly, Jana Preislera, Antonína Slavíčka či Mikuláše Medka.