Jak jste se ke svému koníčku dostal?
Při toulkách přírodou jsem si všiml, že se mezi běžnými posedy vyskytují i naprosté originály, které se od ostatních odlišují – ať už svojí konstrukcí, designem, výzdobou, nebo netradičními materiály. Napadlo mě začít si je fotit, nejdříve jako takovou malou sbírečku pro pobavení přátel. Až mnohem později jsem k nim začal přistupovat jako k vážnému fotografickému projektu, který by se dal vystavit nebo publikovat.
Posedy mapujete už 16 let, pamatujete si na ten první, který jste objevil
Byli jsme s partnerkou na čundru na Broumovsku a v mlze se před námi zjevil posed sedící na skále jako nějaký přízrak. Zaujal mě, neodolal jsem a vyfotil si ho. To se psal rok 2009.
Posed u obce Machovská Lhota. První objev v kariéře lovce posedů
Máte k nim nějaké zajímavé příběhy?
U většiny posedů neznám majitele, jen dostanu od někoho tip, přijedu, vyfotím. K některým posedům mě ale sami myslivci dovedli nebo dovezli, předvedli mi všechny vychytávky, vyprávěli o jeho historii. Zaujal mě například posed, který je vlastně taková chaloupka na podstavci, se zdvižnou plošinou. Navrhl a vyrobil ho mladý pán z Nýdku pro svého tátu, který po úrazu skončil na invalidním vozíku. Léta mu příroda chyběla a nyní si ji může opět užívat. Syn ho vždy přiveze autem k posedu, pomůže mu do vozíku a zbytek už zvládne sám. Najede vozíkem na plošinu, nasadí akuvrtačku k převodovce plošiny a pomalinku tak vyjede nahoru. Tam má postel i kamna, aby mohl o samotě trávit v přírodě i několik nocí.
Posed u obce Nýdek
GALERIE: Bizarní i poetické posedy objevené Janem Holkupem |
Lovec posedů
 Titulní strana knihy Jana Holkupa |
Dala by se vaše aktivita přirovnat k populárnímu urbexu?
V něčem to podobné je – musím nejdříve pátrat, hledat, shánět tipy, pak za nimi cestuji, prozkoumávám a dokumentuji. Místo pak opouštím netknuté a nikde příliš neprozrazuji, kde se dá najít. Pro mě je však klíčová kvalita fotek a výsledného souboru z výtvarného hlediska.
Říkáte, že těmto neobvyklým stavbičkám hrozí zánik.
Myslivost je pomalu na ústupu, postoj společnosti k lovu zvířat se mění, navíc vše je svázáno čím dál více předpisy. Naprostou většinu posedů si myslivci staví sami z materiálu, který mají při ruce. Nemusí se řídit žádnými stavebními nebo bezpečnostními normami, nepotřebují žádný projekt ani stavební povolení, staví si je po svém a často velmi svérázně. To je právě dělá zajímavými, někdy až bizarními. Je možné, že si úřady nastaví nějaká pravidla pro jejich stavbu.
Jenže posedy by se mohly stát také součástí dalšího fenoménu – glampingu. Nejste v kontaktu třeba s nějakými architekty, kteří by z posedů dělali takové příbytky?
V průběhu prezentování mé sbírky se mi ozvala řada designérů, výtvarníků a architektů, kteří jsou posedy na mých fotografiích fascinováni a někdy mluví i o inspiraci. Ostatně mou knihu podpořila i Nadace české architektury. Tak uvidíme.
