Jak se z holky, která kdysi na závodech zametala pódium, stala vicemistryně světa?
Od mistrovství světa v Budapešti už uplynul nějaký čas. Doznívají ještě emoce?
Určitě ano. Myslím, že takový výsledek si člověk v hlavě zpracovává ještě dlouho. Když jsem se vrátila domů, začaly mi chodit zprávy od rodiny, kamarádů i lidí, které třeba vůbec neznám. Teprve tehdy mi začalo docházet, jak velký úspěch to vlastně je. Stříbro z mistrovství světa je něco, o čem jsem před pár lety ani nesnila.
Pivní přestup roku? Sparta mění značku piva, fanoušky čekají velké novinky |
Věřila jste před závodem, že můžete skončit tak vysoko?
Člověk musí věřit, jinak by na start ani nemohl nastoupit. Na druhou stranu jsem věděla, jak silná konkurence do Budapešti přijede. Dnes proti sobě nastupují skvělé závodnice z Evropy, Ameriky i Austrálie a každá chyba vás může stát několik míst. Jela jsem tam s cílem podat co nejlepší výkon a být spokojená sama se sebou. O to větší radost mám z toho, že z toho nakonec bylo druhé místo.
Karolina Urbanová během disciplíny Standing Block.
Co vám běželo hlavou, když jste stála na stupních vítězů?
Byla to směs radosti, úlevy a také překvapení. Člověk si na podobné okamžiky netroufá myslet příliš dopředu. Vybavila jsem si všechny tréninky, kdy mrzne, prší nebo se vám zrovna nechce. Vzpomněla jsem si také na rodinu, protože bez její podpory bych se k tomu nikdy nedostala. A samozřejmě jsem cítila velkou hrdost, že mohu reprezentovat Českou republiku.
Když se řekne sportovní dřevorubectví, většina lidí si představí spíš svalnatého chlapa než mladou ženu. Vadí vám to?
Nevadí. Spíš mě baví lidem ukazovat, že realita může být úplně jiná. Když mě někdo potká poprvé, většinou si neumí představit, že závodím se sekerou a motorovou pilou. O to zajímavější je sledovat jejich reakce, když přijdou na závody a vidí, co všechno ženy v tomto sportu dokážou.
Jak správně grilovat v horku? Expert upozorňuje na riziko, které lidé podceňují |
Takže nejde jen o sílu?
To je asi největší mýtus, který kolem timbersports panuje. Samozřejmě bez fyzičky to nejde, ale mnohem důležitější je technika. Musíte vědět, jak vést sekeru, jak pracovat s pilou nebo jak rozvrhnout síly během závodu. Kdyby šlo jen o svaly, nebyly by ženy schopné dosahovat takových výsledků, jakých dnes dosahují.
Jak jste se vlastně k tomuto sportu dostala?
Úplně nenápadně. Jako malá jsem jezdila s mamkou a sestrou na závody pomáhat. Zametaly jsme pódium, připravovaly zázemí a sledovaly závodníky při práci. Jednou jsme dostaly možnost si některé disciplíny vyzkoušet a od té doby nás to nepustilo. Nikdo tehdy netušil, že mě tenhle sport jednou dovede až na mistrovství světa.
Disciplína Stock Saw
Otevírací doba obchodů 6. července 2026: Jak nakoupíte na Den upálení mistra Jana Husa? |
Takže za tím stojí celá rodina?
Ano, a je to jedna z věcí, které mám na tom příběhu nejradši. Závodím já, moje sestra dvojče i mamka. Trénujeme spolu, jezdíme spolu na závody a navzájem se podporujeme. Mamka začala až ve 49 letech, takže krásně dokazuje, že na novou výzvu není nikdy pozdě.
Už tehdy jste měla cíl dostat se mezi světovou elitu?
Vůbec ne. Na začátku jsem byla ráda, že zvládnu jednotlivé disciplíny a neudělám chybu. Postupně přišly první závody, první medaile a zkušenosti. Ale kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu stát na stupních vítězů mistrovství světa, asi bych se mu vysmála.
Co vlastně musí závodnice v timbersports umět?
Musí zvládat několik úplně odlišných disciplín. Někde rozhoduje síla a práce se sekerou, jinde technika řezání nebo přesnost. Právě ta pestrost mě na tom baví. Nestačí být dobrá jen v jedné věci, musíte neustále pracovat na všech disciplínách zároveň.
Dovolené bez partnera zažívají boom. Proč se vydat na sólo trip a na co si dát pozor? |
Můžete jednotlivé disciplíny přiblížit?
Určitě. Diváci si často myslí, že jde jen o sekání do dřeva, ale každá disciplína je úplně jiná. V Stock Saw pracujeme se sériově vyráběnou motorovou pilou a musíme co nejrychleji odříznout dva kotouče z kmene. Nestačí být rychlá, důležitá je i přesnost, protože kotouče musí mít přesně dané rozměry. Pak je tu Single Buck, kde používáme dlouhou ruční pilu. Vypadá nenápadně, ale právě tady rozhoduje rytmus, technika a schopnost využít celou délku pily. Jakmile uděláte chybu, okamžitě ztrácíte čas.
Světový rekord!
A co disciplíny se sekerou?
Ty bývají pro diváky asi nejatraktivnější. V disciplíně Underhand Chop stojíme přímo na kmeni a sekerou ho přesekáváme pod nohama. Zní to možná trochu šíleně, ale máme speciální ochranné pomůcky a všechno je maximálně bezpečné. Druhou sekací disciplínou je Standing Block Chop, kde přesekáváme stojící špalek. Tady je krásně vidět technika i síla. Když se podaří správně trefovat jednotlivé údery, létají kolem obrovské třísky a pro diváky je to hodně efektní podívaná.
Existují ještě další disciplíny?
Ano, ale ty jsou zatím součástí mužské kategorie. Jednou z nich je Springboard, která patří k symbolům timbersports. Závodník nejprve vyseká do kmene kapsu, zasune do ní prkno, vyšplhá na něj a celý postup zopakuje ještě jednou. Potom ve výšce několika metrů přesekává sekerou blok dřeva na vrcholu kmene. Je to kombinace síly, techniky i rovnováhy. A pak je tu Hot Saw, což je asi nejhlučnější disciplína celého sportu. Používají se speciálně upravené motorové pily s výkonem přes 60 koní a cílem je během několika sekund odříznout tři kotouče. Když to vidíte naživo, připomíná to trochu závody formule 1 mezi dřevorubci.
Ne každé dítě může jet na tábor. Sbírka Daránek pomáhá tam, kde chybí běžné dětství |
Je mezi ženskou a mužskou kategorií velký rozdíl?
Menší, než si většina lidí myslí. Ženy soutěží ve čtyřech disciplínách a muži mají navíc právě Springboard a Hot Saw. Motorové pily ale používáme stejné a princip disciplín je totožný. Rozdíly jsou hlavně v průměrech dřeva a hmotnosti některého vybavení. Například sekery máme o něco lehčí než muži a používáme také kratší ruční pily. Na druhou stranu motorová pila je stejná pro všechny. Jakmile se spustí časomíra, nikoho nezajímá, jestli jste žena nebo muž. Rozhoduje, kdo je rychlejší, přesnější a lépe připravený.
Kromě stříbra z Budapešti držíte i světový rekord. Co pro vás znamená?
Mám z něj obrovskou radost, protože potvrzuje, že práce a trénink mají smysl. O to víc mě těší, že se mi ho podařilo vytvořit právě na mistrovství světa v Budapešti, kde jsem v disciplíně Standing block chop zasekala nejrychlejší čas v historii ženské kategorie. Když se něco takového povede na největší akci sezóny a před nejlepší konkurencí na světě, má to pro mě ještě větší hodnotu. Zároveň ho ale nevnímám jako konečný cíl. Spíš jako potvrzení, že cesta, kterou jsem si zvolila, funguje. Ve sportu je vždycky prostor něco zlepšit a právě to mě na něm baví.
Disciplína Underhand Chop
Kam až?
To je na sportu to krásné. Vždycky existuje něco, co můžete posunout dál. Rychlejší čas, lepší technika nebo větší zkušenosti. Myslím, že každý sportovec potřebuje mít před sebou další výzvy. Já jich mám zatím pořád dost.
Pánové a dámy, přestaňte se pařit. Přinášíme top 6 tipů, jak zvládnout horké dny s elegancí |
Sport ale není to jediné, čemu se věnujete?
To je pravda. Studuji dřevařství a pracuji v oboru. Dá se říct, že tenhle materiál mě provází úplně všude – ve sportu i v profesním životě. Když nejsem na závodech nebo tréninku, věnuji se mu ve škole nebo v práci.
Takže dřevo je vlastně váš život?
Když to takhle řeknete, tak asi ano. Ale mně to vůbec nevadí. Je to materiál, který mě fascinuje a baví. Ať už jde o sport, stavebnictví nebo dřevostavby, kterým bych se jednou chtěla věnovat.
Po úspěchu v Budapešti vás bude sledovat mnohem více lidí. Co byste vzkázala ženám, které tenhle sport zaujal?
Ať se nebojí přijít a zkusit si ho. Nemusí mít zkušenosti ani sportovní minulost. Já jsem také začínala jako holka, která na závodech zametala pódium. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že jednou budu stát na stupních vítězů mistrovství světa, asi bych se jen smála.
Máte nějaké přání pro svůj sport do budoucnosti?
Byla bych moc ráda, kdyby se do něj zapojilo více žen. Čím větší bude konkurence, tím bude celý sport lepší. Mně dal spoustu zážitků, přátel i příležitostí podívat se do světa. A myslím, že právě to je na něm krásné.
„Stříbro? Pořád tomu trochu nevěřím“
