Senioři léčí seniory. Internisté, kteří určují až osm nemocí, stárnou a mladí nepřichází

Když v autě něco klepe, na příjmu v autoservisu musejí nejdřív prověřit, kde je chyba. Teprve pak se na vůz vrhnou specialisté. S nemocnými je to podobné. Nemáte-li něco zlomeného, nejste-li po havárii či uštknutí hadem a „jen vás něco tady vzadu“ bolí, je internista první, kdo stanovuje diagnózu.

Pacienti jsou jako listování v lékařském atlasu

„Internista nemusí být sprinter, který běží nejrychleji, ale musí běžet dostatečně rychle, a hlavně dlouho,“ konstatuje známý internista Richard Češka, předseda České internistické společnosti (ČIS). Lékař připodobňuje interní lékařství k desetiboji.

„Už proto, že především u starších pacientů, a těch mají internisté převahu, se jedná o několik nemocí najednou, někdy mezi pěti až osmi chorobami,“ vysvětluje složitost prvotního určení potíží Češka. Jedná se především o obezitu, s ní spojenou cukrovku, plicní problémy způsobené kouřením a samozřejmě různá kardiovaskulární onemocnění.

Seniory léčí většinou zase jen senioři

To, co internisty jako obor v současnosti trápí, je celkové stárnutí této profesní skupiny lékařů. Z přibližně 2300 lékařů internistů se věk mnohých z nich blíží, byť zatím vzdáleně, věkovému průměru většiny jejich klientů. Internisté totiž prohlížejí a určují počáteční léčbu ročně asi čtvrt milionu seniorů ve věku 65 let a starších. Přitom tito lidé tvoří tři čtvrtiny všech jejich pacientů.

Internisté stárnou Průměrný věk lékaře internisty v Kraji Vysočina je 64 let. Je to nejvyšší věkový průměr mezi kraji v České republice. Celorepublikově je internistům průměrně 58 let. V porovnání se situací v roce 2019 zestárli internisté o téměř čtyři roky.

Internisté by si pochopitelně přáli, aby jejich profese byla mezi lékaři a studenty lékařských fakult stejně atraktivní jako stomatologie nebo ortopedie či chirurgie. V současnosti jsou kapacity přibližně tří tisíc internistů zcela vyčerpané. „Hodně lékařů slouží na urgentních příjmech v nemocnicích, a protože poplatek je v tomto případě ve výši ceny dvou piv, musejí často řešit bolesti zad nebo jiné banality, které mohou počkat na návštěvu u praktika,“ konstatuje Zdeněk Monhart, primář interny ve znojemské nemocnici. Lékaři často volí cestu specializace nebo odcházejí i do ciziny.

Také úhrada pojišťoven za léčbu pacientů je velice nízká. „Ročně vychází v průměru na necelých třináct set korun na jednoho léčeného a ošetřeného,“ vypočítává Tomáš Hauer, vědecký sekretář ČIS. Přitom internista si už dávno nevystačí jen s vlastním úsudkem, ke stanovení diagnózy potřebuje i on řadu přístrojů.